Jungkook
Ten plán musí vyjít! Už tu nebudu o minutu déle!
Bylo pozdě v noci. Všechno utichlo i Hiroshiho rachocení postele, ve které se převaloval.
Holohlavý svalovec hlasitě oddechová v pravidelných pomalých intervalech, vypadalo to, že spí.
Tiše jsem se otočil se zvařenýma očima, kdyby byl náhodou vzhůru.
Pomalinku jsem oči otevřel a opravdu vypadalo, že už spí. A tak jsem se opovážil vstát.
Opatrně a hlavně tiše jsem odsunul peřinu a vydal se pomalými kroky ke dveřím.
Jak si vzpomínám, tak nevrzaly.
Vzal jsem lechce za kliku a doufal, že nikoho nevzbudím.
Ještě jsem potichu proběhl chodbu ke schodišti a už jsem byl dole.
V kuchyni jsem normálně otevřel okno a vyskočil ven.
Oblečení mi dali, ale na boty jsem zapoměl! Jsem hroznej! Nadával jsem si v mysli.