NaruSasu/SasuNaru

Střípky minulosti

Sasuke se postavil doprostřed opuštěné uličky a třásl se, neschopen jediného slova. „Itachi..." vydechl konečně a znechuceně se zašklebil. Naruto se na něj zneklidněně podíval, ale dál už Sasuke nevnímal a vyrazil vpřed. V běhu tasil kunai. Vytluče z těch poskoků veškeré informace o bratrovi za každou cenu. Choval se nerozvážně a věděl to. Bylo mu to jedno. Teď chtěl pouze nakopnout kohokoliv, kdo měl s Itachim něco společného. Střetl se s nejbližším ninjou a zuřivostí útoku ho odhodil na stěnu protilehlé budovy. Nepřítel vyhekl, načež se jeho bezvědomé tělo svezlo do záhonku růží a nenávratně jej zničilo. Ani si neuvědomil, kdy mu Naruto přiskočil krýt záda, ale teď, když je obklíčili, cítil k příteli vděčnost.

Ulička byla naneštěstí příliš úzká, aby mohli použít silnější ninjutsu bez toho, aby zničili okolní budovy a tím i zranili jejich případné obyvatele. Také, nejspíš by je díky hluku chytili, což by pro dva zběhlé ninji neskončilo zrovna růžově. Vypadalo to tedy, že se při jejich střetnutí budou muset krotit a bojovat jen se zbraněmi. Sasuke se donutil zklidnit. Vyváděním se k Itachimu blíž nedostane. Zhluboka se nadechl a odrazil výpad katanou, který mířil na jeho krk. Tito muži rozhodně znali své řemeslo, ale odhadoval, že on i Naruto by je měli být schopni zneškodnit. Zaútočil a muž, který ho napadl katanou, se zhroutil na zem s hlubokou ránou v boku. Ohlédl se, aby zjistil, že Naruto vytahuje kunai z jiného raněného. Další dva leželi schoulení o kus dál. Zbývali tři.

Předešlý boj je však donutil se od sebe vzdálit a nepřátelé toho obratně využili. Odřízli je. Naruto čelil dvěma zároveň, zatímco Sasukemu se postavil sám velitel. Už ze samotných jeho pohybů poznal, že se schopnostmi značně liší od zbytku sebranky. Muž sekl krátkým mečem, načež se černovlásek úspěšně vyhnul. Velitel znovu zaútočil, ale tentokrát Sasukemu nepřálo štěstí. Uklouzl po stříkanci krve a padl na zem. Kunai mu vyletěl z ruky. Zoufale se rozhlédl a popadl katanu svého předešlého protivníka. Velitel se nad ním rozkročil, připraven zasadit smrtelnou ránu. Uchiha se odrazil od země volnou rukou a druhou bodl. Na ruku se zbraní mu stékaly pramínky karmínově rudé krve a Sasuke se díval na nepřítelův nevěřícný výraz. Pak se však mužův pohled vyjasnil pochopením a nahradil ho vzteklý, krvelačný škleb plný touhy zabít mladíka, který ho stál život. Velitel sebral zbytky svých sil a naposled zaútočil.

Sasuke se pod váhou velitelova těla nabodnutého na katanu dokázal pohnout jen nepatrně. Stačilo to však na to, aby se vyhnul smrtelnému zranění. Vyhekl bolestí, když se mu krátký meč zabodl do ramene a zavalila ho protivníkova prázdná schránka. Dýchal trhaně. Samotná rána ho nejspíš nezabije, ale pokud ztratí příliš mnoho krve... Takhle zůstat nemůže. Potřeboval ošetřit a s mrtvolou na sobě to moc dobře neudělá, což? Polkl a připravil se na bolest, která bude nepochybně následovat. Zapřel se, aby pohnul s velitelem, načež se zašklebil. Takhle mizerně se necítil už léta, naposled snad, když se utkal s Narutem v Údolí konce. Zatlačil o trochu víc a tělo se konečně odvalilo.

Mezitímco se zvedal do sedu, nevybíravě klel. Rozhlédl se okolo, aby zjistil, že blonďáček právě porazil posledního. Jejich pohledy se střetly. Naruto ihned poté sklouzl očima k ráně v Sasukeho rameni a jeho výraz se změnil ve zděšený. Rozběhl se k příteli. Černovlásek se nevesele zasmál. Musel vypadat neuvěřitelně příšerně, když udělal takový obličej. Naruto si mezitím klekl k Sasukemu a začal se přehrabovat v batohu. Poté, co se vzdal v tom nepořádku něco najít, jednoduše obsah zavazadla vysypal.

Vítězoslavně vyjekl, když našel čistý obvaz. Sasuke po něm natáhl zdravou ruku, jenže místo toho, aby mu ho podal, se na něj Naruto zamračil. „Sám to nezvládneš, moc dobře to víš. Přestaň si hrát na drsňáka a nech mě tě ošetřit!" Normálně by se Uchiha začal hádat, ale teď byl příliš oslabený jak bojem, tak i ztrátou krve. Navíc měl v tomto blonďáček úplnou pravdu. Stáhl ruku zpět a natočil se tak, aby Naruto na zranění lépe viděl. Ten se usadil a s úsměvem přiložil obvaz na ránu.

„Promiň, Sasuke, teď nemůžu udělat nic jinýho, než zastavit krvácení. Až se odsud dostaneme, pořádně to vyčistím, ale prozatím ti to bude muset stačit..." mumlal Uzumaki, zatímco dokončoval první pomoc. Víc už toho však říct nestihl, protože v tom okamžiku si ho Sasuke přitáhl k sobě blíž a lehce ho políbil. „Jsem rád, že jsme se znovu setkali," zašeptal pár centimetrů od jeho ucha. „Děkuji, Naruto, a nejen za ošetření. Za všechno. Víš, zní to bláznivě, ale myslím... myslím, že tě... mil..." Černovláskův hlas stále slábl, až se vytratil docela, a jeho tělo se zhroutilo do přítelovy náruče.

Sasuke se krčil s Narutem a Sakurou za billboardem a snažili se nenápadně sledovat Kakashiho. Chtěl to vědět. Jak vypadal pod maskou? Už ho zkusili pozvat na rámen, ale Ino s těma dvěma dalšíma jim zakryli výhled. Sakura na něj teď konečně nezírala a raději dávala pozor na Kakashiho. Tu její obsesivní stránku nesnášel, ale když ji neukazovala, tak ji považoval za dobrou kamarádku. Jenže problém, okolo něj s tím téměř nepřestávala a byla tak stejně otravná jako Ino, ne-li víc. Aspoň, že se prozatím zklidnila. Naruto se zcela nečekaně plně soustředil na odhalení mistrovi tváře. Překvapilo ho to, protože se ten hlupák vždy choval tak roztěkaně. Znovu se zahleděl na Kakashiho, který se právě zastavil před knihkupectvím a začal vyšilovat nad knihami. Přestože uznával jeho sílu, občas se nestačil divit nad jeho výstřednostmi. No, co jiného by od něj čekal?Najednou se Kakashi otočil a oni se skrčili ještě víc. Sakura najednou začala obviňovat Naruta z prozrazení jejich úkrytu, přestože výjimečně nic neudělal. Nicméně se ukázalo, že mistra pouze zaujal obsah billboardu. Sasuke se pro sebe usmál. Všichni byli tak neskutečně otravní, ale občas mu jejich společnost nevadila.

Malý Sasuke a Itachi brzy ráno seděli na zápraží jejich domova a poslouchali vzdálené krákání vran. „Táta pořád myslí jen na tebe," povzdechl si smutně mladší bratr. Itachi se lehce pousmál. „Jsi mnou znechucený?" zeptal se, načež se na něj chlapec překvapeně podíval. „To je dobrý," pokračoval. „Je přirozené žít život ninji, zatím co ostatní jej nenávidí." „Necítil jsem jako..." namítal Sasuke, ale přitom odvrátil zrak. Jeho bratr měl možná trochu pravdu. Popravdě řečeno, on... „Patřit mezi nejlepší má i své stinné stránky," řekl Itachi a zvážněl. „Držet moc s sebou přináší osamělost a někdy i aroganci. Dokonce, i když jsi byl od začátku vše, co si lidé přáli. Ale, na tomto světě nejsou další takoví bratři, jako jsme my. Vždy budu s tebou, jako zeď, kterou musíš překonat. I kdybys mě měl za to nenávidět." Znovu se usmál. „Od toho jsou přeci starší bratři."

Sasuke se probudil v zšeřelé jeskyni, kde ležel na nízké pelesti z větví, mechu a kusů oblečení. Někdo, pravděpodobně Naruto, ho zakryl tenkou cestovní přikrývkou. Pokusil se posadit, ale hned na to se opět zhroutil na prozatímní postel. Stále se ještě cítil slabý. Rozhlédl se. Světlo se mu zdálo mizerné, takže odhadoval, že byl buď v bezvědomí doopravdy velmi krátkou dobu, nebo už stihlo začít svítat. Spíše to druhé. Na druhé straně jeskyně spatřil malou puklinu. V tom se u ní něco pohnulo a dříve, než stačil oslabený Sasuke zareagovat, se jí protáhl Naruto se stísněným výrazem a košíkem jídla a léků. Když blonďáček uviděl, že je zraněný černovlásek vzhůru, tíseň z jeho tváře zmizela a nahradila ji nefalšovaná radost. Rozběhl se Sasukeho obejmout, ale ten ho zastavil posunkem ruky. „Co se stalo, Naruto? Kde to jsme?" pověděl křehce. Naruto si k němu klekl a stiskl jeho ruce ve svých. „Poté, cos odpadl, jsem tě odnesl sem, protože do té uličky došla policie. Toto je nepoužívaná jeskyně, nikdo sem nepřijde. Pak jsem se vydal nakoupit nějaké jídlo, léky proti bolesti a desinfekci. A to je vlastně všechno."

„Chápu," odpověděl Sasuke, když mu najednou v mysli vytanula vzpomínka na Itachiho z jeho dnešního snu. Tam se jeho bratr tolik lišil od toho masového vraha, kterým se stal pár dní potom. Proč vlastně zabil Itachi celý jejich klan? Proč tak zoufale toužil po síle? Když o tom takhle přemýšlel, uvědomil si, že svého bratra vůbec nezná. Itachiho stejně zabije, ale nesmí, až ten okamžik nadejde, váhat. Chtěl vědět důvod bez ohledu na to, jak strašlivá pravda bude. Toužil znát celý rozsah své nenávisti, aby ji mohl všechnu použít proti tomu, kdo tu prázdnou, černou díru v jeho nitru vytvořil.

„Naruto," promluvil Sasuke. „Prozkoumáme základnu Akatsuki, kde můj bratr celou tu dobu žil. Vyčmuchám tam každou informaci, která by mi ho pomohla zničit."