i made a new friend ➳ wonkyun

14

"Notak, pospěš si. Chce se mi už spát," Changkyun udělal do zrcadla otrávený obličej. Nerad to přiznával, ale Wonho byl kolikrát opravdu na zabití. 

Dobře, byl téměř pořád na zabití. 

Ještě pár minut věnoval sušení vlasů, vyčistil si zuby a ujistil se, že nemá nikde na obličeji pastu. Po tom, co opustil koupelnu, měl chuť se praštit do obličeje. Byli tu teprve třetí noc, a Wonho byl zase vlezlí v jeho posteli. S povzdechem zhasl lampičku, která všechno barvila do žluta,  a zalezl si k němu pod deku. 

Na ruce, které si ho hned přitáhly k sobě, už ani nereagoval. Bylo to takřka přirozené, mít staršího ve své blízkosti. 

Bylo šestého července. Už víc jak půl roku bez prášků, sezení, neustálého strachu a bez Kihyuna. Právě se společně s Wonhem nacházeli na jihu státu, u moře. Někde na jaře, když Changkyun už nějaký ten týden chodil normálně do školy, se rozhodli, že si v létě vyrazí na dovolenou. Samozřejmě, že Changkyun byl natěšený už několik dní dopředu, a aby řekl pravdu, bylo to přesně podle jeho očekávání. Válení se na pláži a přejídání zmrzlinou. 

Byl staršímu neskutečně vděčný, bez něho by to nezvládl. Jejich přátelství bylo lepší než kdykoliv předtím. 

Přátelství. Changkyun si vlastně nebyl jistý, zda jejich vztah bylo přátelství. Pro něj to bylo určitě něco víc. Nutkání Wonha obejmout pokaždé, když k němu zabloudil pohledem, bylo den ode dne silnější. Užíval si chvíle, kdy se drželi za ruce, kdy se společně smáli, kdy se jejich rty témeř dotýkaly.

V hlavě se mu vybavilo, když byl v léčebně a měl neskutečné nutkání Kihyuna políbit. A on stejně jako tehdy váhal. 

Věděl ale, že Wonho jen tak nezmizí. Jistě, nemůže na něj čekat navždy, ale Changkyun už pomalu sbíral odvahu.

Vyzná se mu, brzy.

it's so short.. i know, i know. sorry, ale mě se to tak nějak hodí to tu ustřihnout. (but stejně si myslim, že ode mě už ani dlouhou kapitolu neočekáváte ehm). blížíme se pomalu do finishe~