True love or just fun? (Ongoing)

2.část - Cesta do New Yorku a problém?

Z pohledu N-a

Další den ráno jsme všichni vstali okolo osmé hodiny. Ihned jsme se nasnídali a šli znovu prozkoumat Mexico City, jak jsme včera s klukama naplánovali. 

Prohlédli jsme si jisté památky, co jsme chtěli vidět. Koupili jsme zajímavé jídlo, co tu měli a další den už byl jen čas trénovat  a trénovat na vystoupení pro fanoušky. Vše při trénování šlo velmi dobře. Chyby nikdo nedělal a když jo, tak to byla jen malá hloupá a skoro neviditelná chybička.

V den vystoupení bylo taky vše v pořádku. Všichni byli v perfektní kondici a velmi dobře naladění. Dobrá nálada panuje při koncertě vždy. Nepanuje ale jen při koncertě, panuje i po něm, protože každý je nadšený z reakce fanoušků. Bylo jich mnoho a každý ječel a řval nadšením. Dodávali nám při vystoupení mnoho energie.

Když vystoupení tedy skončilo, tak jsme odjeli do hotelu, kde jsme si dali pořádnou sprchu a šli spát. 

Další den si pak už každý balil své věci a jelo se na letiště, odkud jsme měli nějakou hodinu letět do New Yorku. Tam se bude za sedm dnů konat další vystoupení. Opět máme dva dny volno, máme čas na to si to tu prohlédnout nějaká zajímavá místa. V plánu je určitě Socha Svobody, Empire State Building a kluci se chtějí rozhodně podívat na Times Square a na několik procent chtějí tady jít do Central Park Zoo. Zoo je pro ně priorita, chtějí vědět, co vše za zvířata zde mají a navíc do Zoo nemají jen tak velkou šanci jít. 

Když jsme tedy nějak k obědu v New Yorku a v hotelu, kde jsme zase po stejných skupinách v pokoji a vybaleni, tak se jde rovnou do Zoo. 

Tam si to kluci užijí asi nejvíce. Mají tam totiž mnoho zvířat, takže hádám, že kluci tam natočí mnoho záznamů pro fanoušky a nafotí mnoho fotek. Popravdě nejzábavnější je část, když jsme v pavilonu opic. Některé opice jsou za sklem, některé za mřížemi. Ken se ihned rozhodne jít k nějakým opicím, co jsou za mřížemi a takzvaně s nimi 'komunikovat'. Je fakt, že umí napodobit mnoho zvířat ale že začne i s tímhle. Mnoho lidí se tomu zasměje, když ho zahlédne ale opice na které 'mluví' jsou nejspíše naštvané a tak nafučeně ale přece jen pobaveně Ken odejde jinam. Všichni se mu hodně smáli, snažil se.

Pokaždé, když jsme šli k nějakému zvířeti, tak se ho Ken snažil imitovat. Hyuk se postupně snažil o to samé a dokonce se přidal i Ravi. Opravdu byla zábava, když se každý snažil v jiném pavilonu napodobit tuleně. To šlo nejvíce Kenovi a zdá se, že tuleni i spolupracovali a užívali si to též. Z toho byl každý nadšený.

V Zoo jsme byli opravdu dlouho a nějak okolo šesté hodiny jsme se rozhodli jít tedy na Times Square. K večeru tam bývá mnoho lidí, ale zase to tam bývá nádherně osvětlené. Než jsme tam byli, tak jsem všem řekl, ať se drží pořádně při sobě, protože tam je opravdu se lehké ztratit. Klidně ať se drží za ruce ale chci je mít neustále pod dohledem.

Jakmile jsme tam byli a tak zvuk foťáku skoro neustál. Ken, Hyuk i Hongbin se do toho hodně vložili. Leo si udělal taky pár fotek ale jen do mobilu a ne na foťák. Já si nefotil nic, nebylo třeba, když zbytek udělá několik fotek. Ravi se hodně držel při mě ale jinak si to tu zdě užíval taky. 

Kluci chtěli hodně zajít do jakéhosi obchodu Disney a tak jsem s nimi klidně šel. Po obchodech se tu můžeme podívat. Popravdě jsem nebyl už tolik vynervovaný jako prvně. Ani se to nezdálo, ale měli se všichni mnohem více na pozoru, aby se neztratili. 

Když bylo ale skoro vše prozkoumané a převážně nafocené, tak jsme vyrazili už zpátky do hotelu. Cesta tam trvala okolo hodiny. V hotelu jsme byli už okolo desáté večer. Čas tu utíkal hodně, hlavně když neustále něco zkoumáte a prohlížíte si. 

V hotelovém pokoji jsme měli vlastní koupelnu a Ken si ji šel dát jako první. Nechal jsem ho a já si mezitím nachystal věci na zítřek, kdy se půjdeme podívat na  Sochu Svobody a Empire State Building. Poté jsem se ještě podíval na mobil a zkontroloval nějaké stránky. Netrvalo to ale moc dlouho a už jsem mohl jít do sprchy. Dal jsem si celkem dlouhou sprchu a po ní jsem šel už směrem k posteli ale po cestě k ní mě zastavil Ken. 

"Co je? To už nejsi unavený? Zítra budeme opět jenom chodit stejně jako dneska, takže by jsi měl jít už spát a odpočinout si." povím mu a obejdu ho. Zamířím znovu k posteli ale Ken mě chytne za ruku.

"Počkej. Chci se tě na něco zeptat." poví Ken a já k němu stočím svůj pohled. 

"Tak se ptej. O co jde?" zeptám se trochu zvědavě. Nemám tušení na co by se chtěl zeptat. Jde snad o zítřek? Nechce se u jít nebo je ještě něco jiného, co by rád navštívil? 

"Vím, že bych se tě na to měl zeptat možná někdy jindy, ale už dlouho se chci zeptat a zkusit to." poví mi a pak mě táhne k mé posteli a na tu mě donutí si sednout. Dá své ruce na má ramena a zadívá se mi do očí. "Chci, aby jsi byl můj přítel." dodá jen a dál pak mlčí. Já na něj nechápavě koukám. 

"Vždyť jsem tvůj přítel, stejně jako ostatní." povím mu, copak nejsme přátelé? Ken ale zavrtí hlavou.

"Nemyslím tenhle druh přítele, myslím tím můj přítel, kluk, milenec." poví mi znovu a já na něj jen hledím, on se usměje. "Ano myslím to vážně. Kluci nic vědět nemusí, ale chci, aby jsi to se mnou zkusil. Možná si to nemusíš myslet, ale delší dobu mám pocit, že k tobě chovám silnější city, než k ostatním. Mám tě rád více než ostatní, mnohem více a těhlech pocitů se nemohu zbavit. Pokud se ti tedy tohle nehnusí, chci, aby jsi zkusil ke mě chovat podobné city, je jedno jestli ihned nebo později. Jestli ti tohle ale vadí, klidně mě nenáviď nebo dělej, že jsi tohle vůbec neslyšel, nic jsem neřekl." domluví Ken a dá ruce pryč z mých ramen. Dojde ke své posteli a na tu si lehne. Pak zhasne svoji lampičku u postele, poví dobrou noc a usne.

Já po celou dobu jsem v šoku. Dělá si snad srandu? Tahle sranda by byla už moc přehnaná a ani se mi nechce pomyslet na to, že by to žert nebyl. Že ke mě chová větší city? Že mě má rád více a více? To ho nějak přitahuji? Nijak si ale nepamatuji, že by..... 

Pořádně se nad tím zamyslím, nikdy jsem si toho nevšímal. To jak mě více otravoval, neustále se na mě díval ale já to ignoroval a ničeho si nevšímal. Myslí to tedy opravdu vážně? Nevím jak na tohle reagovat. Je to kamarád a neumím si ani představit, že bychom měli být něco více...

Zavrtím hlavou, lehnu si do postele, zhasnu světlo a zavřu oči. To musí být jen dlouhý promyšlený žert. Není možné, aby něco takového cítil a převážně ke mě. Navíc to, že vypustil ze svých úst něco tak vážného, nevěřím tomu a i kdyby jo.. je to velký problém.