i made a new friend ➳ wonkyun

11

Bylo pár dní před Vánoci. Ulicemi města se k večeru už začínaly snášet sněhové vločky, výlohy obchodů byly plné vánočních cetek a barevných světýlek, lidi začínali pořizovat dárky. Na jednu stranu to působilo uklidňujícím dojmem. Jako by se snad nic nedělo, nikoho nic netrápilo. Další šťastné Vánoce se spoustou dárků.

Ale Changkyun nebyl milovník Vánoc a taky si na období svátků nenasazoval růžové brýle. Rád by, kdo ne. Jenže to by neměl mít tmavé kruhy pod očima a sedět na lavičce uprostřed parku, schován před světlem pouliční lampy. 

Nemohl si stěžovat, věci v podstatě být lepší ani nemohly. Už půl měsíce venku, milující máma, nejlepší kamarád a dokonce už začínal uvažovat nad školou. Každý den měl co dělat, nenudil se, smál se. 

A pak přišel domů a všechny barvy z jako života vyhasly. Mrknutím oka. Nedokázal se ani osprchovat, bez toho, aby se třikrát ujistil, že má dveře do koupelny otevřené do jeho pokoje. Bál se, že se všechno vrátí.

A taky že vracelo. Pokaždé, když ulehl do postele, tak tu Kihyun byl. Ne jednou nebo dvakrát za týden, ale každičký den. A bože, on byl tak živý. Changkyun cítil teplo jeho dechu, když mu dýchal na záda a objímal ho. Snažil se ho uspat, uklidnit, být hodný. A on se nechal, nechal se jím uchlácholit pokaždé. Neměl tu být, ale i tak byl. A nic mu nebránilo, on se mu nebránil. Když byl Changkyun s Wonhem, tak to bylo hezké, užíval si každou minutu, ale pořád to nebylo tak... Uklidňující. Jen s Kihyunem se dokázal cítit v bezpečí. 

Svým způsobem se za to nenáviděl, ale nedokázal tomu vzdorovat. Byl na to moc slabý. Chtěl Kihyuna živého než kdykoliv předtím. On ho potřeboval živého. Potřeboval aby-

"Promiň, že jsi musel čekat, byla tam fronta," Wonho mu podal kelímek s horkou kávou a přisedl si vedle něj na lavičku. "není ti zima?"

"Jsem v pohodě," odpověděl před tím, než se napil. Samozřejmě si spálil jazyk, ale i tak si lokl ještě jednou. 

"Stejně by jsem už měli jít domů, je pozdě. Tvoje máma bude mít starost," zamumlal starší do své šály, kterou měl omotanou kolem krku.

"Víš, že nebude doma. A i kdyby byla, tak ví že jsem s tebou,"

Dál už jen v tichosti pili kafe, uprostřed parku, zatímco na ně sněžilo. 

překvápko, žiju. hehe. this chapter sucks af so sorreh guyz.