Bílé dobrodružství

33 5 4
                                                  

Oslepily mě světla, která proudily snad ze všech míst kolem mě. Přivírala jsem oči, než si uvykly, ale i po té mi to osvětlení bylo poněkud nepříjemné. Vyšla jsem mezi lidi a to, co jsem uviděla mě naprosto ohromilo a je jasné, že ne v pozitivním slova smyslu. Všude byli opilí lidé, hrála tam příliš hlasitá hudba, která byla až tak nevkusná, že se mi z toho pomalu dělalo špatně. Připomínalo to Celestýnu Warbeckovou a její "proslulé" songy. Všichni ječeli, pobíhali, no prostě fuj. Měla jsem chuť se na to milé soudcování hned vykašlat, ale věděla jsem, že by mi to ti dva ignoranti dali vyžrat.
,,Tak na tohle se musím napít." řekla jsem si pro sebe a vykročila k baru. Sice jsem nebyla přímo ochlasta, ale nepila jsem zdaleka poprvé. Ovšem v jiných věcech jsem byla nováček. Každopádně mohu říct, že pít umím a nesloží mě půlka sklenky ohnivé whisky. Naštěstí jsem věděla, jak se skrýt, takže o mě a alkoholu věděla snad jen Rose. Všichni si naivně mysleli, že jsem pila tak maximálně jednou nebo dvakrát. Přitom jsem se poprvé opila s Jamesem asi ve třetím ročníku, ale poučení jsem si z toho moc nevzala, asi díky Jamesovi. Od té doby jsem pila víckrát, moc jsem se alkoholu nebála.
,,Co si dáte, slečno?" oslovil mě barman a vytrhl mě tak z proudu mých zmatených myšlenek.
,,Jednu ohnivou whisky, prosím." řekla jsem poněkud nepřítomně.
Sjel mě slizským pohledem a já ho probodávala tím svým. Uvnitř jsem se vsak třásla strachem a odporem.
,,Na účet podniku, krásko." zareagoval barman po chvíli a přisunul ke mě sklenici.
,, Jo, já jsem Jack, Jack Barrowman, a ty?" mrkl na mě.
,,Pro tebe nedostupná, blbče." odsekla jsem, ale sklenici si vzala, jednim pohybem hodila na pult mince a odkráčela hrdě pryč. Mířila jsem směrem k Jamesovi, protože jsem potřebovala mluvit s někým, koho znám. On ale zrovna mluvil s nějakou holkou a zaslechla jsem část jejich rozhovoru:
,,Ano, chodím do Bradavic, do Mrzimoru a ty?" a radoby svůdně si namotávala pramen vlasů na prst.
,, Já? Já jsem hrdý Nebelvír."blýskl zuby James a mávl hůlkou. A nad ním se objevilo levitující, alias přenosné jmelí.
,,Vidíš to jmelí? Asi bychom se měli políbit." navrhoval "nenápadně" James.
Mrzimorka zareagovala a okamžitě se na něho vrhla.
,,Tak to bylo rychlé." problesklo mi hlavou a znechuceně jsem se odvrátlila, abych nemusela sledovat, jak si navzájem pokoušejí sežrat mandle. Zdekovala jsem se k baru s úmyslem se alespoň opít, když už jsem tu a musím pozorovat bratry, jak olizuji nahodné chudinky. Normalně jsem docela umírněná v pití. Ano občas se napiju, ale nikdy ne tak, abych nevěděla, co dělám. Ale najednou jsem té hodné Lily měla dost. Ustoupila do pozadí a mé divoké já vystrčilo drápky. Sedla jsem si k baru kopla do sebe svou první sklenici whisky a po zjistění, že tu mají i drinky, jsem si objednala nějaké Koulo ohně, a pak i další whisky. A to byla moje osudová chyba. Nikdy jsem k sakru neměla ten alkohol míchat, nevěděla jsem, jak na to budu reagovat.
Pomalu jsem začala být opilá, ale nezajímalo mě to, protože jsem poznala Alix. Byla tu jako barmanka a dobře se s ní povídalo. Dozvěděla jsem se, že studovala na Ilvermorny, její oblíbená barva je žlutá a ještě spoustu dlaších věcí. Byla jsem veselá a bavila se, dál jsem do pila jednu sklenici whisky za druhou a dostala chuť udělat něco šílenýho, ale nakonec z toho sešlo, Alix mě přemluvila. A tak jsem dál pila, že už jsem ani pomalu nevěděla, kde bydlím natož kdo jsou mí příbuzní. Zvláštní na to bylo, že jsem chodila rovně a podle Alix i normálně mluvila a hodit šavli jsem neměla v plánu. Nakonec jsem se zvedla a šla tančit. Proplétala jsem se mezi spoustou lidí, ale užívala jsem si to tady. Hudba mi najednou přišla krásná a světla dokonalé. Prostě jsem se bavila, konverzovala a poznávala nové přátele. Nemůžu uvěřit, že tolik lidí, které jsem znala z Bradavic tu na štědrý večer bylo. Najednou jsem do kohosi narazila a padal jsem k zemi. Ten někdo mě ale v rychlosti zachytil a zvedl.
,,Jacku?" vyjeveně jsem oslovila mého zachránce, toho divného barmana.
,,Děkuju."dodala jsem, když jsem se vzpamatovala.
On se jen zlomyslně ušlíbl a dřív, než jsem stihla zareagovat mě odtáhl ke schodům v rohu místnosti, kde nikdo nebyl. Začínala jsem se bát. Najednou mě políbil. Byl to absolutní hnus a chtělo se mi zvracet. Snažila jsme se bránit, ale on mě natiskl na zeď. Drtil moje rty těmi svými a já se mohla jen bezmocně cukat. Vtom jsem za sebou uslyšela:
,, Hele, nech ji. Vole je vidět, že tě nechce."
Ten neznámý ho ode mě odtrhl a pohledem se mě jestli jsem v pořádku. Jack mě jenom sjel pohrdavým pohledem a odešel.
,, Já jsem James. A ty?" oslovil ten hezký kluk, který mě právě zachránil a jeho oříškové oči mu zajiskřily.
,, Jé James se jmenuje můj brácha."zasmála jsem se a jemu se koutky úst roztáhly do širokého úsměvu.
,,Ja jsem Lily." usmála jsem se na něj a začervenala se.
,,Moje sestra se jmenuje Lily, to nebude náhoda."mrkl na mě a ja se zachichotala.
Sedli jsme si tam na zem a začali mluvit o všem možném i nemožném.
Pripadala jsem si jako ve snu. James byl milý, šarmatní, okouzlující, vtipný.
Asi to bylo množstvím alkoholu v mojí krvi, jak už jsme zmiňovala, ale asi jsem se zamilovala. Chvilku jsem jaksi nevnímala, co říkal a jen mu civěla na rty a přemýšlela jaké by to bylo, kdyby mě políbil. Ani nevím jak, ale najednou se moje snění stalo skutečností. Vždycky jsem si myslela, že moje první polibky budou romantické, ale tohle mi vůbec nevadilo. James líbal opravdu dobře a já se přímo roztápěla v jeho rukách. Jehi rty chutnaly jako směsice pomerančů, čokolády a ohnivé whisky a já se jich nemohla nabažit. Nevím jestli jsem byla tak opilá a nebo se mi to opravdu líbilo, ale upřímně i kdyby mi někdo nalil do pití bylo mi to jedno a stálo to za to. Úplné jsem se uvolnila a vešla mu rukama do vlasů, zatímco on mi těmi svými zabloudil pod tričko. Líbali jsme se dál a ponalu se přesouvali někam, mě neznámo kam. Skončili jsme v nějaké místnosti, o které jsem ani nevěděla, že tu je. Najednou jsme měla tričko dole, ale toho jsem ani nevšimla, byla jsem jako omámená. Vtom se s třísknutím otevřely dveře, které James pred chvilkou zavřel a my se od sebe překvapeně odlepili.
,,Jamesi?! Lily?!?" vyjekl nějaký kluk, který byl hrozně podobný Jamesovi, až na smaragdově zelené, uhrančivé oči, které těkaly z jednoho na druhého. Pak se najednou otočil ke koši a vyzvracel se do něho. Připadal mi povědomý. Zmateně jsem sledovala jeho i Jamese, jak na sebe hledí. Náhle se mi rozbřesklo.
,,Albusi?"otázala jsem se svého bratra.  Otočila jsem se na druhou osobu v místnosti.
,,Do prdele!" vyjekli jsme oba uvědoměním. Okamžitě jsem se cítila naprosto střízlivá. Hrábla jsem na zem pro tričko a oblékla si ho.
,,Tohle se nikdy nestalo."pronesla jsme polohlasem, jako bych tomu stale nemohla uvěřit. Oba jen přikývli.
,,Do háje Lily, moc se omlouvám." vzpamatoval se James.
,,Já vím, ale ani já nejsem bez viny." řekla jsem s pochopením.
,,Zapomeneme na to, byla to chyba to chyba a oba to víme. Můžeme jen děkovat Albusovi, že sem přišel." řekla jsem, přešla jsem k němu a objala ho.
Mlčky jsme takhle stáli v objetí a já cítila, že lepšího staršího jsem ani nemohla přát. Milovala jsem ho. Když jsme se odtáhli, usmáli jsme se na sebe a James se otočil na vyjeveného a očividně i přiopilého Albuse, popadl ho za loket a odešel spolu s ním. Osaměla jsem. Nedělala jsem si s tím starosti, věděla jsem, že James to zařídí. Pokud byl teď ve stavu, kdy by si na tohle ráno pamatoval, tak James byl ten pravý člověk, aby ho toho zbavil. Byl to přece můj velký brácha.
Byla jsem ale stale v šoku z toho, co se dělo před tím, než Albus vtrhl dovnitř.
,,Tak na tohle se musím napít." pronesla jsem za dnešní večer už po druhé a odešla se opít presně do te míry, že nebudu vědět, že se něco takového vůbec stalo. Přisla jsem k baru a objednávala jsem si jednu sklenici whisky za druhou a za par minut už tu byl vytouzeny okamžik zapomění.
Znovu jsem se dla do reči s Alix , ona byla jediná u koho jsme věděla, jak se jmenuje s výjimkou sebe. Zrovna jsme probíraly nějaké hrozně zajimavé téma, když se ozval nepříjemný zvuk skřípění barové židličky a vedle mě se objevil nějaký kluk. Na hlavé se mu kroutily blonďaté vlasy a mohu říct, že byl celkem hezký. Vypadal trochu jako Alix, ale to bylo asi tím světlem.
,,Ahoj Alix. Jako vždy prosím."mrkl na ni a otočil se na mě:
,,Lucas White, těší mě." usmál se.
,,Lily Potterová."usmála jsem se.
,,Já vím." odpověděl a ja se začervenala.
Vypadal zvláštně, jakoby chtěl bý chladný a odtažitý, ale nešlo mu to.
Dívali jsme se navzájem do očí a vzajemně se skenovali pohledem. Nakonec jsme oba sáhli po sklenici a on mi s úsměvem připil:
,,Na zdraví, tvé i mé a na společně strávené chvíle."
,,Na zdraví." řekla jsem, přiťukli jsme si, napili se a mě se zatočil svět. Přivřela jsme oči a snažila se to vyrovnat a to se mi podařilo. Pro dnešek musim skončit s pitím už jsme toho fakt vypila moc.
Spolu s Alix a pak i sami jsme hodně dlouho mluvili a smáli se. Cítila jsem se s ním opravdu příjemně a v bezpečí. Nakonec po dlouhém přemlouvání jsem si objednala poslední sklenici a pak už jsme chtéla najít Jamese nebo Ala a jít domů.
Když se sklenice objevila na pultu s úsměvem jsme si přiťukli a já do sebe kopla její obsah. Zatmělo se mi před očima a sesula jsem se k zemi.
                            ***
,,Takže takhke to bylo Rose. Tohle tajemství si sebou vezmeš do hrobu, jasné? Jenom bych ráda věděla,  co se stalo pak. A děkuju za ten lektvar proti kocovině, vážně zabral."dokončila jsem rekapitulaci toho, co se dělo včera a Rose jen valila oči.
,,No, tak to ti můžu říct celkem jistě já.
Ten hezoun sem nakráčel potichu jako myška položil tě do postele a v domění že já spím ti dal pusu na čelo popřal ti dobrou noc, princezno." zasmála se Rose.
,, A nezapomenu tajemství si beru do hrobu." dodala a já si oddechla úlevou.
,,Tak pojď, dárky čekají."pobídla mě a společně jsme vyběhli vstříc Vánočnímu ránu.

Ahoooj, tak už jsem tu zas...😊
Doufám, ze se kapitola líbila a už snad nic víc není třeba říct snad jen omluvte mé chyby. Neskutecně moc mě bavilo do téhle soutěže psát, i když jsem občas měla problém s časem. Doufam že jste si to užili se mnou a teď už vás nebudu otravovat těma kecama, které nikdo nečte a snad už jen
Ahoooj!

Na pokračovaní…
Tell me a secret... |HP FF|
Poslední aktualizace: Jul 23, 2017
Tell me a secret...  |HP FF|Zde žijí příběhy. Začni objevovat