War Of Hormone [TaeKook] ✔️

七

Jungkook
Krčel jsem se schoulený v klubíčku u zdi. Ruce jsem měl pořád ve vzduchu přivázané k tyči.

Jak dlouho už tu jsem?! Pět, šest hodin? Slzy se mi koulely po tvářích a jejich počet se stále zvyšoval. Občas mi z úst unikl i tichý vzdech.

Zdálo se, že voják odešel do nějaké místnosti v jiném patře.

"Haloo! Je tu někdo?! Pomo..."

Z hrdla se mi vydralo pár slovíček, rukama jsem se snažil hýbat tak, aby řetězy na mých rukách dělali co největší rámus.

"Co to zase děláš?!"

Velké dřevěné dveře se rozletěli dokořán jak nic.

"Hiroshi! Proč neni ticho?! Ještě si toho někdo všimne!" Slyšel jsem neznámý hlas.

Náhle se oběvil voják, ale už nebyl sám.

Vysoký svalnatý muž bez vlasů se sekerou v ruce a naštvaným obličejem následoval vojáka do místnosti a mě před očima proběhl celý život, který nebyl příliš dlouhý.

"Udělej s ním něco!" křikl Hiroshi.

Líným krokem se ke mě neznámý člověk začal přibližovat.

Snažil jsem se změnit polohu a co nejvíce se oddálit.

Jakmile byl už u mě, klekl si a za ruce si mě přitáhl zpět. Tím mi o hrubou dřevěnou podlahu sedřel kolena do krve a nejspíš jsem tam měl i nějaké ty třísky.

Sekeru sevřel oběma rukama a zvedl ji do vzduchu.

_________________________
•Hiroshi je jméno vojáka, pro ty kterým to nedošlo xD
Řekla jsem si, že bude ještě důležitý, tak ho pojmenuju.
•část je trochu delší než jsem počítala, omlouvám se.
• tak to je asi všechno dnes odemně:D
• jinak volte komentujte a tadyty věci. Zajímá mě, jestli se vám story líbí:)
• když už sem píši tak vám ještě řeknu nejaké informace na co se můžete těšit.
*story bude delší asi tak na 20-30 částí možná i víc
*něco bude nebojte^^
*pokusim se aby všichni přežili, ale nic neslibuju
Tak to bude asi vážně všechno
Mějte se;)