RESET

KAPITOLA 6

Ráno jsem se vzbudila.Slyšela jsem hlas,jak otec s někým telefonuje.Rychle ještě v pyžamu sem sešla dolů.Otec se na mě podíval a řekl do telefonů. ,, Tak už vstala dám vám ji k telefonu".Bylo mi jasné kdo volá. Byl to kapitan Jacob. ,,Dobrý den" řekla jsem. Opět mě začalo bušet srdce. Všechno co se v onen den stalo sem měla před očima. ,, Dobrý den Zoey". Jak se daří u otce? ,,Dobře",máte něco nového k případu"? ,,Zajisté,podařilo se nám vraha vystopovat. ,,A"? Ptala jsem. ,,Je to Noah Caleb. Důkazy,velké rány na matce a DNA to vše odpovídá. Znáte ho? Byla jsem ticho.Nemohla jsem uvěřit. Žaludek se mi stáhl ještě víc než předtím. Po chvíli jsem odpověděla. ,,Jasné,že ho znám. Byl to mamčin přítel.Dělal s rybama. ,,Jak se k matce choval"? ,, On hodně pil a když se napil byl agresivní a vulgární. Zavřeli jste ho"? ,, ano,ale volali mi z cely, že se oběsil". Prohledali jsme váš dům a našli jsme dopis od vaše matky a krabičku s věcmi.Je to na cestě". ,,Dobře děkuji". Když sem položila telefon běžela jsem do pokoje a hrozně jsem plakala.Nešlo to zastavit.Percy za mnou přišel skočil na postel a položil hlavu do klína.Já ho začala hladit. V tom přišel aj táta. Sedl si ke mě na postel a objal mě. To bylo to co jsem potřebovala. Už jsem neměla sílu nikam dnes jít.Nechtela jsem nikoho vidět.Ani Lucy. ,,Všechno spolu zvládneme,mám tě moc rád". Ujistil mě otec. Dál mi pusu na čelo a pak odešel dolů. Já zůstala v pokoji.Šla jsem s Percym na balkón dívala se na nebe a brečela.V tom mi před očima běželi myšlenky,co sme s mamkou prožili,ale ani to mi mamku nevrátí.Nadávala jsem na Boha,proč si vzal zrovna jí.Na světě je hodně lidí,kteří jsou už hodně staří,nebo si neváží života.Proč ona,když jsem ji teď potřebovala? Doufala jsem,že se z nebe dívá a bude můj anděl strážný.

***
Otec seděl na pohovce a díval se na staré fotky a plakal.Sešla jsem dolů sedla si k němu a dala mu pusu. ,,Je to moje vina" řekl. ,,Kdybych od vás neodešel nic z toho by se nestalo". ,,Tati,to neříkej". ,,Ty za nic nemůžeš".
,,Bojoval si za dobrou věc,jsem na tebe pyšná,nikdo by yo nezvládl tak jako ty".
Otec se na mě podíval,utřel si oči od slz a objal mě. ,,Děkuji,mam té moc rád". ,,Aj já tebe tati,zvládneme to". ,,ano,zvládneme". Já sem se šla převlíc a táta šel delat obed.Měli jsme kuře a brambory. U oběda bylo ticho.Když sme dojedli umyla jsem nádobí.Táta šel do garáže a pracoval na autě.Já šla na pláž s Percym.Seděli sme a dívali se na vodu.