Světla Británie (UPRAVUJE SE)

Kapitola 32.Protivná ,,sestřenice"

Slečna Klára mě odvádí do druhého patra.,,Tohle bude tvůj pokoj.Ale budeš se o něj muset dělit s nějakou jinou dívkou,vnučkou paní Tregonwellové,"sděluje mi s mírným úsměvem Klára.Stojíme před dveřmi z červeného dřeva,majícího odstín liščí oháňky.

Otevírá je.Nyní se nacházíme v relativně malé,avšak útulné místnosti s výhledem na les za pozemky matky paní Cliffordové.Po mé levici i pravici stojí dvě vyřezávané postele z toho zrzavého dřeva.Na dosah ode dveří nachází se stejně laděná šatní skříň.U obou jsou noční stolky.

,,Donesu ti sem večeři,jestli chceš,"nabízí se.Vděčně kývu.

,,Dobrá tedy,ale řekla bych,že moučník a předkrm si budeme musit odpustit.Nemohu ti toho nést tolik,nevím,jak by se to paní zamlouvalo,"vysvětluje Klára na odchodu.

Opět kývu hlavou.Sladké si s klidem odpustím.Jenže to maso vonělo tak lákavě.A třeba bude i polévka.Polévky mám ve veliké oblibě.

Sedám si na okraj levé postele.Ačkoli je ten pokojík tak pěkný a útulný,necítím se tu zrovna příjemně.Je obtížné cítit se dobře někde,kde nejste vítáni.

Také by mě zajímala ta vnučka paní Tregonwellové.Bude mít na mě stejný názor.Nebo bude vzhledem ke svému mládí osvícenější.Jé,já vlastně ani nevím,jak je stará.Možná budu překvapena,až se na prahu objeví dvacetiletá slečna.Anebo budu opečovávat tříletou princeznu.

Hlavně aby to nebyla tříletá verze Rebeky.V tom věku byla děsně hyperaktivní.Nikdo ji nedokázal uhlídat.Nepomáhal křik,domluvy,pohlavky,zkrátka nic.Naštěstí věkem zmoudřela(i když se to někdy asi nezdá).Hihi.

Klářiny kroky slyším těsně před tím,než se mladá žena objeví ve dveřích s obřím stříbrným podnosem.Vypadala rozzuřeně.

,,No to je vrchol!Jsme snad v Německu nebo co!"zuří a dosti hlasitě pokládá tác na stůl.

,,Co se děje?"dotazuji se,přestože tuším,odkud ten vítr fouká.

,,Ani pořádnou večeři tady ti dopřát nechtěla!Nechala ti připravit chleba s troškou másla a plátkem jakéhosi sýra,bůhvíjak starého.A ne že byslužebnictvo bylo nějak lepší.Perry si už na tu tvou porcičku brousil zuby.Ale podařilo se mi přinést alespoň trochu masa a vývaru,"uzavírá svou litanii Klára.

,,To je od vás krásné.Nemusela jste si dělat takové potíže,stačil by mi i ten chleba,i když nepopírám,že toto je určitě ještě lepší,"říkám dojatě.

,,Ale houby.Holka jako ty prostě musí pořádně jíst,"usmívá se, ,,to mi říkala mamka,když jsem byla mladší.A tykej mi,prosím tebe."

,,Kolik vám,tedy vlastně ti,je roků?"ptám se nesměle.

,,Sedmnáct,"odvětí děvče.Teprve sedmnáct!Raději pomlčím o tom,že jsem se domnívala,že jí musí být víc.

,,A jak si se sem dostala,do takového odlehlého kouktu Británie? Nedivila bych se v Londýně nebo Edinburghu,ale tady..."

,,Dlouhá historie,"utrousí dívka.

,,Prosím,řekni mi to,"kňourám.

,,Tak tedy.Ty jsi moc zvědavá,budeš brzo stará,"povzdechne si děvče.

,,No tak ať!Hlavně to ale chci slyšet,"oponuji jí netrpělivě.

,,Jez a poslouchej.Přijela jsem před pár měsíci,v květnu tím dětským vlakem i s mladším bratrem.Další dva sourozenci zůstali v Praze,"rozpovídá se Klára.

Musím jí skočit do řeči:,,Tys mohla jet dětským transportem.Ale já myslela,že už jsi dospělá!"

,,Nepřerušuj mne.Ale když už jsi mi skočil do řeči,i když se to nemá a ty to moc dobře víš,tak ještě plnoletá nejsem.V červenci mi bylo šestnácte let.A nyní již mlč,"usadí mě přísně Klára.