•Promises•

•Six•

,,Tak proč s ní jsi?" Zeptala jsem se nechápavě a trochu zaraženě.

Pokrčil rameny. V tu chvíli mě něco napadlo, že by jí měl jen kvůli tomu, aby měl s kým spát?

,,Jsem na to prostě zvyklý být s ní. O rozchodu jsem ani nepřemýšlel." Vytrhl mě z přemýšlení.

,,Mě kvůli tobě nenávidí." Zašeptala jsem a mezitím se k nám blížila Mira.

,,Hannah je holka, která nemá ráda nikoho jiného, než sebe." Zasmál se Adrien.

,,Jenže při tom volleybalu, udělala to schválně. Viděla jsem ten její falešný úsměv, když jste ke mě všichni přiběhli, na zlomek vteřiny se spokojeně usmála a potom, když ke mě přiběhla, všimla jsem si s jakou falešností se mi omlouvá."

Adrien se zasmál. ,,Ale Char, jsi proti ní jen trošku vysazená nemyslíš?"

V tu chvíli jsem se musela držet, abych nevybouchla. ,,Vysazená? Adriene děláš si ze mě legraci?! Jsi jediný, kdo to nevidí, protože si zaslepený její umělou dokonalostí!"

Adrien na mě zíral s otevřenou pusou a já se prudce zvedla, otočila se na podpatku a naštvaně kráčela do lesa. Nevím, proč jsem zrovna šla do lesa, ale v tu chvíli mi to přišlo jako nejlepší řešení. Pročistím si hlavu a potom se vrátím.

Jen tak jsem bloudila lesem, než jsem narazila na cestu, která vedla k tomu jezírku, ke kterému mě vzal Adrien předchozí večer.

Došla jsem na místo a vypadalo to tu docela jinak, než po setmění. Tentokrát se na hladině netřpytily hvězdy, ale sluneční paprsky. Lhala bych, kdybych řekla, že lituji toho, že jsem s ním včera šla, jenže mi dělá v hlavě větší a věstší zmatek.

Nemůže to být prostě jeden z řady hloupých kluků?

Vzpomněla jsem si, jak se Ethan zamiloval. Při každém setkání s ní zrudnul, nebo mu srdce vynechalo pár úderů. Ta dívka pro něj nebyla obyčejná jako každá jiná, přitahovala ho něčím, co neuměl vysvětlit. Vždy když se cítil mizerně, byla jsem s ním. Vždy, když potřeboval pomoct, pomohla jsem mu, tak jako on mě. Jeden bez druhého bychom nedali ani ránu, avšak nás na krátkou dobu rozdělila jeho vyvolená.

Ze vzpomínání mě vyrušil mužský hlas. ,,Věděl jsem, že budeš tady." Neotočila jsem se na něj.

Neměla jsem náladu s ním mluvit. ,,Char. Omlouvám se, ale opravdu se mi zdá, že jsi proti ní vysazená."

Z jeho hlasu jsem nedokázala vyčíst žádné emoce. Jen jsem si odfrkla a dál mu neodpovídala.

Jemu došla trpělivost stoupl si přede mě a díval se na mě s nadějí, že se mu podívám do očí. Avšak já jsem hleděla za něj. Do prázdna.

Svlékla jsem si jeho mikinu, která mi zůstala přes noc. ,,Aby ji na mě neviděla tvá princezna a nechtěla mě zavraždit pohledem." S těmito slovy jsem k němu natáhla ruku s mikinou.

On se však chopil šance a vzal mě za ruku. Zvedl mě a chytil mou tvář do dlaní, abych mu neuhnula pohledem. ,,Char." Opět mě tak oslovil. To je už po několikáté. Takhle mě oslovoval jen Ethan a strýček Ben.

Nucena podívat se mu do očí jsem spustila. ,,Hannah je proti mě opravdu vysazená, když se mi představovala, falešnost z ní svítila na sto metrů. Na tom voleyballe to udělala schválně. Viděla jsem jak se potom usmála. Přísahám, že mluvím pravdu. Bavíme se spolu tolik, až je nezdravé, když chvíli nedává pozor, všímáš si mě. Opravdu si myslíš, že se mi to zdá?"

V polovině monologu se mi zlomil hlas na zoufalý. ,,Radši jdi, aby potom nevyváděla." Mikina stále ležela na zemi.

,,Mě je to jedno a na." Zvedl mikinu a dal mi ji přes ramena. Stála jsem jako kůl v plotě a zírala na něj s údivem. ,,Cože?"

,,Říkám, že je mi to jedno. Ať si mě s tebou vidí, ať si myslí co chce, ať si šílí, že máš moji mikinu." Usmál se a posadil se.

Zopakovala jsem jeho pohyb. Seděli jsme a mlčky pozorovali sluneční paprsky honící se po vodě.

Najednou Adrienovi v kapse zazvonil mobil, podíval se na displej a protočil očima. Jakmile to zvedl bylo mi jasné kdo to byl. Seděli jsme dostatečně blízko na to, abych slyšela Hannin hlas. ,,Šli jsme se projít, všichni jste spali." Chvíli poslouchal její křik. ,,Uklidni se. Mira ti to snad říkala ne? A myslím, že nejsem povinný dělat co chceš a hlásit ti vše co dělám."

Hannah se rozzuřila ještě víc a začala do telefonu křičet tak, že si musel dát telefon daleko od ucha.

Ani jeden z nás jsme nevnímali, co říkala a po chvíli si dal telefon opět k uchu. ,,Je mi to jedno Hannah. Měj se. Přijdeme za chvíli." A položil hovor.

Oba dva jsme se začali strašně smát. Zadíval se mi nejistě do očí a já mu na jazyku našla tu otázku, kterou chtěl vyslovit. Nejistě jsem kývla hlavou.

,,Jaký byl?" Byla jsem mu vděčaná, že se ptal zrovna na tohle. ,,Byl to ten nejšlechetnější a nejúžasnější člověk na světě." Rozplývala jsem se nad vzpomínkami.

,,Byli jste si hodně blízcí, že?" Přikývla jsem. ,,Tak blízcí, že bychom za sebe položili i život."

Když jsem to dořekla, rychle jsem se zvedla. ,,Tak pojď. Půjdeme a pomůžeme jim sbalit stany."

Pochopil, že na toto téma se již dále nechci bavit. Chytil mě kolem ramen. Cukla jsem sebou, ale nechala jsem ho. Cítila jsem se v bezpečí.

Kousek před koncem lesa si mě přehodil přes ramena a rozběhl se se mnou směrem ke stanům. Smála jsem se a když jsem konečně cítila pevnou zem pod nohama, rozhlédla jsem se. Mira, Chloe, Jacob a Sean se spokojeně usmívali, Hannah zuřila a zbytek se díval nechápavě.

,,To snad nemyslíš vážně? Já ti nejsem dost dobrá?" Rozpištěla se jeho přítelkyně.

V tu chvíli jsem pozorovala každý kout Adrienovy tváře. Usmál se a vedle koutku se mu vytvořil jemný ďolíček. ,,Očividně ne." Řekl klidně a Hannah zrudla.

V tu chvíli se nějak objevila přede mnou. ,,Ty!" Vykřikla a zabodla mi mezi prsa ukazováček s ostrými gelovými nehty, možná tak tři dny starými. ,,Za to můžeš ty!"

,,Ona za to nemůže. Nic z toho s ní nesouvisí, prostě mě to s tebou nebaví Hannah. Ani nevím, proč jsem s tebou byl po tom, co jsi se tak změnila a stala se s tebe bezcitná mrcha, která myslí jen na sebe."