Tell me a secret... |HP FF|

Amor magor

,,Lily, odcházíme."zaslechla jsem typické volání mé mamky ke krbu s letaxem.
,,Už běžím."zavolala jsem, zmenšila kufr do velikosti krabičky od sirek, vhodila ho kapsy u kalhot a seběhla schody.
Všichni už stáli seřazení u krbu a čekali jen na ni.
,,Tak Lily, půjdeš první, pak Albus, James a pak já s tatínkem."ohlásila mi mamka. Při téhle větě jsem v ní úplně viděla babičku Molly. Někdy se v ní opravdu nezapře.
Vzala jsem hrst té prapodivné věci z květináče, vhodila ho do krbu a vykřikla jednoduše:
,,Doupě, prosím."a v tu chvìli mě pohltily plameny z krbu.
Letěla jsem obvyklou cestou kolem známých krbů, až jsem nakonec s prskáním vysločila v krbu na jednom z mých nejoblíbenějších míst. Rychle jsem odstoupila od krbu a začalo velké vítání.
,,Lily, drahoušku to je skvělé, že už jsi tady."objala mě již zmiňovaná teta Molly.
,,Lily, ahoj, dlouho jsme se neviděli, tak rádi tě vidíme."objali mě teta Hermiona se strýcem Ronem a strýc mi nenápadně strčil do dlaně malinkatý balíček převázaní provázkem.
,,Hmm,sladkosti a blbůstky z obchodu. Tak co to bude tentokrát?" pomyslela jsem si.
,,Hugo, Rose, tak ráda vás vidím."zavolala jsem na oba ostýchající se příbuzné a objala je.
Prásk, ozval se nepříjemný zvuk.
Leknutím jsem se otočila a viděla Ala, jak to při vylézání z krbu napral do komody stojící v bezprostřední blízkosti. Tak jsem rozesmála, až jsem po chvilce nemohla dýchat, slzy mi tekly po očích a ležela jsem na koberci.
***
,,Babičko Molly, vyprávěj zase něco."žadonili jsme jako malí caparti.
Ale no co babička Molly prostě uměla vyprávět a svoje vnoučata měla ráda. Skromně si myslím že mě nejvíc.
,,Ne, dneska ne. Dneska jdete do postýlek a spát."zavelela se smíchem ve 12 večer.
Všichni jsme se tedy s veselým úsměvem a brbláním, aby se neřeklo odebírali spát.
Mě však babička ještě zastavila s tím, že pro mě něco má.
,,Našla jsem ho po dlouhých letech, kdy byl zahrabaný na půdě."říkala a podávala mi černou, v kůži vázanou knihu. Chtěla jsem ji otevřít, ale babička mě zarazila.
,,Ne, otevři ho, až budeš sama, říkala jsem si, že by tě to mohlo zajímat."
pověděla a rychle zmizela dřív, než jsem od knížky stihla zvednout zrak a alespoň poděkovat.
Vyběhla jsem nahoru po schodech a s výskokem se svalila do postele ujistila jsem se, že v pokoji nikdo není a otevřela jsem ji.
První stránka mě opravdu zaujala byla zdobená propletenci stříbrné a bronzové barvy a mě začalo pomalu docházet, že to je deník.
Otevřela jsem ho někde uprostřed na úplně náhodné stránce a začala číst:

Ráno bylo divné. Poberti už dlouho neprovedli nějaký ten žertík, a tak se osazenstvo učitelského stolu spolu s Filchem a paní Norissovou nervózně vrtěli a očekávali něco velkého...
Jídlo bylo ale i tak výborné, ostatně vždycky je. Pak nastal ten shon, ve kterém se většina žáků zvedala z lavic a chystala se odejít do tříd a pokud jste nechtěli být zavaleni davem studentů mířícím všude možně, tak jste si museli pohnout. V rychlosti jsem si přerovnala tašku na učebnice a vytáhla láhev na vodu, abych do ní přelila dýňový džus od snídaně.
Otočila jsem se zpět na stůl a v tu chvíli jsem uviděla mihnutí něčeho divného. Ve spěchu jsem to ale nechala být a přelila obsah poháru do láhve.
Pak už jsem jen popadla tašku a začala se prodírat davem studentů směrem k učebně dějin.
Profesor Binns je tak příšerně nudný učitel. Dokonce i já jsem v jeho hodině asi dvakrát upadla do mikrospánku a někteří tam úplně v klidu spali.
Po té co jsem to tam nějak přetrpěla, jsem vyrazila do učebny studia mudlů.
Vím, že rodiče neschvalují mudly ani mudlorozené, ale mě mudlovský svět fascinuje.
Po té jsem mířila do učebny lektvarů na dvouhodinovku se Havraspárem.
No to bude zase zábava.
Přišla jsem do učebny a chtěla jsem si sednout na svoje obvyklé místo, ale uviděla jsem tam partičku mých, čistou krví posedlých, spolužáků v čele s mojí sestrou. Už tam na mě čekali.
,,Bello, mohu si sem sednout? Pokud se nemýlím, tak toto místo je už od začátku roku mé."pronesla jsem a bojovně jsem vystrčila bradu na svoji sestru.
Bella se líně zvedla z mé lavice, ale pak s ohromující rychlostí přemístila ke mě, dala mi hůlku pod krk a zasyčela mi do ucha:
,,Nikdy, rozumíš nikdy, mi TY neříkej Bello."
Natiskla jsem se ještě víc na hůlka a Bella ani nestihla zaregistrovat jak a už měla pod krkem tu mou. Přiblížila jsem se k ní ještě blíž, i když jsem zřetelně cítila hůlku na krku a nahlas jsem prskla:
,,Já ti budu říkat jak budu chtít, SESTRO."
Zalapala po dechu.
,,Jak se opovažuješ,..." nestihla doříct, protože do třídy vešel profesor Křiklan.
,,Co se to tu děje?"řekl směrem k nám.
Ani jedna z náš se nepohla, ani neodpověděla.
,,No nevadí, na dnešek jsem měl naplánovanou práci ve dvojcích a vidím, že jste mi ulehčily práci. A vy ostatní se rozdělte do dvojic a rychle.
Poraženě jsme se svalila do lavice.
Bella se sesunula s kyselým výrazem vedle mě a obě jsme se pro jednou cítily stejně.
Dnes budeme vařit sluníčkový lektvar, najděte si ho v učenici a můžete začít.
A chci vidět spolupráci.
***
Učebně bylo úděsné horko, což byl ale důkaz, že většině dvojic se lektvar povedl.
Úplně jsem cítila, jak mi pot stéká v tenkých pramíncích po čele.
Vodu, potřebuju vodu. Utřela jsem si čelo o rukáv hábitu a znovu zamíchala lektvar, který pomalu začal nabírat správnou barvu, zatímco Bella se ovívala učebnicí a stěžovala si, jaké je tu vedro.
Hodina lektvarů se chýlila ke konci a vedro v učebně se už skoro nedalo vydržet. Vtom mě osvítil spásný nápad. Já mám přece s sebou pití od snídaně, úplně jsem na to zapomněla.
Vytáhla jsem láhev z tašky a Belliny oči zazářily. Otevřela jsem ji, abych se zhluboka napila, ale Bella mi láhev po prvních třech locích vytrhla z ruky a vypila její zbylý obsah. Podívala jsem se na ni a problesklo mi hlavou:
,,Můj Bože, ona je tak krásná."
Najednou mi Bella chytla ruku a přitáhla si mě k sobě. Ohlédla jsem, ale nikdo si nás nevšímal, všichni byli příliš zaměstnaní horkem nebo svým kotlíkem.
Podívala jsem se jí do očí a strnula jsem byla tak blízko. Cítila jsem její dech na své tváři a její dotek mě pálil jako rozžhavený kov.
Její tvář se ke mě začala přibližovat a já se nebránila zavřela jsem oči a ona mě políbila. Bylo to jako spadnout na mraky z marshmallows a ochutnat nejlepší Bertíkovu fazolku k tomu. Ten pocit se nemohl ničemu rovnat.
Po zádech mi běhal mráz, ale přitom se mi po celém těle rozlévalo příjemné teplo. V břiše mi létalo hejno malých motýlků a já si myslela, že už nikdy nemohu být šťastnější. Rukou jsem Belle prohrabávala její věčně kudrnaté vlasy a tahala jsem si ji k sobě blíž a blíž, jakoby to ještě šlo. Náš polibek se pomalu stával stále vášnivějším, když v tu chvíli někdo zakašlal.
,,Ehmm, ehmmm, co se tu děje?"ozval se hlas profesora Křiklana.
Okamžitě jsme od sebe odskočily a podívaly se na profesora.
,,Takže ještě jednou. Co se to tu děje?"zopakoval Křiklan.
,,Andromeda je má největší láska už nikdy nechci býť s nikým jiným."pronesla poeticky Bella a já se začervenala.
,,Pane profesore, myslím, že vím o co tu jde."přihlásil se najednou Severus.
,,Prosím pane Snape, povídejte, protože já sám jsem tomu zatím na kloub nepřišel."odpověděl mu na to profesor.
,,Mám odůvodněné podezření, že nedobrovolně vypily lektvar lásky."vybafl na něho Severus.
Křiklan si ho změřil pohledem a pak se podíval na nás.
,,Slečno Blacková, co jste pila v posledních dvou hodinách?"otázal se mě zdvořile.
,,Nic moc, jen tento dýňový džus od snídaně."odpověděla jsem mu ledabyle, ukázala na prázdnou láhev a dál se zamilovaně dívala do obličeje mojí Belly.
,,Slečno Blacková, pila jste z této láhve?"zeptal se pro změnu Belly.
,,Ano."řekla a dál na mě hleděla a usmívala se jako závislá.
Profesor přišel k naší lavici, vzal láhev otevřel ji a čichl si k ní.
,,Pane Snape, uděluji 20 bodů Zmijozelu za záchranu spolužaček.
A vy dámy, pojďte se mnou řekl a zavedl nás ke katedře.
Pak vzal dvě lahvičky s červenou tekutinou a podal nám je.
,,Tak slečny, vypijte to."vyzval nás.
Ale Bella se ohradila:
,,Ale když já nechci."fňukla a přitulila se ke mě
,,Ale jen hezky pij." ozval se Severus, který se nějakým záhadným způsobem ocitl za námi.
Přišel k Belle a chtěl ji násilím přinutit, aby to něco vypila, ale vtom jsem na něj zaječela:
,,Nechej ji být, miluju ji a ona mě. Co s tím máte za problém."
To už se mě ale ujal Křiklan, a za zmatených pohledů zbytku třídy do mě nalil obsah lahvičky společně se Sevem, který totéž udělal s Bellou.

Zaklapla jsem deník.
,,Tak to bylo divné, opravdu hodné divné."řekla jsem si pro sebe potichu a deník zavřela do šuplíku nočního stolku. Sotva jsem šuplík zavřela a zajistila kouzlem, vtrhl do mého pokoje James.
,,Tak co jdeš už, nebo tu hodláš strávit zbytek roku?"zeptal se.
,,Neboj se to v plánu rozhodně nemám."odpověděla jsem mu rozhodně, usmála se, vyšla z pokoje, zavřela dveře a vyšla vstříc obrovskému množství Weasleyovců, ostatně jako každý rok.

Ahooj nebudu vás otravovat jen mám vzkaz pro porotkyně:
Za prvé omlouvám se, že jsem nestihla ani prodloužený termín,a le naši mi zabavili mobil a zakázali počítač.😆😆😆
Za druhé děkuji za to že jste mi už potřetí prodloužily termín.😊

Tak doufám, že kapitola líbila i když tam moc akce a úchyláren nebylo. Bohužel se mi chtělo zvracet už při tomto, přece jenom je to lesbický incest...
Mám dvě poznámky počítala jsem s tím, že Severus, Andromeda a Bella byli ve stejném ročníku, i když samozřejmě nebyli, ale hodilo se mi to děje a je to fanfikce no.😊

Každopádně nerada otravuju dlouhýma kecama, takže zase jindy naschle..😊