Ve znamení zmije

10. kapitola

,,Promiň... Zakecala jsem se...'' omlouvám se Johnymu, když přiběhnu zadýchaná do knihovny.
,,V pohodě... Taky jsem přišel asi před pěti minutama'' usměje se na mě. ,,Tak jdem na ten úkol?" dodal ještě a ukázal na knihu, jenž držel v ruce.
,,Jo... Jasně" usměju se, i když na domácích úkolech z lektvarů není nic k smíchu.

,,Nezdá se ti, že se Amy v poslední době hrozně změnila?'' zeptám se Johnyho po chvíli.
,,Zdá... už se s náma tolik nebaví, připadá mi, že jí v poslední době hrozně stouplo ego'' řekne a jde z toho poznat, že ho to mrzí.
,,To jo... v poslední době mi připadá, že si myslí, že jí patří celej svět'' řeknu smutně, protože mě to celkem dost mrzí.

***

Přijdu do pokoje, rychle se převleču do uniformy a spěchám na večeři. Ve společence si všimnu Amy, jenž se baví se skupinkou holek, které mě pomlouvají... Je mi to líto, protože jsem jí věřila, což zřejmě už nemůžu... Už mi zbyl jen Johny, asi jediný člověk, kterému se dá věřit...

***

U večeře si k nám Amy nesedla... Seděla na druhém konci stolu a namyšleně se rozhlížela po místnosti. I když jsem věděla, že to není ta Amy, jenž jsem měla ráda, i tak mi to bylo líto...
Na místě Amy seděla Elis, která se s námi vesele bavila. Jsem ráda, že Johnymu nevadilo vyměnit Amy za někoho jiného, dokonce teď vypadá šťastnější. Po večeři jsme šli do společenky, kde jsme si ještě dlouho do noci povídali.
Z Elis se vyklubala úžasná holka... Přesný opak toho ,jak se teď chová Amy. Elis je 14, takže chodí o rok níž, což je celkem škoda. Je z ,,čistokrevné" rodiny. Bydlí na vesnice kousek od Londýna a je hrozně super.
Po dlouhé době jsem se s někým mohla zase normálně bavit, bez to aniž bych si musela dávat pozor, abych tu danou osobu neurazila. Elis se s námi celou dobu smála, už mi nepřipadala jako tak ustrašená holčička, jako odpoledne... Celý tento večer byl hrozně super... Do té doby, než jsem se podívala na zastaralé, zaprášené hodiny, stojící v rohu místnosti...
,,Tak asi dobrou" rozloučím se s Johnym a Elis a mířím do svého pokoje. V pokoji se převleču do pyžama, rozpustím si vlasy, smyju make-up a zavrtám se pod teploučkou peřinu, nastavím budík a jdu spát...

***

U snídaně si k nám přisedne Elis...
,,Ahoj" usměju se na ni.
,,Ahoj" usměje se a namaže si na topinku jahodovou marmeládu.
,,Co máš za první hodinu?" optám se.
Elis vytáhne malý bloček, v němž má nakreslený rozvrh hodin.
,,Hmmmm... První hodinu mám péči o kouzelné tvory" odpoví a rozkrájí si topinku s marmeládou na malé kousíčky.
,,My máme první hodinu volnou, tak jdeme hrát famfrpál... Kdyby jsi chtěla mohli by jsme tě kousek doprovodit" navrhne Johny.
,,To by bylo fajn" rozzáří se jí oči, jako mně, když mi došel dopis z Bradavic.

***

,,Ahoj" rozloučím se s Elis obejmutím.
A míříme s Johnym na hřiště.
Na tribuně sedí Amy a snaží se zbalit jednoho magora z Mrzimoru.
,,Johny?" oslovím ho.
,,Hmm?" zabručí na zpátek.
,,Nepíšeme dneska náhodou dějiny Bradavic?" zděsím se, když si uvědomím, co nám minulou hodinu říkala profesorka.
,,Asi máš pravdu... No nic tak se jdu asi učit" řekne Johny a je už na odchodu...
,,Počkej... Jdu s tebou" rozeběhnu se za ním.