Boy✔

Chapter 3

Rozhodla jsem se.Já vím, tohle píšu často co? No každopádně, budu psát ze dvou pohledů. Z pohledu Niamh a z pohledu Jacoba.

Zalezla jsem si k sobě do ložnice. Vytáhla krabici s fotkami. Mám prostě potřebu se takhle týrat. Jenže ve všech těch fotografiích jsou minuty na které nechci nikdy zapomenout.
Třeba svatební fotografie. Bylo mi dvacet, ještě mladá kost.Teď je skoda mluvit.
Nejvtipnější moment ze svatby byl asi když Sean zkoušel Zavkovu trpělivost, který to moc dlouho nevydržel a vrazil mu.Když Sean padal strčil do Willa, který strčil do červený hlavy Grace, ta pak skončila obličejem v dortu. Toho dortu býka škoda. Jí ne.
Další fotka patřila mě s těhotenským bříškem. Myslím že jsem byla v šestém měsíci.Na další předemnou klečel Zack a dával mi polibek na bříško.
Další je už z porodnice.Byla legrace vidět zmateného Zacka v té kavárně.

Měla jsem termín až za týden. Zack rozhodl že si zajdeme do kavárny.
Nic zajímavého se nedělo,dokud Zack neodešel pro pití.
Ptaskla mi voda a pak to šlo vsechno nějak samo.Postarší pan mi volal záchranku, kdežto zmatený Zack šílel že neví co má dělat.
U porodu to snášel líp, nemohla jsem sice potom cítit ruku, od toho jak mi jí držel.
Všechny momenty jak Jacob rostl. Jak udělal první krok.
Jak šel do první třídy. Konec základní školy.
Tohle všechno jsme prožili jako rodina.

Jacob

Nechtěl jsem tam nechat mamku, ale sama řekla že chce být sama. Situace u nás doma je asi taková.
Máma a táta se spolu už nebaví. Pokud se zrovna nehádají. Po tom co táta mámu podvedl už to nebylo ono. Jako by se přestali milovat. Co mi mamka vyprávěla, táta byl průšvihář. Hodně se pral a tak. Mamka toho prožila hodně, nezaslouží si aby jí táta takhle ubližovat.
Se skočím ze skatu a dojdu až před dveře většího domu.
Nestihnu ani zazvonit a jeho rty se lepí na moje. ,,Mohl si počkat až zazvoním. " ,,Když já se nemohl dočkat až přijdeš... " Vtáhne mě do domu. ,,Vaši nejsou doma?" ,,Ne jeli někam pracovně. " Začal ze mě stahovat oblečení. ,,Máme spoustu času..." Šeptne mi do ucha. Máme přece sposty času.....

,,Tohle naši asi nezkousnou..." Mumlá mi do hrudě.  ,,Máma to zkousne, vždycky stála při mě." Jem doufám že i v tomhle..
,,No a jak to máte vůbec teď doma?" Miluji tu jeho starostlivost. ,,Táta si sbalil pár věcí a odešel. Máma se, ne úplně zhroutila, ale když jsem odcházel brečela, řekla že chce být sama." Hraju si s jeho vlasy. ,,Nicku?" Neodpověděl. Hádám že spí,a já se moc rád přidám.