•Promises•

•One•

Na okno bubnují kapky deště, nevnímám je, hledím z okýnka do míhající se krajiny a poslouchám písničky. Nemám ráda zdlouhavé cesty autem a tak si je krátím hudbou. Najednou do mě někdo dloubne loktem. Z hluboka se nadechnu. ,,Finne! Mohl bys mě pro jednou nechat na pokoji?" Můj mladší bratr se provokativně usmál a to už jsme si nadávali. ,,Posránku!" Zaječel na mě. ,,Tati! Finn mi nadává." Žalovala jsem, ale jen abych ukázala bratrovi, že nad ním dokážu zvítězit. Taťka se na nás okamžitě otočil se svraštělým čelem a káravým pohledem. ,,Finne, takováhle slova se neříkají! Ještě jedno a jsi do konce prázdnin bez herních konzolí!"

Menší blonďatý kluk měl v očích vyděšený výraz. Mimicky naznačil, že si zamyká ústa a klíč zahazuje. Oddychla jsem si a pustila se opět do nevnímání okolí.

Po dvaceti minutách od hádky z bratrem jsme zastavili. Všimla jsem si, že stojíme na nějaké benzínové pumpě poblíž obrovského tmavého lesa. Myslím, že brzy budeme na místě.

Vystoupila jsem z auta a mířila jsem za rodiči. Vysoký muž se světle hnědýmy vlasy a nižší žena s krátce střiženými blond vlasy. Moji rodiče. Mám občas dojem, že jsou nejnešťastnějším párem na světě.  Nezávidím jim, že mají tak bouřlivý vztah.

Koupila jsem si láhev perlivé vody a oplatku, abych po cestě neumřela. Samozřejmě mám s sebou zásobu sladkostí, ale to nechci vytahovat před rodiči, aby mě nepokárali za můj nepřiměřený a podle nich zbytečný nákup.

Nasedla jsem zpátky do auta a dala si sluchátka do uší. Než jsem stihla zapnout hudbu, táta na mě začal mluvit. ,,Vyndej si ty špunty z uší a pojď se s námi bavit, než tam dojedeme." Všiml si toho, že jsem protočila očima. ,,Patnáct minut to vydržíš." Těžce jsem si odfrkla a čekala, o čem chtějí rodiče mluvit. ,,Tak! Jak se těšíte?" Vykřikl nadšeně táta. Finn s potěšení v očích se zaradoval a začal výskat jak moc se těší, za to já byla o dost méně nadšená, než můj bratr.

Po patnácti minutách jsme konečně dorazili na místo. Když jsem vystoupila z auta, ovanul mě jemný letní větřík. Zkrotila jsem své dlouhé blond vlasy a sepla jsem je do neupraveného drdolu. Na oči jsem si nasadila sluneční brýle a poupravila jsem si džínové kraťásky se šedivým tílkem. Z kufru auta jsem vyndala svoji velkou sportovní tašku a vydala jsem se směrem k hlavní bráně.

Prošla jsem brankou a sledovala jsem keříky kolem cesty. Kamenitá cesta vedla až k obrovským dveřím, ve kterých stál strýček Ben. Usmíval se a otevíral náruč, jakmile nás viděl. Objala jsem strýčka, dostala jsem od něj pusu na tvář a mohla jsem se vytratit ve svém pokoji. Vycházela jsem schody do horního patra. Otevřela jsem dveře na konci chodby přímo naproti schodům a naskytl se mi pohled na velikou postel uprostřed pokoje.

Hodila jsem svou tašku na postel a šla k oknu se rozhlédnout po okolí. Ne, že bych nebyla ráda u strýčka, ale nemám tu co dělat. V okolí je sice pár lidí v mém věku, co tu bydlí, jenže já se neumím přátelit. Zahlédla jsem na vedlejší zahradě dívku zhruba ve svém věku. Ležela na zahradě sousedního domu a opalovala se.

Prohlédla jsem se v zrcadle a pod své dosavadní oblečení jsem si vzala plavky, seběhla jsem po schodech a dala jsem strýčkovi pusu na tvář se slovy. ,,Přijdu do večeře." Otevřela jsem dveře a vylétla hlavní brankou. Na rameni jsem nesla tašku s ručníkem, opalovacím krémem a knihou. Prošla jsem kolem sousedů přes naši zahradu a došla jsem na její konec a zastavila jsem se u vysokého živého plotu. Chvíli jsen kolem něj procházela, až jsem našla, co jsem hledala. V rohu zahrdy byla ve křoví díra, kterou jsem hravě prolezla.

Ocitla jsem se jakoby v jiném světě. Teď se přede mnoi rozprostírala mýtina s pár stromy a řeka. Seběhla jsem malý kopeček a vydala jsem se po směru proudu. Šla jsem tou nejkratší cestou vedoucí ke koupališti.
Procházela jsem se kolem řeky, až jsem došla k bráně koupaliště. Rozhlédla jsem se a když jsem zjistila, že tu není tak narváno, oddychla jsem si a sedla jsem si nedaleko skokánku. Rozložila jsem ručník a pustila jsem se do čtení knihy.

Četla jsem si už asi hodinu, když ke mě přišla partička kluků. ,,Tak, tobě se nechce do vody?" Zkameněla jsem. Asi osmnáctiletý kluk se na mě provokativně usmál. Nechápala jsem, co se tu děje. Proč mě oslovili nějací kluci? Proč mě nepřehlížejí, jako to dělá každý? Znejistěla jsem. Vůbec jsem nevěděla, co mají v plánu. ,,Pojď se s námi smočit." Kývu hlavou na nesouhlas. Černovlasý kluk, který na mě stále mluvil jako jediný se zašklebil a kývl hlavou smrěrem ke mě. Z party vystoupil hnědovlasý kluk se zářivě modrýma očima a usmál se na mě. Ne provokativně, ale mile. Hodil po mě omluvným pohledem a popadl mě za nohy, zatímco už jsem měla ruce uvězněné mezi pažemi toho druhého kluka. Začala jsem sebou nervózně házet a kopat nohama.

Nebylo mi to vůbec platné. Následně jsem letěla do vody. Vynořila jsem se a lapala jsem po dechu, jak jsem se šokem a nedostatkem dechu spadla na hladinu. Chlapec s hnědýma vlasama okamžitě skočil do vody, aby mě vytáhl. Omotala jsem mu ruce kolem krku a kašlala jsem. Nemohla jsem nabrat dech, jakmile mě ten kluk vytáhl na břeh, přiběhla k nám dívka, jíž jsem viděla ležet u sousedů na zahradě.

,,Proboha co jste to s ní udělali!" Vykřikla, přiběhla ke mě a začala mě plácat do zad. Po chvíli se mi ulevilo. Zhluboka jsem se nadechla a poděkovala mé zachránkyni. ,,Adriene omluv se." Pokárala ho. Nejspíš je to jeho přítelkyně. ,,Omlouvám se." Usmál se, ale bylo na něm vidět, že ho to mrzí. Usmála jsem se a kývla hlavou na znamení, že omluvu přijímám. ,,Jmenuji se Mira a tohle je můj bratr Adrien." Podala mi ruku dívka. ,,Charlotte."