Myslánka

95 14 12
                                                  

Vánoce. Svátky klidu, míru, lásky a dobrého jídla. Miluju je. Říkám si poslední dobou každý večer před usnutím. Ležím vždycky u sebe v posteli, celý dům je provoněný cukrovím a jehličím, přemýšlím nad vším a nad ničím a teším se. Na co?
Na život. Na to až pojedu do Bradavic, na to až budeme celá rodina u stromečku, budeme zpívat koledy, až si ráno rozbalíme dárky, až pojedeme do Doupěte, jako každý rok, až si budu prostě užívat života. Usínám a hlavou se mi nese krásný život plný Vánoc, míru a cukroví.
***
Už hodnou chvíli sedíme u stolu a čekáme na oběd. Proč? Oběd prý mamka nebude podávat bez taťky, taťka šel něco koupit a vrátit se měl už před půl hodinou. James nervózně klepe hůlkou o stůl a Albus znuděně sedí s hlavou opřenou o lokty. Najednou se ozve rána a hned poté z obýváku hlas, na který jsme čekali.
,,Ahoj, moc se omlouvám, před krbem byla obrovská řada."pronese omluvným tónem táta a napůl odlevituje, napůl s hekáním odtáhne dovnitř obrovský balík, který málem neprojde dveřmi.
,,Co to je?"zeptá se neomaleně James, když taťku sleduje s otevřenou pusou, zatímco Albus přiskočí a snaží se tátovi s tím balíkem pomoci.
,,Naše nová myslánka."odpoví s úsměvem táta, ,,Tu starou jsme vyhodili, byla totiž už příliš zdeformovaná po tom, co ji James omylem trefil omračovacím kouzlem."
,,I tak toho ale přežila víc než dost."podotkne trefně Albus.
Vtom se ozve:
,,Výborně, ale teď všichni ke stolu. Oběd čeká."
Všichni se tedy přesuneme z obýváku kam jsme se nacpali, hned po té co táta přišel, k jídlenímu stolu a poobědváme. Po vydatném obědě a spoustě otázek na novou myslánku a tátovu cestu do Londýna se mužská část rodiny vrhla na sestavování myslánky, protože rodiče jdou večer k přátelům na skleničku. Chvíli jsem je sice sledovala a místy mi to přišlo velmi vtipné pozorovat, jak se to snaží všemožnými způsoby sestavit, ale po nějakém čase už padalo tolik nadávek, že jsem zvládala jen valit oči, a tak jsem se odebrala do svého pokoje. Cestou jsem zahlédla mamku, jak se chystá dát si šlofíka a nestačila jsem se divit. Tý jo, svět už nikdy nebude jako dřív. Moje neskutečně energická mamka jde po obědě spát. Tak to jsem opravdu nečekala. Ostatně já si šla číst, ale věděla jsem, že stejně nakonec taky usnu.
***
Zaklaply se dveře.
,,Jsme sami. Takže bude párty!"vykřikl James a zamával rukama nad hlavou.
,,To asi těžko. Naši se vrací v deset."usadil ho Albus suše.
,,Tak něco vymysli sám, když jsi tak chytrej."odbyl ho naštvaně James.
,,Mám nápad. Co takhle vyzkoušet tu novou myslánku."navrhnu a zarazím tak hádku v začátcích.
,,Tak to beru ségra."ozve se hned nadšeně James.
,,No alespoň se zabavíme."ozve se po chvíli i Albus.
,,Super, ale vzpomínku vybírám já."
říkám.
,,No tak to ani náhodou maličká. Navíc, víš ty vůbec, kde mají naši vzpomínky?"mile se na mě ušklíbne James.
,,I kdyby ona ne, já ano. Takže to, že budeš vybírat ty není vůbec jisté drahý bratře."vrátí mu to Albus.
V tu chvíli se oba zvednou a rozběhnou se jinam. Hůlky tu ovšem ti inteligenti nechají čehož okamžitě využiji. Jak? Jednu nacpu do záchodu a druhou hodím na kompost.
,,Mí drazí bráskové brzo pochopí, že spěchat a urážet svou malou sestřičku se nevyplácí."pomyslím si s ďábelským úsměvem.
O chvíli později se Albus přírítil s ampulkou nějaké náhodné vzpomínky, kterou vzal jen, aby u myslánky byl dřív než James.
Téměř v závěsu za ním běžel James se svojí náhodně vybranou vzpomínkou.
Když přiběhli k myslánce, oba se u ní začali prát, aby dovnitř přišla zrovna jejich vzpomínka, když vtom jsem se rozhodla zamíchat kartami, a tak jsem vytáhla hůlku a pronesla jednoduché:
,, Petrificus totalus!"
Oba ztuhli, hleděli na mě a já se škodolibě usmála. Přišla jsem k nim a vzala si obě ampulky se vzpomínkami, které vybrali. Na jedné bylo napsáno Azkaban a na druhé Svatba. Nerozhodovala jsem se dlouho. Narvala jsem vzpomínku do myslánky a popadla oba mé velké brášky za límečky.
S vypětím sil jsem je přišoupla k myslánce a opřela je o ni. Poté jsem vzala hůlku pronesla už o poznaní méně škodolibě :
,,Finite incantatem."
Oba se praštili o novou myslánku a začali nadávat, ale než stihli zaregistrovat, co se vlastně děje, popadla jsem je a ponořila jsem se s nimi do vzpomínek.
Když se objevila vzpomínka stáli jsme na břehu néjakého moře, nebo jezera. Všechno bylo hrozně temné, bezútěšné a před námi stála loďka s prapodivnými pasažery. Dvě osoby v kápích, kteří vypadají jako mozkomorové, až na to, že kolem nich obíhají jejich patronové a opravdoví mozkomorové už jsou na břehu, načež poslední pasažér loďky právě vystupuje. Je shrbený a vrásčití a většinu času se dívá do prázdna jakoby už dostal mozkomorův polibek.
,,Ten člověk mi někoho připomíná."pronese zamyšleně James a vytrhne mě tak z mých myšlenek na toto místo.
,,Aby ne, je to přece Rudolphus Lestrange, o tom nám rodiče vyprávěli."zahučí Albus.
,,Jak si to mám pamatovat?"mračí se James, asi mu ta "přívětivá" atmoška už leze na mozek.
Potom se zase ocitnu ve vytouženém tichu.
Rudolphus vystoupí a osoby v kápích se otočí čelem k němu a tím pádem i k nám.
,,Tati?"vyhrknu překvapeně, když jedny z očí dívající se mým směrem jsou zaručeně mého otce.
,,A cos čekala, tuřín?"opácí ironicky James a sleduje dál.
,,Proč Rudolphusi, proč jste to to ty a Bella udělali?"slyším zašeptat toho druhého člověka, který skrývá svou tvář lépe, než můj táta.
,,Já ji miloval..."řekne Rudolphus v odpověd.
,,Já ji miloval, víc než cokoliv jiného."zopakuje.
,,Ano, to já vím, ale ptám se proč?"říká zoufale osoba.
,,Já ji miloval, ale ona milovala jeho.
Přidala se k němu z lásky, ale on lásku neznal."rozpláče se Rudolphus a osoba ho obejme.
,,Já vím strýčku, já vím."řekne a jak k sobě Rudolphuse tiskne sklouzne mu kápě a já vidím jen téměř bílé vlasy a měkké oči ronící slzy žalu. Já nevidím zrádce, člověka, který se k němu přidal. Já vidím osobu, co opravdu hluboce miluje svou rodinu.

Ahoj všichni šílenci, co to fakticky čtete.😂😂😂😂
Doufám že jste si kapitolu užili.😊
Tak jo malý vzkaz pro všechny co to čtou:
Pokud vám nevadí, že budu psát takové nereálné kraviny, tak jste na správném místě.😊😅😆 Jsem totiž z náhlého popudu schopná pomotat všechno dohromady a oživit fámy staré velmi, velmi dlouho, ale pokud vám to nevadí jsem jen ráda.
Teď dotaz na porotkyni:
Můžu tam mít to video, že jo?☺
Smetanovykralicek
A teď už jen, že votes,komenty a kecy kolem poteší a předem za ně děkuju, pokud nějaké budou.
Moc se těšíma na nějakou tu chvíli někde, kde se zase potkáme a prozatím Naschle.😊😆😅😇

Tell me a secret...  |HP FF|Zde žijí příběhy. Začni objevovat