Dark Killer

4.

Ples mafiánů je jako jakýkoli jiný ples. Jen s tím rozdílem, že tady se opíjí za účelem užití si noci s nějakou kurvou nebo opíjíte své budoucí (a z jejich strany kolikrát nedobrovolné) obchodní partnery, či pouze kupce.

Na druhou stranu se sem dostanou jen opravdu vlivní lidé a jejich doprovody. Nemusí to být ani velcí přátelé, ale mezi námi, kdo by si dovolil někoho zabít na akci plné různých bodyguardů a jiných vrahů?

S Tomlinsonem jsme celou cestu v autě mlčeli, nebyl důvod k mluvě. Tentokrát jsem se musela obejít bez Jasona, ale s největší pravděpodobností bude stejně někde poblíž, nenechává mě samotnou. Je něco jako můj otec, bratr, přítel a spolupracovatel v jednom. Nejsem slabá, všechno, co umím, mám od něj (a že toho není málo), ale on mě dostal na vrchol.

A také mi pomohl poté, co mě údajně zabili.

"Jsme tady, babe," položil mi ruku na stehno brunet vedle mě a já od nočních rušných ulic L.A. odtrhla pohled a přesměrovala ho do jeho jiskřivě modrých.

"Díky za upozornění, Louisi," zdůraznila jsem jeho jméno. S uchechtnutím vylezl z auta a nabídl mi rámě. Rozhlédla jsem se kolem a trošku zhodnotila okolí, kdyby náhodou se muselo utíkat. Jsme v luxusní rušné ulici plných slušných lidí.

No, slušných. Někteří byznysmani jsou na tom s podvody v obchodech kolikrát hůř, než taková střední vrstva naší společnosti. Ostatně, často obchodují právě s mafií.

Vystoupali jsme po kamenných schodech směrem k obrovské budově hlídanou nenápadně oblečenými gorilami. Louis nemusel ukazovat ani pozvánku - jakožto vůdce Whiteů byl dost známý a kdyby něco takového po něm požadovali, dá se to brát jako urážka. A on má poté právo je zabít.

První prostor byla šatna, kde už bylo málo lidí. Slavnost začínala někdy kolem šesté, dá se předpokládat, že někteří hosté už budou "společensky unavení".

Šatnou jsme pouze prošli, díky teplu jsme ani jeden neměli nic navíc, co bychom museli odkládat.

Blížili jsme se konečně k hlavnímu sálu, odkud už plynula pomalejší hudba díky malému orchestru.

"Jsi připravená kotě?" Mlaskl Tomlinson po mé levici a svoji otázku obohatil úšklebkem. Oba jsme tady nechtěli být. Ale na druhou stranu, tyhle plesy jsou aspoň malým únikem z reality.

"A ty, zlato?" Posměšně jsem našpulila rty. Neodpověděl a místo toho mě zatáhl do zářivějšího světla způsobeným několika lustry.

Sál byl velice prostorný, bílo zlatý, čistý a hlavně stále voněl. Na parketu se motalo pár lidí, ale většina někde posedávala nebo postávala. Bar, ke kterému jsme měli namířeno byl naštěstí volný.

"Co si dáš?" Obrátil se ke mně Louis. Než jsem mu stihla odpovědět, zaregistrovala jsem jeho pohled do mého výstřihu. Kdyby zrovna tenhle mafián nebyl zatraceně sexy a nebyl by tak mladý, tak protočím oči, ale takhle jsem se k němu víc přiblížila a s provokativním úsměvem mu odpověděla.

"Lepší otázka by byla, co si dáš ty."

Jeho pravý koutek úst se zvedl a jeho ruka přistála na mém boku, díky čemuž měl možnost si mě více přitáhnout.

"Dal bych si tebe, ale dnes nejsi v nabídce pro veřejnost. A ten pohled si chci užít jen já," řekl mi tiše do ucha. S horkým dechem přistávajícím na mé klíční kosti a s jeho slovy jsem pocítila jemnou husí kůži.

"Dám si šampaňské," otočila jsem se na barmana, který právě přišel.

"Já skotskou whiskey," zavrčel na něj Tomlinson. Asi se mu nelíbil pohled, kterým mě obdaroval.

"Zajistil jsem ti ty dva bodyguardy. Jeden z nich je velice dobrý při boji z blízka. Ten druhý samozřejmě taky, ale lepší je ve střílení. Jmenují se Robert a Tom," otočil se ke mně opět Louis a ztišil hlas tak, aby nás případné nechtěné uši neslyšeli.

"Děkuji, vážně mám strach z toho vraha. A pokud ho má Styles pod palcem, byl by se mnou konec," zafňukala jsem jak malá holka, ale uvnitř jsem se smála. Vše perfektně vychází.

"Není za co zlatíčko," naklonil se ke mně a dal mi malou pusu na tvář.

"Tady je vaše objednávka," vyrušil nás barman. Tomlinson ho zase probodl pohledem - kdyby to bylo možné, kluk za barem by zemřel nejméně na pět způsobů jen díky pohledu.

"Ale ale, Louis Tomlinson a Lisa Wilson, jaké to milé překvapení," ozval se za námi chraplavý hlas. Moc dobře jsem věděla, komu patří, dokonce i podle Tomlinsonovi reakce jsem poznala, že se nepletu.

Měla jsem chuť se otočit, vrazit mu jednu do jeho obličeje a poté ho kopnout do patřičných míst, ale ani to by nestačilo k tomu, abych ze sebe dostala všechen vztek na něj.

A pokud je s ním i ten blonďatý kretén, tak tomu bych nejradši zpřelámala všechny kosti v těle.

Pomalu se otočím a prohlédnu si kudrnatého bruneta se zelenými oči. Má na sobě černou košili, kterou má ale rozepnutou tak, že jde moc dobře vidět jeho vytetovaný motýl. Někde na ruce má pak ještě růži, kterou si prý nechal vytetovat kvůli jeho "mrtvé" sestře, ale to jsou už jen nepotvrzené fámy.

Jako jediný v místnosti měl na sobě i klobouk. Neříkám, že mu nesluší... ale... nemám ho ráda, takže nesluší.

Přesunula jsem pohled na jeho společníka, který si mě prohlížel zkoumavým pohledem od hlavy k patě. Blonďaté vlasy vyčesané nahoru, modré oči, ve kterých se utopí nejedna holka a rty, které by chtěla políbit každá. Měl na sobě černý oblek a tmavě červenou až hnědou kravatu.

Moji dva oblíbenci. Harry Edward Styles a Niall James Horan. Oba dva nenávidím tak moc, že jiný cit v mém srdci ani nemůže být.

Díly budou opravdu pomalu přidávané.. tak uvidíme, kdy bude další, snad u tohoto příběhu zůstanete, byla bych moc rada ❤️

A jinak..... VESELÉ VELIKONOCE (js osobně je neslavím, ale užijte si je 😃)

PS: dil bych chtěla věnovat jjandaa15 , protože mi je strašně lito, ze se nevyjadřuji k jejím úžasným příběhům, ale vubec nic nestíhám 😭 takže ačkoli tohle asi nečteš, tak je to stejně pro tebe 💗❤️💗