Chapter: LIFE

#4

Dnes je konečně pátek. Po škole jsem byla v práci, ale dnes jen na tři hodiny. Teď je 16:48 a já mám za dvě hodinky stát před Carolininými dvěřmi. Měla bych se pomalu začít chytat. Ale co vlastně potřebuju? Jedny tepláky a tričko na sebe, v tom budu zrovna i spát, mikinu na cestu, mobil, polštář, deku, kartáček na zuby, hřeben a jídlo. Takže mám času dost.

Ležím na posteli s knížkou a vedle mě z ničeho nic zacinká mobil. Někdo po mě asi neodkladně touží, protože cinkot se ozval ještě asi třikrát. Vezmu mobil a na obrazovce vidím 4 zprávy od Caroline.

Care: Tak co?😚
Care: Už jsi nachystaná?😲
Care: Vezmi hoooooodně moc jídla!😍
Care: Nevíš něco o Kolovi?😱

Klasika. Ona to nemůže napsat v jedné zprávě, ona jich musí poslat deset. Je schopná poslat mi každé písmneko zvlášť. Díky Bohu, že to teď neudělala. 

Já: Ne, čtu si. 😜 Ležím na posteli a psychicky se připravuju na tu pohromu, co mě čeká. Času dost, ne? 😁 Neboj, jídla bude jako vždy hodně, protože máma se rozhodla mi zabalit slaný koláč. Prý abychom netrpěli hlady. Dělá z nás hrozný chudáčky. Ale to neva, hlavně že bude to jídlo!😂😂😂😂
Ehm, no co se Kola týče,... Slíbil mi, že přijde😉

Odložím mobil a snažím se najít řádek v knize u kterého jsem skončila. Když se mi to konečně podaří můj mobil opět zacinká. 

Care: Tak to jsem ráda, že dorazí slaný koláč. Nachystám mu polštář s dekou. ❤  A jsem ráda, že přijde Kol. Snad se nezlobí. 😱

Já: Bože Carol, já si chci číst! Víš, jak je to napínavý! Kol, koláč a dokonce i já dorazíme.

Zavodím mobil a opět hledám řádky v knize. Podařilo se! 

*cink*

Ne!!!! Caroline, už mi nepiš, prosím.

Care: 😂😂😂😂😂

To nemyslí vážně?! Napíše mi jen vysmáté smajlíky a já mám zase hledat potřebný odstavec?!

----

Čas utekl nějak moc rychle a hodiny ukazují už 18:26. Musím okamžitě začít něco dělat, protože jinak rapidně nestíhám!

Letím do koupelny, vysprchuju se a oči mírně přetřu řasenkou. Ve skříni najdu tepláky a tričko a vytáhnu si mikinu. Z kouta vytáhnu vak a hodím do něj katráček, hřeben, mobil a v kuchyni naberu jídlo. Koláč se mi tam samozřejmě nevejde a tak ho mám společně s Mountain Dew v tašce. Máma mi slíbila, že mě zaveze autem. Care sice nebydlí nijak extra daleko, ale já mám zlatou mámu! Pod paži si vezmu polštář a deku a nasedám do auta.

"Ronnie, ten koláč snězte co nejdříve! Před chvílí jsem ho vytáhla z trouby, tak ať ho máte ještě teplý."

"Mami neboj, po tvém slaném koláči se jen zapráší! Caroline mi psala, že pro něj nachstá speciální polštář. Občas mám pocit, že mají moji přítelé raději tvůk slaný koláč než mě."

"Ale prosímtě, zlatíčko. Vy všichni máte raději jídlo než sebe!"

Hodím po máme vražedný pohled a obě se rozesmějeme. Auto zastavilo a já měla ještě dvě minuty.

"Dobrou noc mami!" naklonila jsem se k ní a dal jí pusu na tvář. "A děkuju!"

Vystoupila jsem z auta a počkala než odeje. Bylo 18:59 a já stála před Carolininými dveřmi. Pečlivě jsem sledovala mobil a jakmile se na displayi objevilo 19:00, stiskla jsem zvonek. Care mi okamžitě přiběhla otevří dveře a já už na prahu cítila vůni čerstvé pizzy.

"O panebože, pizza!" hrnula jsem se dovnitř a téměř jsem nevnímala samotnou Caroline.

"Ahoj, kamarádko!" promluvila na mě dotčeným hlasem, ale já poznala, že stejně jako já i ona si dělá legraci.

"Jé ahoj, kde ses tady vzala?"

"No ani ti nevím hele. Já tady prej bydlím."

"Faaakt? Tak to promiň, já se chtěla jít přivítat s paní pizzou."

Caroline mě praští do ramene a obě se smějeme v objetí. 

"Kde jsou ostatní?"

"Jeremy psal, že přijde později a Maggie s Kolem by tu měli být za chvíli. Snad teda Kol dorazí."

"Dorazí určitě. Včera jsem ho potkala v parku a ptal se mě, jestli nejsi naštvaná. Ujistila jsem ho, že ty určitě ne a že ho dnes samozřejmě rádi uvidíme. Kol byl rád a slíbil že přijde. Bez Claudie teda."

"Oh, dík Bohu! Tu holku začínám mít rád čím dál méně."

"To jsme dvě."

Obě se začneme smát a jdeme do kuchyně. Vatáhla jsem mámin koláč a Caroline ho div nezulíbala.

*crrrrr*

Zvonek. 

"Zajdu tam," oznámila jsem Care a ta mi pokynula hlavou na souhlas.

Za dvěřmi stála Maggie. Pevně jsem ji objala a všimla si, že stejně jako já, ucítila vůni pizzy.

"A to není všechno! Mám mámin slaný koláč!" informovala jsem Mag obrate,

"Mňam! Holky, vy mě jednou zničíte!"

Než jsem stihla zavřít dveře, všimla jsem si, jak přibíhá Jeremy.

"Ahoj Jere!" Stejně jako Maggi i jeho jsem objala.

Všichni jsme si sedli v kuchyni na barové stoličky a postupně jsme vybalovali všechno jídlo. Podle té hromady to vypadalo, že je to zásoba tak na týden, ale všichni jsme věděli, že nám to bude stačit tak akorát na dva dny.

"Přijde Kol?" zeptala se Maggie.

"Říkal, že jo," odpověděl jí Jeremy dřív, než jsem to stihla já.

"Měl by no. Včera mi to slíbil," bylo už půl sedmé, tak jsem začala o jeho slibu mírně pochybovat. Kol téměř vždy chodí včas.

"Jak to má vůbec s Claudií?"

"Jo Maggie, to ví asi jen oni dva. Nicméně Kol mi říkal, že se dost pohádali."

"Wow. Tak to doufám, že dorazí," Caroline nikdy nevrží dlouho mlčet a teď mě o tom přesvědčila. Přesně proto ji mám ráda.

"Mám mu zavolat?" zeptal se Jeremy.

*crrrrrrrrr*

"Myslím, že to nebude nutné!" odvětila jsem a vydala se otevřít dveře.