True love or just fun? (Ongoing)

12.část - Pomoc

Z pohledu Kena

Když jsme se jeden druhému dívali do očí, tak jsem po nějaké době musel uhnout a zadívat se na strop. I přes to jsem ale na sobě cítil jeho pohled a popravdě nechápu proč. Když se mě zeptal na to kolik je, tak jsem mu klidně odpověděl a dodal, že by měl jít ještě zkusit spát, protože je brzy a vypadá to, že vůbec nespal.

On mě poslechl a byl jsem za to rád. Jsem si vědom toho, co se jsem vzato udělal a popravdě. Vůbec jsem nechtěl , aby to takhle dopadlo. Nečekal jsem toho. Vadilo mi, že to Hakyeon bral celé vážně a když jsem mu tolik ublížil kvůli sázce.. Opravdu nechápu, že jsem to přijal. Myslel jsem, jak to bude zábavné a taky bylo, jenže to skončilo špatně.

Chtěl jsem teď Hakyeonovi nějak pomoct dostat ze z toho, ale od Raviho mi to bylo zakázáno. Nějak zjistil něco o té sázce a byl hodně naštvaný. Nechce abych našemu Leaderovi více ublížil, ale to já opravdu nechci.

Rád bych to nějak napravil, protože šlo vidět, že ho to zasáhlo dost a ještě se z toho nedostal. Rozhodně ale bylo vidět, že se snaží na to nemyslet a podobně. Zapomenout na to. Jen je fakt, že takové věci se někdy zapomenou opravdu těžce jestli vůbec někdy a když jsem stále u něj... Je to o nervy.

Opravdu nevím, co dělat, aby mu bylo lépe. Pravda, Ravi nechce, abych dělal cokoliv, ale to zase nemohu.

Místo přemýšlení o tom jsem se rozhodl jít radši ještě na chvíli spát, což se mi po pár minutách podařilo. Spalo se mi dobře i přes to, že jsem měl nějaké ty pochybnosti v hlavě kvůli Hakyeonovi.

Po nějaké hodině a půl mě vzbudil křik a to křik Hakyeona. Hned jsem otevřel oči a posadil se. Kouknul jsem se směrem k jeho posteli a všimnul si, že plakal a poté i z jeho úst vyšla žádost o pomoc. Celý se k tomu jakoby třásl strachy. Vstal jsem tak rychle z postele a došel k němu. Sednul jsem si v rychlosti na okraj jeho postele a jednu ruku jsem mu dal na rameno.

Zatřásl jsem s ním, abych ho vzbudil, protože to vypadalo, že má noční můru. Místo toho, ale byl o něco hysteričtější.

"Hakyeone.. Vstávej, vše je v pořádku. Nic se neděje." znovu jsem s ním zatřásl, ale vůbec to nevypadalo, že by se chtěl vzbudit. Znovu jsem ho tedy oslovil, ale nic.

Opravdu jsem nevěděl, co dělat. Vícekrát jsem s ním zatřásl a jelikož nereagoval, tak jsem se rozhodl pro trochu drastičtější rozhodnutí. Většinou lidi probudí bolest a i když jsem to nechtěl udělat, tak jsem mu vlepil silnější facku.

Znovu zakřičel ale své uplakané oči otevřel.

Stále se celý třásl a já k němu lehnul a obejmul ho. Mohlo by to pomoct. Jednou rukou jsem mu poté zajel do vlasů, které měl opravdu krásně hebké. "Šššš.." snažil jsem se ho uklidnit. Nic neříkal a zdálo se, že je v nějakém šoku. Musel se mu zdát opravdu hnusný sen.

Po nějaké chvíli, aniž by se nějak ještě vzpamatoval, tak se sám od sebe ke mě přitulil a jednou rukou stiskl do pěsti mé triko a pevně ho sevřel. Rozhodně se ode mě teď nechtěl pustit. Potřebuje někoho u sebe. Nechci ho nechat samotného. Sice jsem udělal hroznou věc, ale přece jen za tu dobu, co jsem s ním ten vztah měl, tak jsme se více sblížili. 

Bylo vidět, jak si užíval ta objetí, která jsem mu poskytoval za dobu našeho vztahu. Uviděl jsem dokonce více, jak moc se o nás stará a předtím jsem si toho opravdu nevšímal. Aspoň ne tolik. Bylo mi ho pak více líto, když jsem si uvědomil, jak jsme se k němu chovali. Byl opravdu silný, když nám na to nic neříkal... 

Tedy říkal, ale nikdy nebyl nějak naštvaný, vždy se nás snažil zvládnout a že to tedy měl těžký. Já bych to nikdy nezvládl tak dobře, jako on. Určitě mám k němu teď větší respekt.

Podíval jsem se na jeho obličej, který už tolik netiskl k mé hrudi. Už se ani tolik netřásl, byl klidnější, ale zvláštní.

Jednou rukou jsem mu trochu z obličeje setřel slzy a druhou ho hladil po vlasech. Oči měl otevřené a koukal na moji hruď, nebo spíše triko. Nic nedělal a jen jakoby do hloupa koukal. Mé triko stále držel i v ruce, ale jinak nic nedělal. 

"Je ti lépe?" zeptám se ho a rukou, kterou jsem mu před chvíli stíral slzy jsem přesunul na jeho záda, po kterých jsem ho začal pomalu hladit. 

Nějakou dobu trvalo, než se mi dostalo aspoň té malé odpovědi v podobě pokývnutí hlavy. 

Stále vypadal dosti vyčerpaně, dokonce více než předtím, kdy jsem mu řekl, ať jde spát. Vůbec si neodpočinul.

"Měl by sis dát sprchu a poté si jít zkusit znovu lehnout a spát.." povím mu a znovu ho pohladím po vlasech. On jenom opět pokývnul hlavou a já se s ním posadil. Opravdu jsem s ním chtěl zacházet, co nejjemněji. Nemám přece jen tušení, jak přesně na tom psychicky je. Na první pohled ale vzato jde vidět, že hodně špatně.. Fakt mě to štve, když si znovu uvědomím, že je to kvůli mě.

Vstal jsem s ním z postele a do koupelny jsem ho musel doprovodit. Pořád se mého trika nepustil a pevně ho svíral v ruce. Když jsme vešli do koupelny, tak jsem se na něj podíval a chytil ho za ruku, kterou svíral mé triko. 

"Chceš sprchu nebo radši vanu?" zeptám se ho a on ukáže ihned na sprchu. Na vanu se ani nepodíval. Původně se spíše stejně díval na zem. 

Opravdu bych chtěl vědět, co se mu zdálo, že se chová takhle. Byl úplně mimo a reagoval divně. 

"Dobře, tak to zvládneš sám. Budu vedle." povím mu a chystám se na odchod z koupelny, ale zdá se, že Hakyeon tohle nechce. Znovu mě chytil za triko a nehodlal mě pustit. "Zůstaň tu... N-nechci tu být sám." pověděl tiše starší a to mě lehce překvapilo.

"Dobře.." odpověděl jsem jen a sednul si na okraj vany. Je to zvláštní, ale radši ho poslechnu. Jestli se něčeho bojí, tak bych tu měl pro něj být.

Pak si mě už nevšímal po mé odpovědi a začal se vysvlékat. To mu vůbec nevadilo, že tu jsem a dívám se na něj. Nedíval bych se, ale už jen co si sundal triko, tak jsem z něho pohled nechtěl odtrhnout. Má krásné tělo... Nejspíše bych na to neměl myslet a dívat se jinam, jenže to nešlo.

Když měl vše dole, tak vešel do sprchového kouta a pustil na sebe vodu. Prvně sebou trochu cukl, když na sobě ucítil nejspíše studenou vodu, ale pak ji nastavil na teplejší a nechal tak na sebe dopadat ty kapky vody. Připadal jsem si divně takhle na něj koukat, ale jinam se nešlo koukat. 

Umyl si v klidu vlasy a poté na sebe nanesl sprchový gel, který si rozetíral po celém těle a poté to ze sebe smyl. Prohrábl si mokré vlasy a na ně nanesl šampón. Vlasy tak měl umyté rychle a pak vodu už zastavil a ze sprchového kouta vylezl. Já mu mezitím podal ručník..

Dost jsem si teď připadal jako pečovatel o nějaké dospělé poškozené dítě. Samozřejmě mi to nevadilo. Musím převzít všechnu zodpovědnost. 

Jakmile se usušil, tak se obléknul a šel jsem s ním zpátky k posteli, na kterou si lehnul a posunul se na kraj. Bez otálení jsem si lehnul vedle něj a pozoroval ho. Stejně tak pozoroval on mě a tak jsem se na něj usmál.

"Neboj. Vše je v pohodě. Vyspi se. Určitě se ti bude spát už lépe. Budu tu s tebou." povím a pohladím ho po vlasech. Pak se natáhnu pro telefon a napíšu klukům, aby za námi nechodili. Že není Hakyeonovi moc dobře a potřebuje pořádný spánek. Takže žádné rušení.

Pak jsem telefon položil zpátky na stůl a Hakyeon se ke mě přitulil... Musel jsem se tomu trochu usmát. Možná byl zničený, ale byl v tuhle chvíli roztomilý. Jako štěňátko. 

Po chvíli zavřel oči a snažil se usnout. Dost jsem doufal v to, že se konečně pořádně vyspí a bude mu už lépe. Kdo ví, co by se stalo, kdyby se pořádně nevyspal a opět by měl noční můru.

Vše bude ale lepší, musí být...