Dvojí identita

Prolog

Rychle jsem si dávala svoje věci, bez kterých se neobejdu do batohu. Bylo rozhodnuto. Po dnešním dnu ji tu nenechám už ani o den déle. Otci se znovu nepovedl obchod, a tak do sebe lil alkohol a kdybych včas nezasáhla určitě by Theu i zmlátil. Místo ní jsem to odnesla já, ale já jsem si už zvykla. Zvykla jsem si, že náš otec je jen bezcitné zvíře, které si váží pouze svého nejstaršího syna, mého staršího bratra Liama. Ať jsem se během let snažila sebevíc získat otcovu přízeň či lásku, nikdy jsem toho nedosáhla.

Přeběhla jsem do koupelny, odkud jsem si vzala nejnutnější hygienu a něco z lékárník a vrátila se zpátky do pokoje, kde jsem věci hodila do batohu.

„Snad mám všechno," zašeptala jsem si pro sebe, ale věděla jsem, že jedna důležitá věc mi chybí. Přešla jsem ke skříni a oddělala desku z jejího dna. Z tajného prostoru jsem vytáhla střední plechovou krabici. Oddělala jsem její víko a vytáhla obsah ven. Balíček peněz jsem si schovala na dno batohu, falešné doklady, které jsem nechala dočasně zařídit pro mě a moji sestru, jsem dala do obálky a schovala ji do batohu. Nakonec pistoli, kterou jsem měla legálně jsem si schovala zezadu za rifle a z vrchu ji přikryla svou černou koženou bundou. Teď jsem měla určitě všechno. Přehodila jsem si batoh na záda, popadla tašku, kde budeme mít s Theou oblečení do ruky a nahlédla do chodby. Nikde nikdo nebyl. Byla asi jedna hodina ráno, takže většina personálu včetně ochranky a zbytku rodiny určitě spala, ale znala jsem otcův důraz na zabezpečení domu a jeho okolí.

Opatrně jsem našlapovala po chodbě až ke dveřím od Theina pokoje. Zatím mi všechno vycházelo. Proklouzla jsem skrz škvíru ve dveřích do jejího pokoje, položila batoh s taškou na zem a přešla k posteli, v které spala. Dřepla jsem si u strany, kde měla položenou hlavu a pozorovala ji, jak klidně a nevině spí. Nechtělo se mi ji budit, ale neměla jsem na výběr. Nedovolím, aby ji tenhle svět zkazil jako mě. Položila jsem ruku na její rameno a jemně s jejím spícím tělem zatřepala.

„Theo vstávej," zašeptala jsem a pohladila ji po žlutých vláskách. Thea pomalu otevírala svoje dětská očka a rukou, kterou předtím držela svého oblíbeného plyšového králíčka, si je protřela.

„Elli. Děje se něco?" zeptala se mě svým roztomilým hláskem, který mi vykouzlil úsměv na tváři. Byla škoda, že ji máma neviděla vyrůstat, protože by z ní určitě měla radost. Thea se totiž narodila rok před máminou smrtí, takže jsem ji prakticky vychovávala já a několik chův, které pro ni otec vybral.

„NE, nic se neděje. Beruško, uděláš pro mě něco?" Thea přikývla a upřela na mě svoje dětská očka. "Potichu se obleč a potom spolu půjdeme za Aronem a uděláme si takový malý výlet, ano?"

„A co tatínek? Nebude se zlobit?" Možná, že jsem krutá, když dítěti, které vyrůstalo bez matky, teď seberu i otce, ale dělám to hlavně pro její dobro.

„Ne. Nebude a teď vstávej a pořádně se obleč. Jí ti mezitím sbalím věci," odpověděla jsme jí mile a odhrnula z ní peřinu. Thea se ještě ospale posadila a pořádně mě objala.

„A může s námi i Zajda?" zeptala se mě a přitiskla si svého králíčka k sobě. Dostala ho ode mě na své čtvrté narozeniny, protože si ho hrozně přála a i o dva roky později stále vypadal jako nový, i když ho sebou nosí skoro všude.

„Jasně a teď šup oblékat a potichu, jo." Thea přikývla a pomalu docupitala ke skříni, aby se převlekla. Ani na chvíli jsem nezaváhala. Otevřela jsem poloprázdnou tašku a začala dovnitř zběsile dávat Theino oblečení. Byla jsem s Aronem domluvená, že se přesně o půl sejdeme.

Měli jsem ještě deset minut, když byla taška i Thein růžový batůžek plný. Chytila jsem Theu za ruku, vzala tašku a vedla ji zpátky do mého pokoje, kde jsem za starou skříní měla ve zdi tajný vchod. Odtáhla jsem skříň bokem a vytáhla jsem z batohu baterku, kterou jsem rozsvítila. Její světlo krásně osvětlovalo točité schodiště zabudované ve zdi. Chtěla jsem vejít do chodby a přes schody odejít dolů do sklepa, ale Thea se mi schovala za záda a přitiskla si králíčka k sobě.

„Elli, já se bojím. Co když tam jsou bubáci?" postěžovala si Theka a ucouvla dál od chodby. Sklonila jsem se k ní a zadívala se do jejích modrých očí.

„Žádní bubáci tam nejsou. Navíc tam budu s tebou," řekla jsem jí a mírnou netrpělivostí v hlase. Bála jsem se, že nás někdo uslyší a bude po útěku. "A pokud tam nějací jsou tak jim tě nedám a budu tě chránit."

„Slibuješ?" zeptala se nejistě.

„Slibuju. Žádný bubák ani zlo na tebe nemůže, když jsem s tebou." Thea přikývla a přistoupila k otvoru ve zdi. Zvedla jsem ze země tašku a přehodila si ji přes rameno. Zatraceně, kdo by řekl, že trochu oblečení bude tak těžké? Vzala jsem si Theu do náruče a baterkou, kterou jsem držela ve volné levé ruce svítila na schodiště. Snad nezakopnu, protože jestli jo nebude to hezký pád.

Pomalu jsem se vydala po schodišti dolů do sklepa. Cítila jsem, jak mi cestou Thea položila hlavu na rameno a její tělo se uvolnilo. Nejspíš jí únava přemohla, ale ona si spánek dovolit může. Pod každým mým krokem schodiště zavrzalo, což vypovídalo o tom, že ho nikdo dlouho nevyužíval. Podívala jsem se na hodinky připevněných na zápěstí. Čas mi utíkal a já si musela pohnout, aby nám náš plán vyšel.

Zrychlila jsem scházení schodů. Dokud mé nohy nedopadly na podlahu zatuchlého sklepa. Všude okolo se nacházelo různé harampádí. Musela jsem vynaložit velké množství šikovnosti, abych nic neshodila a tím nezavolala veškerou ochranku sem. Už jsem byla skoro u malých schodů s dveřmi zabudovanými pod zemí, pod kterou se sklep nacházel, když jsem omylem zavadila o starou židli a ta spadla. Okamžitě jsem ustala v pohybu a neuslyším něčí kroky. V duchu jsem si nadávala za takovou hloupost. S Theou pád židle nic neudělal a poklidně spala dál v mém náručí, ale u dveří nad schodištěm se ozval šramot. Přendala jsem si baterku do druhé ruky a vytáhla zbraň schovanou v kalhotách. Namířila jsem ji ke dveřím, odjistila a čekala. Uvnitř jsem začala panikařit, že se náš plán nepovedl a ztroskotal na jedné pitomé židli.

Dvířka znovu zašramotila a otevřely se. Málem jsem vystřelila, ale na poslední chvíli jsem se zarazila, sklonila baterku se zbraní k zemi a úlevně si vydechla.

„Arone, ty tupče málem jsem tě zabila," zašeptala jsem naštvaně k mému černovlasému komplici, který se na nás z dvířek usmíval.

„To vidím. Už jsem se bál, že vás chytli. Dneska tudy už dvakrát prošla hlídka. Pojď. Musíme si pohnout," odpověděl mi a sestoupal o dva schody níž, aby mi pomohl. Podala jsem mu spící Theu, kterou si vzal do náručí, schovala pistoli zpátky pod bundu a vyšla za ním ven ze sklepa. Aron mě chytil za ruku a rychle odváděl k nedaleké zídce, která ohraničovala pozemek patřící k naší vile. Přelezli jsme ji pomocí popínavé rostlině, která na ní rostla. Nejtěžší bylo přelézat to s Theou, ale Aron to zvládl bravurně.

Pokračovali jsme ještě kousek lesem, dokud se na polní cestě neobjevilo auto. Ve tmě jsem ho téměř neviděla, ale díky baterkám, které nám osvětlovali cestu jsem do něj naštěstí nevrazila. Theu jsme posadili na zadní sedadla a já si sedla na místo spolujezdce.

„V přihrátce máš všechno potřebný. Dovezu vás až k letišti, ale zbytek bude na tobě. Budeš si muset najít práci a udržet vás v bezpečí," řekl Aron, když nasedl za volant a rychle vyjel po cestě pryč.

„Já vím. Díky, Arone. Za všechno." Aron se na mě usmál a přidal plyn.

„Dlužil jsem ti to, takže... Odpočiň si. U letiště tě probudím." Souhlasně jsem přikývla a opřela si hlavu o opěradlo. Netrvalo dlouho a usnula jsem jako špalek.

Tak mafie je tu všude plno, ale i tak si myslím, že tenhle příběh tu bude aspoň trochu originální. Doufám, že se vám bude líbit a že zaujal. :)