×Don't wanna admit {Jihope}×

1

*Pohled třetí osoby*
,, A je to doma!" zařval Taehyung a vyhodil rukama do vzduchu, div neupustil hrací konzoli. Tým za jeho zády začal jásat a plácat ho po zádech. Parta sedmi kluků, která se každou sobotu večer sešla ve studentském bytě aby hrála videohry a podobně. Hoseok si jen odfrkl a prohrábl si vlasy. Věděl, že hrát proti Taemu bude těžký, ale že až tak, by ho ani ve snu nenapadlo. Na jeho straně stáli Jin a Yoongi. Na druhé byli Jungkook, Tae a Namjoon. Když se tak rozhlížel po místnosti, došla mu celkem důležitá věc. Ze sedmi, jich tu dnes bylo jen šest. Chyběl Jimin, který se poslední dobu od nich dost často distancoval na jak dlouho jen mohl. Pokroutil nad tím hlavu a usoudil, že si Jimin nejspíš  našel holku a chce se jí prostě věnovat. Jeho místo vystřídal Yoongi a Hoseok mu podal ovladač. Uslyšel zachrastění klíčů v zámku a potom kroky směřující do obýváku. Jimin nikdy nechodil domů moc pozdě, až poslední dobou chodil v čím dál pozdější hodiny . Hoseok, jakožto jeho spolubydlící, se ho ptal, co tak najednou, ale Jimin nad tím mávl rukou a řekl, že se jen chodí učit na jedno tiché místo a ať to radši neřeší. Hobi mu to moc nevěřil, ale když mu to Jimin nechtěl říct, pochopil, že v tom asi bude něco hodně osobního. Jeho myšlenky přerušil Jinův hlas. ,, Ale , ale. Copak tak pozdě?" řekl a s lišáckým úsměvem se rozešel k Jiminovi. Ten jen vyjeveně zíral a pokračoval v odkládání svých věcí. Očividně zase zapomněl, že dneska je společná sobota. Jin ho přátelsky objal a Jimin mu objetí, poněkud nepatřičně opětoval. Pak se odtáhl a s tichým 'omluvte mě' zamířil do jeho  ložnice, kde se následně zamkl. ,,Něco s ním není v pořádku," pronesl ustaraně Jungkook, svalil se vedle Taeho na gauč a hodil si na něj nohy. Jin jen pokýval hlavou a ustaraně se podíval na dveře. ,,Nejspíš by si s ním někdo měl promluvit," řekl a tázavě se podíval na Hobiho. Hobi si povzdechl a zvedl se z gauče. Prošel úzkou chodbičkou z obýváku až k Jiminově pokoji, zhluboka se nadechl a zaklepal na dveře. První pokus byl bez odezvy a tak to zkusil ještě dvakrát. Na potřetí už chtěl odejít, když se Jiminovi dveře pomalu otevřely. Jimin měl na sobě jen delší černé tričko a boxerky. Jeho růžové vlasy, nyní již v odstínu baby pink, mu padaly do očí. Otevřel se sklopenou hlavou, aniž by si všiml, kdo před ním právě stojí. Jeho oči se konečně zvedly a Jimin zrudl jako rajče. Popotáhl si tričko a schoval se za dveře. ,, Co je?" pronesl tiše, až lehce ochraptěle. Hoseok se podivil nad tím, jak  Jimin zněl. Nechal to plavat a přešel rovnou k věci. ,,Můžu jít dál?" zeptal se a Jimin jen lehce kývl na znamení souhlasu. Hobi vstoupil a posadil se na židli u psacího stolu naproti posteli. Jimin byl vždycky čistotný a uspořádaný. Jeho pokoj sladěný do bílé barvy to jen potvrzoval. Jimin se posadil na kraj postele a nervózně si mezi ukazováčkem a palcem žmoulal lem trička. Hobi se nadechl a začal: ,, Mine. Všichni o tebe máme starost. Poslední dobou jsi strašně odtažitej a zamlklej. Stalo se něco?" řekl a pousmál se chlapcovým směrem. Jimin se na něj za celou dobu, co byl Hoseok u něj v pokoji, ani nepodíval. Jimin pomalu zvedl oči k němu a Hobiho píchlo u srdce, když spatřil v chlapcově očích slzy. Rozešel se k němu a pevně ho objal. Jimin ztuhl a kdyby nebylo Hobiho rukou, nejspíš by se i odtáhl. Cítil se najednou bezpečně a konečně cítil to, co mu celou tu dobu chybělo. Nasál jeho vůni a vydechl. Hobi ho tišivě hladil po zádech a cítil, že Jimin pomalu usíná. 

Po asi třiceti minutách, vyšel z pokoje a potichu za sebou zavřel dveře. Jimina uložil do postele a sám se vrátil ke klukům. Když přišel do místnosti, všichni na něj upřeli pohled plný otázek. ,,Co jste tam tak dlouho dělali?" optal se škádlivě Tae, kterému Jungkook pro změnu seděl na klíně s hlavou na  rameni. Hobi nad tím protočil očima a odověděl.,, Povídali jsme si a Min pak usnul,"  sedl si opět vedle Jina a hodil si do pusy kuličku hroznového vína. Rozkousl a pousmál se nad sladkou chutí. Hlavou mu proletěla myšlenka, která ho značně vyvedla z míry. 'Jak asi musí chutnat Minovi rty?' . Při představě toho, co ho napadlo, zatřásl hlavou a začal se soustředit na něco jiného. Ani netušil jak ho něco tak ztřeštěného mohlo napadnout. Min byl vždycky jeden z jeho nejbližších přátel, ale Hobi si byl vždycky jistý tím, že ho zajímají jedině dívky. 'A tak to taky zůstane', napomenul se. Nikdy ho nenapadla taková kravina, jako že by se mu líbili kluci. ,, Jak jste si promluvili?" přerušil ho Jin a usmál se na něj. ,, Ehm...nijak zvlášt jsme to nerozvíjeli. " řekl Hobi a poškrábal se na zátylku. ,, Doufám, že už mu bude lépe. Nerad ho vidím smutného, je to takovej náš soft mochi," řekl Jin a pozvedl obočí, když uviděl jak zase sedí Kookie a Tae. Tae se jen nervózně zasmál a sundal ze sebe Kooka. Hobi protočil očima a zvedl se k odchodu.

V pokoji si dal rychlou sprchu a následně zalezl do postele. Dnešek byl velmi zvláštní, nikdy nic takového nepocítil při pohledu na chlapce. S myšlenkou na jeho rty ho přemohl spánek a Hoseok usnul.

Annyeong ~(＾◇^)/
Tohle je první kapitola v téhle collab fan fikci❤.  S psaním se budeme střídat ob kapitolu. Já jsem Emma a (prostě si musím udělat reklamu na můj profil: @Theteengirlstories ❤) jestli by tě zajímala moje samostatná tvorba koukni se na tenhle profil. ⬆
Těším se příště