Ráno jsem se probudila o půl osmé, rychle jsem na sebe hodila první oblečení co jsem našla a běžela rovnou před školu. Nestíhala jsem, jako obvykle. O tři čtvrtě jsme měli mít sraz před školou. Měli jsme jet do Prasinek. Z kapsy hábitu jsem vytáhla zmuchlaný pergamen, na kterém bylo potvrzení, že do Prasinek můžu. Sedla jsem si na nejbližší patník a čekala než přijde aspoň někdo z mojí party. CCA o pět minut později přišla Amy a chvíli po ní i zbytek.
,,Ahoj" byla jsem ráda, že je vidím.
,,Kde jsi byla? Neviděla jsem tě na snídani" zeptala se mě Amy.
,,Zaspala jsem a nestíhal a jsem to na snídani" vysvětlila jsem jí a nasadila si čepici, kterou jsem ve spěchu vzala.
,,Na to, že je půlka listopadu je tady kosa jako v zimě" postěžoval si Johny.
,,Bohužel s tebou musím souhlasit" řekla jsem smutně, nesnáším zimu.
Náš rozhovor přerušila profesorka McGonagalová, která nám chtěla dát instrukce o Prasinkách.
,,Takže..." osloví nás profesorka/ředitelka McGogalová. ,,Poslední kočár z Prasinek jede v 19.00, jestli se tímto nebo dřívějším kočárem nevrátíte strhnu vaší koleji 250 bodů... Dále bych vás chtěla poprosit, aby jste nedělali nic neslušného a nepovoleného... To je asi vše... Užijte si to v Prasinkách a uvidíme se na večeři" zakončila svůj proslov.
Za asi pět minut přijelo 5 kočárů, pro všechny studenty. Já, Johny, Jack a Amy jsme si sedli, až do posledního kočáru, takže byl celý jen pro nás.
,,Tak kam půjdeme první?" zajímalo mě.
Johny chtěl do Medového Ráje, Amy ke Chroptící chýši, Jackovi to bylo jedno a já chtěla ke třem košťatům na máslový ležák. Nakonec jsme se dohodli, že půjdeme napřed do Medového Ráje, pak ke Chroptící chýši a nakonec ke Třem košťatům. Když jsme se dohodli, už jsme zastavovali v Prasinkách.
Když jsme vystoupili na zemi leželo minimálně 20 cm sněhu.
,,Nesnáším zimu" řekla jsem zároveň s Johnym, čemuž jsme se museli zasmát.
,,Ok tak kam jdeme?" chtěla vědět Amy.
,,Tak asi do Medovýho Ráje... Mám celkem chuť na sladký" odpověděl Jack.
V Medovém Ráji
,,Prosím jedny čokoládové žabky" poprosila jsem prodavačku. Ta mi podala balíček s určenou pochoutkou, já jsem zaplatila a šla počkat na ostatní ven.
,,Hele kdo to tady je... Naše ,dokonalá' Trix" řekl ironicky Derek, který procházel okolo mě.
,,No na tebe to sedí" řekla jsem naštvaně.
,,Trix nevšímej si ho!" oslovil mě Jack, který zrovna vycházel z obchodu ,,nějakej Nebelvír ti za to nestojí". Měl pravdu, ale i tak jsem byla furt na Dereka naštvaná.
,,Trix klídek" obejmula mě Amy, od které bych to nikdy nečekala. ,,Tak teď jdeme teda kam?" chtěl vědět Jack.
,,No já bych šla teď ke chroptící chýši, dokud nám není až taková zima" odpověděla jsem mu s úsměvem.
DU LIEST GERADE
Ve znamení zmije
FanfictionŘíkali jste si někdy, jaké problémy asi tak může mít někdo, kdo si je podobný s někým ze své rodiny? V normální případě téměř žádné, ne ovšem, pokud jste neteř nechvalně známé smrtijedky Bellatrix Lastrenge. Trix Blacková, její neteř doplácí na její...
