Ninjago - Destined [CZ]

Déšť

Na Ninjago padla tma. Měsíc, jako pán osudu, plující oblohou, shlížel na své vyvolené. Předurčil jim nejasnou cestu plnou přímočarosti a oklik. Přichystal jim osud tak tajemný a svízelný, že nikdo by nedokázal přijít na to, co je špatně. Osud, který je měl dovést domů.

Studené světlo měsíce dopadalo na prohnutou střechu královského paláce a líně se rozlévalo po papírových stěnách. A nebylo to právě měkké bledé světlo, co vytrhlo moudrého krále z jeho spánku. Byly to kroky. Nemělo cenu někam pospíchat, věděl, že se už rozhodla. Věděl, že ji nezastaví.

Zívl a s námahou se postavil na nohy. Už nebyl z nejmladších, pohladil si své dlouhé bílé vousy, kterým svit měsíce propůjčoval tajemnou modř. Ještě ji stihl, když vyhlédl z okna. Nebylo toho tolik, co jí chtěl říct, snad jen „Zůstaň s Lloydem... Zůstaň se mnou..." zašeptal Wu do noci.

Hnědovláska se zastavila na půli cesty k bráně. Neohlédla se, aby Wuovi neukázala své slzy. Opustit rodinu ale bylo její rozhodnutí a musí to tak být.

„Postarej se o něho, ano?" řekla a nechala vítr, aby její slova unášel směrem k paláci „nenech ho dostat se do nějakých lapálií," hlas měla podbarvený smutným smíchem.

Ještě chvíli vyčkávala, než se znovu dala na cestu. Už se nezastavila, a Wu ji smutně pozoroval z okna své královské ložnice. Misako se vypařila do tmy a zanechala za sebou jen prázdnotu v několika srdcích, a novorozeného syna.

Wu se obrátil na podpatku a zamířil ke dveřím. Odsunul posuvné dveře a vykoukl na ztemnělou chodbu. S rukama složenýma za zády vydal se chodbou dolů, kde měl ložnici korunní princ Lloyd. Chystal se zrovna otevřít dveře, zarazil se však s rukou na papírové stěně. Zaslechl kroky, v hloubi duše doufal, že se Misako vrací. Mysl mu ale říkala, že to už není možné.

Nebylo pro něj tedy zklamání, když místo hnědovlasé Misako spatřil na konci chodby svého adoptivního syna.

„Děje se něco, Zane?" zeptal se Wu, aniž by na bělovlasého chlapce pohlédl.

„Měl jsem divný sen otče," přiznal Zane klidným nepodbarveným hlasem.

Wua občas mrazilo v zádech, s jakým chladem dokázal Zane podávat některá fakta, která by si i zasloužila ždibec emoce. Pokynul Zanovi, ať ho následuje a odsunul dveře princova pokoje. Uvnitř stála dřevěná kolébka a v ní poklidně dřímal malý uzlíček, zabalený v těch nejteplejších látkách. Wu se usadil na podlahu pokoje, a Zane svého otce následoval. I když právě vstal zdál se být svěží, jako by na něho spánek neměl žádný efekt. Ve Wuovi zaplanula zvědavost.

„Poslouchám."

„Ve svém snu jsem spatřil něco, čemu nedokáži plně porozumět, otče," začal Zane své vyprávění.

Wu tiše naslouchal prapodivnému snu, o čtyřech mladých mužích, které dohromady svedl osud, či snad náhoda? Čtyři zlaté pilíře podpírající světlo v boji s temnotou. Wu pohlédl na svého synovce, následníka trůnu Ninjago. Po tom, co vyslechl Zanův sen, už na něj nepohlížel, jako na opuštěného sirotka bez otce a matky. Byl to jeho synovec, předurčený k velkým věcem.

Měsíc dál putoval oblohou, aby osvítil cestu těm, co zapomněli. Aby je vedl ke svému osudu. Měkký modrý svit dotkl se Lloydovy tváře, malý chlapec se neprobudil, jen se více zavrtal do svých přikrývek. Tato noc se mu stala osudná! A nejen jemu...

***

„Mami! Tati!" křičel Jay a vtrhl do rozpadajícího se domu. Chránil si oči před všudy poletujícím popelem pospíchaje na pomoc svým rodičům. Oheň už kompletně pohltil polovinu města, zatím se ho dařilo držet dál od centra.