True love or just fun? (Ongoing)

13.část - Klid

Z pohledu N-a

Stalo se toho opravdu hodně a to mě dost unavovalo.

Byli jsme už v Dormu a já unavený šel jen do pokoje, kde jsem nechal kufr u postele a na tu si lehnul. Vzpomínal jsem na to co se stalo. Na sen. Na Kena, který se mnou chvíli spal v posteli... Pak jsem se probudil v autě, který mířil do Dormu a jsme tu.

Všichni si šli vybalit a jen já se válel v posteli. Pokoj jsem s Kenem neměl. Měl jsem ho s Ravim.. Ravi.. Ravi... Ah, já skoro zapomněl. Z hlavy mi vypadlo na delší dobu to co mi řekl a teď jak jsme zpátky v Dormu a mám pokoj s ním. Musel jsem si povzdychnout. Ravi vešel do pokoje až teď a vybaloval si věci.

Jakmile měl vše vybaleno a schoval kufr pod postel, tak se na mě podíval a já se k němu radši otočil zády.

"Děje se něco?" zeptal se a já jen zamručel slovo "Ne.."

"Udělal Ken něco?" ptal se dál a já si tiše povzdychnul. Musí mi to připomínat...

"Nic neudělal. Choval se slušně jestli to chceš vědět." můj hlas vezme trochu otrávený hlas. Nechci na něj být hnusný. Chci se vrátit do starých dobrých kolejí, ale nejde to jen tak. Manažer nám dal volno. Nevím sice na jak dlouho ale kvůli tomu, co s teď v poslední době stalo.. Jsem za to rád.

"Promiň. Mám jen o tebe starost." pověděl a sedl si na okraj mé postele. Jeho ruka se objevila na mém rameni a já k němu otočil hlavu.

"Já bych se měl omluvit Ravi... Hele. Vím co jsi mi řekl v tom hotelu a sice jsem o tom tolik nepřemýšlel ale musím se ti prostě omluvit. Není to tak, že bych nechtěl tvé city přijmout, ale prostě to nejde. Nechci, aby tu mezi členy byl nějaký vztah, který značí něco více, než přátelství. Není to správné. Takhle by to nemělo být. Vidíš, co to dělá. Akorát to naše přátelství může zničit. Nedělá mi teď dobře ten nápad, že by někdo s někým něco měl v téhle skupině. Chápeš to? Byl špatný nápad tomu vztahu tak propadnout. Byl jsem blbec, když jsem tak lehce Kenovi propadnul. Nemělo se to stát. Vím, že to bude těžké, ale zapomeň na ten cit ke mě. Prosím.." povím mu se smutkem v očích a svůj obličej k němu zase odvrátím. Zadívám se na zeď před sebou a pak oči zavřu.

Od Raviho jsem žádná slova neslyšel a jen vstal a odešel z pokoje. Dveře za sebou zavřel. Nevím, co si o tom myslí on. Nic neřekl, ale doufám, že to nevzal nějak moc špatně..

Neležel jsem moc dlouho a nakonec jsem se rozhodl uklidit věci z kufru. Něco jsem schoval zpátky do skříně a zbytek šel dát do koupelny do koše, kde jsou věci na praní. Leo s Hyukem a Kenem byli v kuchyni, a Ravi s Hongbinem seděli u televize. No.. musel jsem je zkontrolovat, ale co mám dělat já? Ležet jsem více nechtěl a rozhodl jsem se jít aspoň do pokoje, kde můžeme trénovat choreografky.

Musím se nějak odreagovat od toho všeho a tak jsem si skrze mobil pustil hudbu a vrhnul se na tanec. Někdy jsem si nějakou píseň i broukal, ale více jsem se věnoval tanci. Nijak jsem to neflákal a opravdu se snažil vše dát do dokonalosti. Potřebuji přece jen pořádný trénink.

Teď na koncertech sem to trochu kazil kvůli mým pochybnostem v hlavě. Musím si vše zopakovat a když udělám chybu, tak znovu. Pak jsem ale musel vypnout všechny ty myšlenky a nemyslet opravdu na nic jiného než tanec. Žádné přemýšlení nad koncerty nebo něčím jiným.

Jak jsem řekl Ravimu. Žádné vztahy v téhle skupině. To bude prostě zakázané, protože něco takového rozhodně vždy skončí špatně...

-

Asi po dvou hodinách jsem to už vzdal. A to je celkem brzy. Byl jsem unavený a pot mi už stékal po čele a ne jen po něm. Vzal jsem si ručník, co jsem si sem vzal a trochu si ten pot z čela setřel. Měl jsem žízeň a pití jsem si sem nevzal. Není pak divu, že se mi trochu motala hlava po tom výkonu.

Vyrazil jsem do kuchyně, kde nikdo nebyl a nalil si do sklenice vodu, kterou jsem na ex vypil. Kluci byli v obýváku a koukali všichni na televizi. Stmívalo se a jak jsem si všiml, tak se koukali na horor. A jediné, to hlavní, co jsem zpozoroval bylo to, jak se příběh odehrával v hotelu. To mě zarazilo a nelíbilo se mi. I přes to se můj pohled na tom filmu zaseknul a pozoroval jsem co se dělo. Všichni v klidu seděli na gauči a věnovali tomu filmu svůj pohled a to samé jsem dělal já, jen jsem stál u vchodu do obýváku. Děsilo mě to, ale přesto jsem tam stál.

Nakonec se mi povedlo ale od toho odtrhnout pohled a zamířil jsem ke koupelně, kde jsem se zavřel. Musím si dát sprchu.

Sundal jsem ze sebe oblečení a při tom jsem se taky na chvíli zaseknul. Při tomhle si má hlava musela prostě vzpomenout na Kena. To jak se mnou šel do koupelny a ještě tu zůstal, protože jsem se bál..

Musel jsem si povzdechnout a když oblečení bylo dole, tak jsem zalezl do sprchového kouta, kde jsem na sebe pustil studenou vodu. Popravdě.. Proč jsem se tak bál, že jsem chtěl, aby tu Ken byl se mnou? Že zmizí? Stejně jako všichni v tom snu? V tom hororu?

Není možné přece, aby se tohle stalo...

Po krátké sprše jsem se oblékl do věcí na spaní a šel jsem znovu do kuchyně něco zakousnout. Měl jsem hlad, protože jsem pořádně ještě dnes nejedl.

V kuchyni jsem si všiml, že tam bylo připraveno jedno jídlo. Nejspíše pro mě. Nijak by mě nepřekvapilo, že ostatní už jedli. Trénoval jsem a většinou je seřvu, když mě z tréninku vyruší. Snědl jsem tedy nachystané jídlo a nádobí pak uklidil.

Sice je hrozné jak pořád ležím v posteli, ale jdu už spát. Zítra bych se měl konečně sebrat a dělat to co vždy. Být Leader bez nějakých problémů. Pomáhat všem a věnovat se všem svým povinnostem. Prostě se vrátit.