Last Wish | FF Marcus & Martinus

Kapitola 16

 O týden později

Týden uběhl jako voda a já jsem musela odjet. Celý týden jsem byla s Marcusem a musím říct, že to byly nejlepší dny v mém životě. Když jsem čekala na letadlo, neobešlo se to bez slz. Bylo těžké odjet, ale musela jsem.

Právě teď sedím u televize s balíčkem gumových medvídků. Kufr jsem nechala dole. Vybalovat nemá cenu, když zítra ráno zase odlétám. Tentokrát do Dánska, kde mám za 2 dny koncert. Když skončil film, na který jsem se koukala, vypnula jsem televizi a šla si lehnout, protože už bylo po 11 hodině. Přiletěla jsem celkem pozdě a zítra brzo ráno další let? RIP pořádný spánek.....

Ráno jsem vstávala ve 4:30. Rychle jsem udělala ranní hygienu, lehce se namalovala a šla jsem se obléct(média). Vybrala jsem si pohodlný outfit do letadla a šla se nasnídat. Dala jsem si jen bílý jogurt a do něho si nakrájela ovoce. A abych přežila cestu udělala jsem si latté.
Přesně v 5 pro mě přijel taxík a odvezl mě na letiště.
Nechala jsem si odbavit kufry. Měla jsem ještě hodinu a tak i když jsem snídala, zašla jsem ještě Starbucks, kde jsem si obědnala čokoládového mufina a Pink Drink. Sedla jsem si ke stolku, který byl u výlohy (?) a sledovala lidi, jak pobíhají s kufry sem a tam. Najednou mi zapípal mobil. Přišla mi zpráva od Marcuse.

Marcus: Ahoj Bell ❤, všechno v pohodě? Od včerejšího odletu jsi se neozvala, tak mám o tebe strach.
Já: Ahoj 💞 promiň, ale když jsem doletěla, byla jsem unavená a zapomněla jsem na to....opravdu promiň
Marcus: To je v pohodě. Hlavně, že jsi ty v pořádku❤ Čekáš teď na letadlo?
Já: Jojo, mám ještě 30 minut a tak jsem zašla do Starbucks.
Marcus: Tak si dej ještě něco i za mě 😂💓

Když ohlásili můj let, rozloučila jsem se s Marcusem a vydala se do letadla. Batoh jsem si hodila do úložného prostoru nad sedadly a posadila jsem se na svoje místo. Seděla jsem u okýnka. Rozhlédla jsem se po letadle a zjistila, že kromě mě je tu jen 5 lidí. Nijak jsem to neřešila, v mobilu si zapnula písničky a na uši si nasadila sluchátka.
Neletěli jsme moc dlouho a navíc vedle mě byly prázdná místa, takže to byl příjemný let. Po vystoupení z letadla jsem si rychle vyzvedla kufr a vydala se ven z letiště, kde na mě už čekalo auto, které mě odvezlo do arény. Do hotelu se dostanu až Bůh ví kdy a proto jsem si musela kufr vzít sebou.
Po půl hodině hledání jsem tu konečně našla dveře se svým jménem. Vevnitř to bylo opravdu velké. Měla jsem tu ledničku, dva gauče a z toho na jednom ležela peřina a polštář, televizi, stůl a podlouhlý věšák (doufám, že všichni víte, co myslím 😂). Vzadu byly další dveře, které vedly do sprch a na záchod. Jelikož jsem neměla tolik času, z ledničky jsem si vyndala pití a rovnou jsem se vydala za ostatními, kteří už čekali na podiu a něco řešili. Cestou jsem se zastavila pro mikrofon a stáhla si vlasy do culíku, aby mi nelezly do obličeje. "No ahoj" ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se a spatřila osobu s hnědými vlasy, oči měl tmavé barvy a na tváři mu pohrával pobavený úšklebek. "Ahoj, Brandone."