•Promises•

•Five•

Zachumlala jsem se pořádně do Adrienovy mikiny a rozhlédla jsem se po jezírku. Třpytilo se na něm tisíce hvězd. Stála jsem na místě jako socha a přerovnávala jsem si v hlavě všechno tohle dění. Nádherný výhled na třpytící se hladinu mi pomáhalo vyčistit hlavu. Jen tak jsem pozorovala okolí a přemýšlela nad tím, co se se mnou děje. Přeci jen pro mě kluci nic neznamenají, tak proč mám s Adrienem takový pocit? A vždyť má přítelkyni, jsem opravdu blbá, že tu přemýšlím nad tím, jaké pocity ve mě Adrien vyvolává. Náhle mi na rameni přistála hřejivá dlaň. ,,Je to tu krásné že?'' Kývla jsem hlavou na souhlas. Nezmohla jsem se na slovo.

,,Vím o Ethanovi.'' Otočila jsem na něj hlavu. V očích měl lítost a já slzy. Byla jsem rozzuřená, že mu to strýček Ben řekl. ,,Už o tom nikdy nemluv!'' Zařvala jsem hystericky a sedla jsem si s plnou tváří slz na zem. Adrien se okamžitě sehnul ke mě a objal mě. ,,Ben mi nic neřekl, jen vím, že už,'' Nenechala jsem ho to dopovědět. Položila jsem mu ruku na ústa a brečela jsem. Nezmohla jsem se na nic. Objala jsem Adriena kolem krku a nechala po mé tváři stékat slzy.

Mísilo se ve mě v tu chvíli mnoho pocitů. Smutek, zlost, zklamání. Seděli jsme tam takhle už dost dlouhou dobu. Když jsem se dostatečně uklidnila, Adrien mě zvedl a postavil se přímo naproti mě. Hleděl mi zpříma do očí. ,,Je mi to moc líto, omlouvám se, jsem tu pro tebe.'' Zašeptal a nepřerušoval oční kontakt. Polkla jsem, kývla jsem hlavou a on ještě neslyšně zašeptal slovo. TO slovo. ,,Slibuji.'' V hlavě mi vybuchla další salva smutku, jenže jsem už ani neměla co brečet a snažila jsem se být silná. Přeci je to jen náhoda, sám řekl, že mu strýček Ben nic neřekl a ani o tom slově strýček neví.

Adrien mě vzal kolem pasu a vraceli jsme se ke stanům. V tuhle chvíli mi nevadilo, že má přítelkyni, viděla jsem v něm pouze oporu a stejně jsem se nechávala unést myšlenkami. ''Slibuji'' mi řekl poprvé Ethan, když jsem šla do první třídy. Byl sice o dva roky starší než já, ale chodil na stejnou školu, na kterou jsem šla já. Pamatuji si to jako včera, pořád mám v hlavě před očima ten den. Hrozně jsem se bála na svůj první den a tak šel Ethan se mnou. Chytil mě za ruku a řekl mi ,,Jsem tu pro tebe. Nic se ti nestane, nemáš se čeho bát. Slibuji.'' Tím mi dodal odvahu, chytila jsem ho za ruku a vyšli jsme napřed novému dobrodružství.

Proud myšlenek mě pomalu, ale jistě unášel od reality a já si ani nevšimla, že jsme u stanů a před naším stála Mira a Ethan jí něco šeptal a potom ukázal na mě. Jeho sestra přikývla hlavou na souhlas a odešla ke stanu Hannah  a Adriena. Nechápala jsem, co se děje, ale najednou v něm Mira zmizela a Adrien došel ke mě. ,,Vezmu tě do stanu. Mira bude spát s Hannah a já tě raději ohlídám a dnes večer zůstanu s tebou. Chci vědět, že jsi v pořádku. Pokud ti to ovšem nevadí.''

V hlavě se mi zrodila myšlenka na Hannah až to ráno zjistí, ale tu jsem rychle vypustila z hlavy. Očividně jsem pro něj momentálně důležitější, než jeho opilá přítelkyně. ,,Dobře.'' Souhlasila jsem a lehla jsem si do stanu. Vlezla jsem si do spacáku a otočila jsem se na bok směrem k Adrienovi. Adrien si vzal Miřin spacák, otočil se mým směrem, podepřel si hlavu rukou a sledoval mě. Nejspíš chtěl počkat až usnu a teprve potom měl v plánu jít spát on, tak jsem zavřela oči, abych ho chudáka netrápila.

~~~~~~~~
Po probuzení jsem se podívala na Adriena, ležel opět s podepřenou hlavou a sledoval mě. ,,Dobré ráno." Usmál se na mě. Úsměv i pozdrav jsem mu oplatila. Vylezla jsem ze spacáku a šla se podívat ven. U rozdělaného ohniště už seděla Mira.

,,Dobré ráno. Jak dlouho jsi tu?" Podívala jsem se na ni, jak sedí s obličejem v dlaních.

,,Shh nekřič tolik! Jsem tu asi patnáct minut, aby ve stanu Hannah nenašla místo Adriena mě." Až teď jsem si vzpomněla na to, že Adrien spal u mě ve stanu tajně.

,,Dojdu pro něj." Otočila jsem se na patě a zamířila jsem do stanu dříve, než se probudí Hannah, aby ho neviděla vycházet od nás.

,,Adriene? Půjdeš také k ohni? Mira už tam je, já jen, aby potom Hannah nebyla moc naštvaná."
Adrien kývl hlavou a vylezl ze stanu.

,,Dobré ráno sestřičko." Řekl schválně nahlas, protože věděl, že má kocovinu.

,,Já tě zabiju!" Zavrčela naštvaně Mira. Nejspíš by si byla raději šla lehnout, jenže nejspíš jí šlo o zdraví svého bratra, protože kdyby Hannah zjistila, že je tu Adrien se mnou sám, vraždila by pohledem, kdyby to šlo.

,,Jste spolu s Hannah dlouho?" Otázala jsem se, když si šla zrovna Mira pro něco do stanu. ,,No dejme tomu." Nejistě se na mě podíval.

,,Proč se ptáš?" Zasmál se mým směrem.

,,Všimla jsem si, že uděláš všechno, jak si pískne. A také toho, že v partě ji ostatní jen trpí. To byla takhle příšerná vždycky?" Vyvalila jsem to na něj rovnou. Seděl naproti mě a díval se na mě s otevřenou pusou.

,,No páni." Nic jiného neřekl. ,,Jsi první, kdo to na mě takhle férově vybalil. A ne, nebyla vždy stejná. Když jsem s ní začal chodit, byla milá, tichá a nevýrazná. Málokdo by si jí všiml."

Naslouchala jsem mu, jak jemně o své přítelkyni mluvil.

,,A teď se změnila."

Kývl na souhlas. ,,Jakmile zjistila, že o mě jeví zájem více holek, tak se začala malovat, začala se jinak oblékat a z tiché holky se stala mrcha, ze které má na škole každý respekt." V polovině věty už jeho hlas nebyl tak jemný, ale zněl pohrdavě.

,,Ale ty ji pořád miluješ." Uvažovala jsem nahlas. Adrien se na mě nejistě podíval a zakroutil hlavou že ne.

Ahoj ahoj! V médiích máte Adriena. Tak v nějaké deváté kapitole se vše začne zamotávat. Doufám, že se mi to tam nějak bude hodit.😅