Dvojí identita

Pomoc

Elizabeth
Cítila jsem, jak s mým tělem někdo hýbe, a proto jsem pomalu otevřela oči a podívala se na důvod mého hýbaní. První co jsem uviděla byly plné rty a ostré lícní kosti. Když jsem se zadívala víš, zjistila jsem, že ty rysy patří Willovi. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Byla jsem unavená a pořádně si nevzpomínala na příčinu mé únavy. Tělo mně bolelo, obzvlášť ruce, ale netušila jsem proč.
"Pane bože co se jí stalo? "prorazil do mého vědomí něčí vyděšený hlas. Přivřela jsem oči, protože jsem chtěla spát a pocit pokládání mého těla na měkký povrch tomu jen napomáhal.

" Mučili ji. Tohle jí udělali než jsme došli. "

" Rebeko dones lékárničku a řekni Anabeth, ať zůstane s tou malou ve svém pokoji. Nechceme přece, aby viděla svou sestru v tomto stavu. "Ten příjemný hlas mně přinutil k životu, když můj mozek přijal slova ženy, které patřila. Liam mně mučil, aby zjistil kde je Thea. Musela jsem se ujistit, že je moje setra v bezpečí. Musela jsem ji dostat do bezpečí.
Otevřela jsem oči. Chtěla jsem přemoci bolest a sednout si, když mi někdo zezadu položil ruce na ramena a tlačil mně zpátky do měkké matrace.
"Kde je Thea. Musím ji dostat do bezpečí. " Netušila jsem kde se ve mně vzala síla vidět ji a ujistit se, že je v bezpečí, když mně celé tělo bolelo, obzvláště ruce.
" Je tady v bezpečí, "chlácholila mně starší žena a sedla si na kraj matrace. Její zelené oči mi byly povědomé stejně jako její tvář. Musela to být Willova babička, protože právě ona nás včera večer pouštěla dovnitř domu. Nebo to nebylo včera? Jenže tohle bylo nepodstatné. Musela jsem vidět Theu. Ujistit se, že je v pořádku.
"Musím ji vidět, "zaprotestovala jsem. Žena se na mně vlídně usmála.
" Uvidíš. Jen tě musíme ošetřit a smýt z tebe krev, aby se tě nelekla. " Zakroutila jsem hlavou.
" Ne. Musím ji vidět. Potřebuji ji vidět. Potřebuji vědět, že je v pořádku,"žadonila jsem. Žena se podívala za mně. Pak si zhluboka povzdechla a přikývla. Tlak na mých ramenou povolil a hned poté jsem viděla Willa odcházet z místnosti, kde jsem ležela.
" Tady to je, " ozval se další ženský hlas a já poznala, že se jedná o paní Blackwoodovou. Položila bílou krabičku na stolek poblíž mně a otevřela ho. Byl plný vybavení pro první pomoc. Willova matka si vzala kousek tamponu a polila ho nějakou vodičkou. Poté mi tampón položila na ruku. Ta náhlá bolest způsobená štípáním mně donutila syknou a otevřít oči. Zadívala jsem se na místo, které Willova matka čistila. Na levé ruce jsem měla několik řezných ran, i když převážně povrchových a spáleninu od cigarety, kterou mi zrovna čistili. Položila jsem hlavu na polštář, který jsem měla pod hlavou a otočila hlavu na druhou stranu. Až teď jsem zjistila, že ležím na béžové pohovce, zatímco mi čistí rány na levé ruce. Vzpomněla jsem si, že ani pravá na tom není o niv lépe. Stejně tak jsem měla delší ránu na klíční kosti. Za tohle Liam zaplatí, ale všechna ta bolest byla k něčemu dobrá. Připomněla mi, že jsem odolala nutkání prozradit jim Theinu polohu, ale nepovedlo se jim mně zlomit. Nic jsem jim neřekla.
"Elli? " Srdce mi poškočilo radostí, když jsem uslyšela hlas své mladší sestřičky. Otočila jsem hlavu směrem, odkud jsem ji slyšela a uviděla ji stát před Willem, který měl na jejích drobných ramenách svoje ruce. Thea na mně upírala své modré oči plné zděšení a strachu a plyšového králíčka si tiskla k hrudi. Rozpažila jsem ruce a nabídla jí svoji náruč. Thea nezaváhala a vběhla mi do ní. Pořádně jsem ji objala a položila jsem si bradu na její hlavu. Políbila jsem ji do vlasů a uklidňovala se tak. Byla v bezpečí a v pořádku. Thea se najednou rozbrečela.
"Tatínek se zlobí, že ano. Zase tě potrestal, kvůli mně, "řekla potichu a popotáhla.
"Pšš. Není to kvůli tobě. Jenom jsme se nepohodli s Liamem. Nic to není a brzy se to zahojí. Hlavní je, že ty jsi v pořádku,"řekla jsem jí a usmála se na ni. Thea zvedla hlavu. Oči měla sklenné od pláče a slzy ji sklouzaly po tvářích. Palcy jsem jí je střela a políbila ji na čelo.
"Nikomu nedovolím, aby ti ublížil, ano. " Thea lehce přikývla. Cítila jsem na nás pohledy všech přítomných. Zvedla jsem hlavu a setkala se s Willovým pohledem. Byl plný něhy a pochopení.
" Theo, už je moc hodin. Půjdeme spinkat, ano? " zeptala se Willova babička They vřelým hlasem a natáhla k ní ruku. Thea zakroutila hlavou a přitiskla se blíže ke mně.
" Chci být s Elli, "zaprostestovala. Usmála jsem se a potom ji pohladila po vlasech, které měla spletené do copu.
" Běž si lehnout, Theo. Já se tu ještě chvíli zdržím a pak si půjdu taky lehnout, ano? " Thea si povzdechla, ale poslechla mně. Sklouzla z mého objetí a chytila Willovu babičku za ruku. Potom spolu odešli z obývacího pokoje. Paní Blackwoodová nemeškala a znovu se vrhla do čištění mých ran. Will se opíral o rám dveří a pozoroval svou matku a mně. Naznačila jsem ústy děkuji a Will přikývl. Místností se nesl zvuk hudby vycházejí z Willova mobilu. Will vzal hovor a zmizel v chodbě. Otočila jsem se na Willovu matku, která mi obvazovala levou ruku.
"Omlouvám se, "prolomila jsem ticho mezi námi. Paní Blackwoodová přestala s obvazováním mé ruky a nechápavě se na mně zadívala.
" A za co? "zeptala se mně a vrátila se zpátky k obvazováním, tentokrát pravé ruky.
" Za tohle všechno, "odpověděla jsem. Cítila jsem se vina. Díky mému rozhodnutí je nyní celá rodina Blackwoodů na otcově černé listině. Díky mně jim nyní hrozí otcův hněv. Určitě se jim nějak pomstí. A navíc mi pomoli a já se k nim nyní otočím zády. Zde už nejsme v bezpečí, a proto odtud musím dostat Theu pryč. Možná bych mohla odletět do Ruska za starým známým. Za mužem, který mi něco dluží a navíc ho můžu částečně považovat za přítele. Ten by mi snad pomohl, protože kromě něj už nikoho nemám. Možná jen jednu osobu, jehož nenávist k mé rodině by se dala rovnat té mé.
"Nic si z toho nedělej. Můj tchán mi řekl co se o tvém otci povídá a nedivím se ti. Jsi odvážné děvče, když ses rozhodla odejít od svého otce a ještě k tomu s tvojí sestrou. Muž jakým je tvůj otec by ani děti mít neměl." Bylo jen otázkou času než zjistí kdo jsem navíc, když můj otec vydal na mé zadržení odměnu. Byla jsem rada, že se mnou sdílí stejnou myšlenku a to tu, že by otec neměl mít děti vůbec.
"Volal táta. Prý se vrátí později. Musí se ještě postarat o nějaké věci, "řekl Will, když se vrátil zpátky do obýváku.  Bylo zvláštní, když použil slova něco vyřídit místo odklidit mrtvoly a vyčistit místo. Otec mně sice držel stranou od jeho obchodů, ale zas tolik neznalá jsem nebyla.
Trvalo to ještě několik minut než Willova matka skončila s ošetřováním mých zranění. Will mezitím seděl v křesle poblíž nás a sledoval svou matku při práci. S poděkováním jsem se zvedla z pohovky a Will mé gesto napodobil. Netušila jsem co mám dělat, ale byla jsem hodně unavená a spánek zněl dobře. Popřála jsem paní Blackwoodové dobrou noc a zamířila na chodbu a po schodech nahoru do horního patra, kde jsme měli pokoj. Will mě celou cestu až k mému pokoji následoval. U dveří jsem se zastavila a otočila se na něj. Ruce měl zastrčené v kapsách a hlavu svěšenou k zemi. Zvedl ji a zadíval se na mě. Otevřel ústa,jakoby chtěl něco říct, ale následně je zavřel. Netušila jsem co mám dělat. Nebyla jsem na takové situace z domů zvyklá.
"Děkuji, že jsi mě zachránil," řekla jsem, abych zahnala to ticho mezi námi.
"Není zač." Strohá odpověď, ale trefná. Ve vzduchu bylo cítit napětí proudící z nevyřčených otázek, které jsme ani jeden nebyli ochotni říct. Musela jsem udělat něco, jak z tohohle ven a na mysli mi vešla pouze dvě slova.
"Dobrou, Wille. "
" Dobrou, Elli, " odpověděl, ale nehnul se z místa. Jeho oči mě stále pozorovaly, ale nedokázala jsem z nich nic vyčíst. Položila jsem ruku na kliku dveří a otevřela je. V pokoji byla tma a světlo proudící z okna, osvětlovalo v posteli spící Theu. Vešla jsem do pokoje a zavřela za sebou poticbu dveře. Vyzula jsem si boty, přešla k posteli a lehla si vedle Thei. Musela jsem najít způsob, jak ji nadále ochránit, jenže mé možnosti byly značně omezené. Musela jsem na něco přijít a to co nejdřív, aby se mé další jednání nedotklo Willovi rodiny. Oni si nezasloužili trpět za mé činy a ani jsem to nechtěla dovolit.
Will
V hlavě jsem měl tolik otázek, na které jsem se jí chtěl zeptat, ale nedokázal jsem to. Neměl jsem sílu klást jí otázky typu co teď bude dělat po tom co se jí dnes stalo. Stále jsem nedokázal pochopit, jak jí její vlastní bratr mohl tolik ublížit. Já bych své sestře nikdy nemohl takhle ublížit.
Ležel jsem na posteli a snažil se pochopit, proč jsem se rozhodl jít v dědových šlépějích místo mého otce. Ten odešel od mafie, aby si otevřel bezpečnostní agenturu. Možná bych přece jen mohl pracovat pro něj. Ale kdybych nebyl u mafie, poznal bych tu horší její část, tu kterou si prošla Elli.
Zhluboka jsem si povzdechl a zvedl se z postele. Vyšel jsem z pokoje na chodbu a zamířil chodbou k balkonu. Potřeboval jsem se nadechnout čerstvého vzduchu a rozhodnout se co budu ve svém životě dál dělat.
Zastavil jsem se před prosklenými dveřmi vedoucími na balkon, na kterém u zábradlí někdo stál. Poznal jsem ty dlouhé blond vlasy a ruku omotanou obvazem. Stála tam Elli v černých riflích a šedém tílku. Divil jsem se, že jí není zima,ale víc jsem nechápal co tam dělá.
Otevřel jsem dveře a vstoupil za ní na balkon. Zavřel jsem potichu za sebou, sundal si mikinu a pak k ní pomalu přišel. Ohnala se po mě dřív než jsem stihl zareagovat. Naštěstí mé reflexy mě nezklamaly a zachytily její letící ruku, dřív než přistála na mém obličeji.
"Wille," vykřikla překvapeně.
"Elli," odpověděl jsem jí klidně.
"Promiň, já. Nechtěla jsem tě uhodit. Byl to instinkt. Myslela jsem si, že jsi nějaký zloděj nebo někdo od táty, promiň, já... Já vážně nechtěla." Rychle stáhla ruku. Oči měla vytřeštěné a zhluboka dýchala. Nedivil jsem se jí. Kdybych měl za sebou to co ona, asi bych se zachoval stejně.
" To je dobré. Nedivím se ti. Reagoval bych stejně. Kdybych byl na tvém místě," řekl jsem jí a přehodil přes ni svou mikinu. Vřele ji přijala a pousmála se.
"Díky." Elli se opřela lokty znovu o zábradlí a zadívala se na zahradu. Teď večer vypadala jako pláň plná černých květin, ale za dne to hýřo barvami. Babička si na ní dávala záležet. Byla to její srdeční záležitost.
Bylo příjemné jenom tak vedle Elli stát a sledovat noční krajinu obzvlášť, když bylo nebe pokryté hvězdami. Jenže i přes tohle všechno mě sžírala jedna otázka.
"Co budeš dělat teď?" zeptal jsem se jí. Zhluboka se nadechla a prohrábla si rukou vlasy.
"Popravdě netuším. Zvažuji možnosti, ale zbývají mi jen dvě. Mrzí mě, že jsem vás do toho zatáhla. Vážně mě to děsně mrzí."
"Hele naše rodina se v tomhle pohybuje už hodně dlouho a byla jen otázka času než se do něčeho většího zapleteme."
"Ale i tak mě to mrzí."
"Ell,neřeš to. Měla bys odpočívat po dnešku. To co se ti dnes stalo."
"Jsem v pohodě. Radši já než Thea. Nezaslouží si v tomhle světě vyrůstat a ja udělám cokoliv, abych ji od toho držela co nejdál. Hlavně, když bude v bezpečí a šťastná, pozná může, který by ji snesl modré z nebe a žila by plnohodnotný život, o kterém bude sama rozhodovat."
" Taky si zasloužíš lepší život, " řekl jsem jí a myslel to doopravdy. Elizabeth byla pro Theu skvělou sestrou.
" Měla bych s Theou odejít, než vás do toho zatáhnu ještě víc a pak se rozhodnu co udělám s tátou. Tohle musí skončit. " Elizabeth se otočila a chtěla odejít. Zachytil jsem ji za ruku.
"Nemůžeš zůstat v hotelu nebo někde jinde. Byla bys přímo na ráně. Tady je to bezpečnější. Pro vás obě." Eli se na mě nevěřícně podívala.
"Už tak jsem vás do toho zatáhla víc než bych chtěla."
"Do ničeho jsi nás nezatáhla. Rozhodli jsme se ti sami pomoct a teď ti tu pomoc nabízíme stále."
"Proč? Tím, že mi pomáháte se stavíte proti otci a ten to nenechá jen tak."
"Někteří lidé si nezaslouží v tomto světě vyrůstat a už vůbec si nezaslouží rodinu takovou jakou máš ty. A pokud ti můžu pomoct tak pro to udělám všechno a nepochybuji o tom, že mě má rodina podpoří." Viděl jsem, jak se nadechuje k dalšímu protestu, jenže to jsem ji nechtěl dovolit.
" Víš co běž si lehnout a přestaň to řešit. Tvůj otec si zaslouží vězení a přesně tam ho dostaneme." Každé slovo jsem myslel vážně. Nesnášel jsem Elina bratra i jejího otce a s radostí ho s tátovou pomocí dostanu do vězení, kde stráví zbytek svého života. Elizabeth se usmála a následně řekla.
" Vím o někom, kdo by nám s tím mohl pomoct. "