12. kapitola

29 1 0
                                    

Šli jsme na moje a Johnyho oblíbené místo... Na malou mýtinku do Zapovězeného lesa... Ano, je tam sice zakázaný vstup, ale nikdo to nekontroluje, a tak jsme šli...
     Na mýtinu svítilo slunce po většinu roku, proto to taky bylo naše oblíbené místo, další důvod byl proto, že jsme tu byli sami, vždy pryč od všech, kteří nás pomlouvají a uráží nás, byli jsme tady zcela svobodní... Nikdo o tomto místě nevěděl, což byl asi jediný důvod, proč jsme tu vždy byli sami...
     Johny rozprostřel na měkký mech deku, všichni tři jsme si na ni lehli a pozorovali obláčky plující po obloze. Po dlouhé době jsem s cítila opravdu svobodně...
     Do Bradavic jsme se rozhodli jít, až když už Slunce zapadlo za obzor a nahradil ho Měsíc v úplňku. I v noci to zde vypadalo hezky, tma tomuto místu dodala tajemnou atmosféru...
    Celý den byl úžasný, až do momentu, kdy jsem se vrátila do pokoje a na polštáři jsem objevila dopis...

***
Omluvte prosím to, že je tato kapitola mega krátká a v podstatě o ničem, ale nějak teď nemám na psaní čas, tak jsem chtěla aspoň něco přidat... Tak snad se moc nezlobíte... Další kapitolu se pokusím přidat co nejdřív...

Ve znamení zmijeOnde histórias criam vida. Descubra agora