Ve znamení zmije

8. kapitola

Ráno jsem vstala brzo, i když se mi vůbec nechtělo, ale musela jsem. Oblékla jsem se do pohodlných tepláků, tílka a kardiganu. Nazula jsem si svoje oblíbené kožené boty a vyrazila jsem ven ze zmijozelské koleje s hábitem v jedné a s šálou a čepicí v druhé ruce. Právě mířím na nádraží, kde se bohužel musím rozloučit s Jackem...

***

,,Budeš mi chybět'' obejme mě Jack a míří směrem k houkajícímu vlaku.
Odjíždí pryč z ,,mé'' školy, pryč z tohoto města, pryč z této země, pryč z mého života...
,,Budeš mi chybět'' zopakuju jeho slova, utřu si slzu stékající po zmrzlé tváři a vyrazím zpět ke škole...
       Ve škole jsem si skočila nasnídat a zamířila posmutněle zpět do společenské místnosti.
,,Trix'' oslovila mě nejistě malá blondýnka.
,,No? Jestli chceš mít blbý poznámky na můj účet tak na to vážně nemám náladu'' zpražila jsem ji pohledem.
,,Ne to ne... Spíš tě obdivuju... Tak jako celkově... Včera jsi vypadala nádherně a party se ti moc povedla'' usmála se na mě.
,,Díky'' věnuju jí úsměv a spěchám do svého pokoje. Napřed, ale zaklepu na pokoj Amy, která stále vyspává ze včerejší party. Po chvíli bušení na dveře se dveře otevřou a Amy na mě hledí, jako kdybych spadla z Marsu.
,,Amy, co máš v plánu na odpoledne?'' přejdu rovnou k věci.
,,Co? Asi nic... Proč?'' odpoví stále ještě rozespale.
,,Šla jsem vyprovodit Jacka a na jezeře je led... Nepůjdeš bruslit?'' prosila jsem ji, potřebovala jsem kamarády víc než kdy jindy.
,,Tak jo'' usmála se stále rozespale.

***

Po pár hodinách

Obleču na sebe termolegíny, přes které jsem si natáhla rifle. Jak mám na sebe asi narvat dvoje úplý kalhoty... Dále jsem na sebe navlékla tlustý vlněný svetr a nakonec hábit. Svázala jsem si brusle tkaničkami dohromady, vzala si pletenou čepici, zmijozelskou šálu a pořádně teplé rukavice a šla pro Amy, která se chystala u sebe v pokoji.
,,Jdeme?'' zeptala jsem se, když mi Amy otevřela.
,,Jen si vezmu brusle a jdu'' odpověděla a zmizela ve svém uklizeném pokoji. Asi po deseti minutách vyšla oblečená v roztrhaných džínech, dlouhém hábitu a přes rameno měla pověšené nové kožené brusle. Oproti těm mým byli nádherné... Moje brusle byly staré, nože měli rezavé a celkově byly hodně opotřebené.
,,Hezký brusle'' pochválím jí trochu závistivě.
,,Díky'' usměje se.

***

,,Já na tom už jak dlouho nestála'' řeknu a od pusy mi začne stoupat obláček páry.
Automaticky se začnu rozhlížet po Johnym a jsem celkem zklamaná, že tu není. Asi bych mu to neměla mít za zlé, asi bych taky odešla, kdybych tu měla být čtyři hodiny v nějakých mínus dvaceti. Ale i tak jsem zklamaná...
,,Tak jdem bruslit, ne?'' vytrhne mě ze zamyšlení Amy.
,,J-jo jasně'' zakoktám se.
Nazuju si brusle a jdu na led, jen co na něj stoupnu mi podklouznou nohy a já skončím rozláclá na ledu. Jen se zasměju, vstanu a pokouším se bruslit...
Zrovna se pokouším o otočku, když mi někdo za mnou zakryje oči.
,,Amy?'' napadne mě, ale ta osoba stojící za mými zády stále nechává ruce na mých očích a tak hádám dál ,,Johny?'' ruce se odkryjí, já se otočím a obejmu Johnyho, stojícího za mnou.
,,Jack... Je mi to hrozně líto'' rozbrečím se z ničeho nic.
,,Trix, klid... Je mi to taky líto, ale co se dá dělat...'' snaží se mě uklidnit Johny.
,,Co se děje?'' optá se Amy, když si nás všimne.
,,Trix chybí Jack...'' odpoví za mě Johny a pevněji mě obejme.
Když Amy odejde Johny se odtáhne ,,Tak co? Jsi v pohodě?''.
,,Jo... Asi jo'' odpovím nejistě.
,,Tak co uděláme s tím tvým bruslením?'' Johny změní téma.
,,Hmmm... Mohl bys mě naučit bruslit'' navrhnu mu.
,,Tak jo... '' souhlasí.