The School ✔️

6. Další vražda

Seděla jsem na chodbě a povídala si s Janou. Pořád byla velmi skleslá z vraždy toho deváťáka. Navíc se s ním potkala na chodbě a on jí to dal pořádně sežrat. Asi hodinu na ní řval dokud se nezhroutila tolik, že by jí žádné prášky ani cvokaři nepomohli. Musela by zůstat zavřená v léčebně nadosmrti. Jenže to by nesměla být mrtvá. Proto jsem teď její cvokař já, ale myslím si, že už se z toho nedostane.

Jinak já jsem svou první oběť v podobě sedmiletého prvňáčka taky už potkala. Když mě uviděl nejdříve párkrát couvl pak se otočil a dal se zběsilým úprkem pryč. Chápu ho, asi jsem nevypadala zrovna nejpřívětivějš. Jen ať si počká na svou vlastní proměnu.

„Hele Jani já se půjdu na chvíli projít jo?"

Řekla jsem Janě když už na mě bylo té deprese moc.

„Jó jasně jen si běž já si počkám až pro mě bude mít Zlý duch zase nějakou prácičku!"

Věděla jsem, že nechtěla abych odešla, ale já musela. Asi by jí nepomohlo kdybych se zhroutila i já. Procházela jsem školu bylo sice ještě vyučování, ale tenhle den vypadal docela klidně. Došla jsem až k řiditelně kam mě začalo něco přitahovat. Když jsem vešla seděl tam ředitel s hlavou v rukách a lejstrem papírů. Nahlídla jsem do nich a byly to samé obžaloby. Bylo mi ředitele líto, ale i tak se má ruka sama od sebe napřáhla a udeřila. Viděla jsem jak ředitelovo tělo padá mrtvé k zemi. Pak mi výhled zakryly krvavé slzy spojené s obrovskou bolestí.

„Ááááááá!!"

Zařvala jsem a plazila se pryč dřív než se z ředitele stane přízrak. Když konečně ta hrozná bolest ustala běžela jsem do přízemí a vší silou nabourala do dveří. Snažila jsem se dostat z téhle pitomé školy zkoušela jsem to všemi možnými způsoby. Nabylo mi to nic platné akorát jsem se velmi vyčerpala. Už jsem se nezmohla ani na slzy, když se přede mnou objevil černý stín.