•Promises•

•Two•

Ten kluk se na mě opět usmál, ale já jsem se začala zvedat ze země. ,,Odkud jsi?" Zvedla jsem zrak na Miru, pokládající mi otázku. ,,Z Denveru." Usměji se na ní. Mira otevře údivem ústa. ,,A co děláš tady v Louisville?" Usmála jsem se na ni a vysvětlila jsem jí, že jsem u strýčka na prázdninách. S Mirou jsem si povídala ještě dlouho, než jsem začala cítit hlad. Něco málo kolem osmé večer jsem odcházela s Mirou a Adrienem z koupaliště. Vedla jsem je cestou kolem řeky, prý ji neznali. Po cestě jsme se smáli a dělali kraviny. Na rozloučení mě Mira automaticky objala a na zlomek vteřiny se můj pohled střetl s tím Adrienovým.

Naposledy jsem jim mávla a vyběhla jsem k domu. Otevřela jsem dveře a rovnou jsem vešla do kuchyně. ,,Jsem doma!" Zařvala jsem na strýčka. Pokračovala jsem rovnou k lednici, odkud během chvíle zmizel poslední toustový sýr a šunka. Začala jsem si dělat toasty. Najednou jsem za sebou uslyšela hluk. Bratr se mě pokoušel vyděsit. Stihla jsem se otočit ještě před tím, než mi skočil na záda. Když ke mě přišel, podrbala jsem ho na hlavě jako psa a začala jsem se smát, Finn se však urazil a naštvaně odkráčel do svého pokoje. Povzdychla jsem si a když jsem dodělala toasty, zalezla jsem. 

Usadila jsem se na postel a najednou mi hlavou probleskla myšlenka na Adriena. Před sebou jsem měla pohled do jeho očí, jakoby stál přímo naproti mě, avšak jsem byla sama v pokoji. Vzpomněla jsem si na ty jiskřičky, jež se mu zračily na očích, když jsme se loučili. Nikdy jsem takhle jiskřivé oči neviděla. Možná to bylo tím, že jsem se nikdy o žádného kluka nezajímala. Nevím proč na něj teď myslím, kluci pro mě byli vždy nepodstatná část mého života. Vlastně ne odjakživa, ale prostě teď už ano. 

~~~~~~~~~~

,,Nech mě!'' Viděla , jak se na ni sápe. Sebrala všechnu sílu a zatačila mu do hrudníku, aby ho od sebe dostala co nejdál. Na chvíli zavrávoral a než stačila utéct, dal jí facku. Spadla na zem a při pádu se ještě udeřila do ramene o ostrý roh postele. Rameno jí začalo krvácet. Nahnul se nad ní a už k ní natahoval ruce, zatím co ona vykřikla.  ,,Pomoc!'' brečela a naříkala. Měla strach. 

~~~~~~~~~~

Vzbudila jsem se úplně zpocená. Hlavu jsem si dala do dlaní a začala jsem brečet. Po chvíli jsem zrakem zabloudila k největší fotografii v mém pokoji. Přímo naproti mé posteli visela velká fotka. Seděla jsem  na zádech vyššího kluka s blonďatými vlasy a sytě modrýma očima. Oba jsme měli velmi šťastný výraz. V jeho očích bylo vidět, že mu leží celý svět u nohou. Zvedla jsem se a pohladila rám fotografie. Na spodním rámu bylo napsáno CHARLOTTE & ETHAN, LOUISVILLE. Usmála jsem se a setřela si slzy. ,,Slibuji.'' Zašeptala jsem směrem k fotce a vydala jsem se do sprchy, smýt ze sebe všechny špatné pocity. 

Nechala jsem na své tělo stékat horké kapky vody. Uklidňovalo mě to. Právě, když jsem vypnula sprchu a omotala kolem svého těla ručník, zaklepal mi na dveře Finn. ,,Char! Snídaně.'' S ručníkem kolem těla jsem došla ke své skříni a vytáhla z ní spodní prádlo, černé kraťasy s vysokým pasem a bílé tílko. Seběhla jsem schody po dvou. ,,Dobré ráno!'' Zvolala jsem a dala strýčkovi pusu na tvář a Finnovi jsem rozcuchala vlasy, jako včera večer. Na stole jsem už měla připravený svůj oblíbený hrnek a talíř naložený vaflemi s borůvkami a javorovým sirupem. S chutí jsem se pustila do jídla. 

Když jsem dojedla, na dveře někdo klepal, tak se strýček Ben zvedl a šel otevřít. Od kuchyně sice vchodové dveře nebyly tak daleko, ale zase nebyly natolik blízko, abych zaslechla s kým mluví. ,,Charlotte, drahá, máš tu návštěvu.'' Zavolal na mě z předsíně. Hned jsem se zvedla od již dojezeného talíře a vletěla jsem ke dveřím. Zastavila jsem se před dívkou s kaštanovými vlasy, která mě hned objala. ,,Strýčku, tohle je Mira, Miro, to je strýček Ben.''  Strýček a Mira se zasmáli a já po nich hodila nechápavý výraz. ,,My se známe, Mira s Adrienem mi občas pomáhají, jejich rodiče jsou mými dobrými přáteli.'' Naklonila jsem hlavu na stranu. ,,Jakto, že jsi mi to neřekla?'' optala jsem se Miry. ,,Nevím, nepovažovala jsem to za důležité.'' Mávla jsem nad tím rukou, nechala jsem Miru aby chvíli počkala u dveří, abych si mohla jít nahoru pro své věci. Vyběhla jsem schody a do tašky si naházela vše potřebné, jako je opalovací krém, osuška a plavky, sluneční brýle jsem si nasadila na nos. Dole jsem si obula své černé vans boty a mohly jsme vyrazit. ,,Přijdu na oběd strýčku'' usmála jsem se a dala jsem mu pusu na tvář. 

,,Kam vlastně jdeme?'' Mira si položila prst na ústa, že mi nic neřekne a tak jsem jí následovala. Zrovna jsme se dostaly k nejmělčejšímu místu na řece a přešly jsme brod. Kousek za brodem začínal les, do kterého jsme nejspíše šly. Mira stále nemluvila a tak jsem byla raději také zticha, dokud jsme se nezastavily před boudou postavenou z prken a plachet. Vypadalo to, že je bouda velká. ,,Páni, kde to jsme?'' Mira se na mě zářivě usmála a ukázala na ceduli, jež se tyčila nad vchodem dovnitř, odkud se linuly hlasy klučičí i holčičí. Pevnost Carterových, vstup na vlastní nebezpečí. Postavili jsme ji s tátou jako malí a teď nám souží k tomu, abychom se zde scházeli s lidmi odtud. Vzala mě za ruku a zatáhla dovnitř. ,,Zdar děcka! Máme nového člena, je to Benova neteř, takže na ni budeme hodní!'' Zařvala se smíchem. Kolem nás se nacházeli lidé zhruba v našem věku, maximálně o rok dva s rozdílem. 

Můj pohled se střetl s Adrienovým. Adrien se na mě jen usmál a otočil se k černovlasé dívce, která vypadala jako umělá panenka. Dívka mu dala ruku kolem krku a začala se mě vyptávat. ,,Takže ty jsi odkud? Jak se jmenuješ? Kolik ti je?'' Zaskočila mě tím návalem otázek. ,, Jsem z Denveru, jmenuju se Charlotte a je mi 17.'' Zakroutila hlavou, ale nevypadala jako by jí to nějak extrémně zajímalo, podle mě se zeptala jen ze zdvořilosti. ,,Jsem Hannah.'' Natáhla ke mě ruku s umělým úsměvem na tváři.