Ninjago - Destined [CZ]

Inkoust

Zavrzala prkna na schodech a Zane vzhlédl. Přes své mříže spatřil přibližující se postavu. Kolébala se ze strany na stranu, princ v něm poznal prvního důstojníka téhle lodi. Dareth se naklonil k mřížím a Zanea si změřil pohledem.

„Ty jsi léčitel?" zeptal se Dareth.

„Jsem korunní princ."

„Ale umíš léčit?" zopakoval svou otázku Dareth a Zane neochotně přitakal.

Uměl hodně věcí, aniž by tušil, kde se jich vlastně naučil. Zavzpomínal na štěstí v Lloydově dětské tváři, a jak se mu rozzářily oči, když chystal večeři. Lloyd zbožňoval jeho kulinářské umění, a obdivoval velkého bratra v tolika ohledech. Když nad tím teď Zane přemýšlel, více méně se k princi osudu choval spíše jako učitel k žákovi. Ke své velké smůle si nikdy k nikomu nedokázal vybudovat vztah. Jako by měl v hlavě blok. Vztah, který měl se svým nevlastním otcem byl také spíše z pohledu mentora a učně. Pomalu, ale jistě, se mu začínalo stýskat po rodině.

Z myšlenek ho vytrhlo zařinčení kovových klíčů, respektive tří klíčů na velkém kovovém kruhu. Každý z těchto klíčů patřil k jedné cele. Celkem tady byly tři, ale jen jednu okupoval po dlouhé době zajatec. Daretha by zajímalo, jestli ho Cole nakonec pošle po prkně. Už dlouho nikoho neviděl létat. Na druhou stranu Colea znal a znal i Ninjago. Princ na téhle lodi není kvůli prknu či výkupnému. Vzdychl, když nevěřícně hledícího Zanea pouštěl z cely ven.

„Pojď se mnou."

„Děje se něco, o čem bych měl vědět?" zajímal se Zane.

„Nehraj si na autoritu, to tu nikoho nezajímá," upozornil ho Dareth, když ho vedl na palubu. „Potřebuješ vědět jen to, že jeden člen posádky umírá. Ty ho zachráníš."

Byla hluboká noc. Měsíc zářil na nebi a propůjčoval svůj tajemný zjev všemu, čeho se dotkly jeho paprsky. Zaneova bledá pleť jako by zářila, až Daretha při pohledu na prince zamrazilo. Zane vzhlédl k nebi a v očích se mu zableskl svit z hvězd. Odrážela se v nich celá hvězdokupa nad nimi. Dareth do prince žďuchnul a popostrčil ho ke kajutě v čele paluby. Zane se zamračil. Kapitánova kajuta, uvědomil si.

Dareth přede dveřmi nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou. Položil Zaneovi ruku na rameno. „Kdyby se tě pokoušel zabít, tak křič," poradil mu a otevřel dveře.

Zane vešel do prostorné kajuty, přímo proti dveřím bylo okno, pokrývající celou čelní zeď. Po jeho levé straně stála v rohu skříň, po pravé postel s rudým povlečením. Uprostřed místnosti byl pevný dubový stůl nalakovaný v barvě skříně a postele. K Zaneovu překvapení se spolu s mapou Ninjaga na stěnách těšily pozornosti i nějaké obrázky a neumělecké plakáty pěveckých skupin. Před Zanem se tyčila silueta kapitána, zrovna vysvlékal košili. Svou zlatou kosu měl opřenou o jednu ze dvou židlí. Na stole ležel lavor s žínkou a vodou.

„Mělo mně napadnout, že přivede zrovna tebe," poznamenal Cole, aniž by se k Zaneovi otočil čelem.

Zane udělal krok kupředu „Snažím se pomáhat těm, co si sami nepomůžou."

Kapitán si odfrkl a usedl na volnou židli tak, že se opíral rukama o opěradlo a záda měl volná. Posunkem naznačil Zaneovi, ať začne s ošetřováním. V měsíčním světle se kapitánovi na kůži třpytily krůpěje potu. Zane došel blíž k pirátovi a prohlédl si jeho zbědovaná záda, jejichž středem se táhla dlouhá hluboká sečná rána. Okraje rány zdály se být seškvařené na uhel. Jen meč ohně dokázal natropit takovou spoušť. Zane se dotkl konečky prstů Coleových zad, ruce měl ledové, až kapitánovi naskočila husina.