Dvojí identita

Nezvaní hosti

Elizabeth

Večeře, kterou paní Blackwoodová přichystala byla výtečná. Poslouchala jsem jejich rodinou debatu, která se týkala toho, jak málo spolu tráví času. Anebet s Willem neustále protestovali, že jsou již dostatečně staří a nebudou stále bydlet s rodiči. Byla sranda to poslouchat. Celou dobu jsem se u toho totiž usmívala stejně jako potom při umývání nádobí. Původně měl umývat Will se svou sestrou, ale vzala jsem to za ni.

„Víš, že stačí říct a Anabet to za tebe vezme. Stejně dneska měla mít směnu ona," připomenul mi Will už podruhé a já se zase usmála. Chtěla jsem celé nádobí umýt sama, ale Will mi prostě začal pomáhat a mé námitky nebral v potaz.

„To je dobré. Stejně tu mám pracovat jako hospodyně, takže umývání nádobí je to nejmenší co můžu udělat." Umyla jsem poslední talířek a začala vypouštět vodu. Sundala jsem si rukavice a opřela se o kuchyňskou linku.

„Co jinak říkáš na svoji novou práci?" zeptal se Will. Zadívala jsem se na zem. Hlavně mu nesmím říct či jinak prozradit svůj hlavní záměr našeho pobytu zde.

„Myslím, že jsem narazila na dobrou práci v dobrém domě s dobrou rodinou," odpověděla jsem a přemístila svůj pohled ze země na něj. Pozorně mě sledoval.

„Myslím, že si půjdu lehnout," řekla jsem, strčila si ruce do kapes a prošla okolo něj směrem ke dveřím.

„Dobrou noc, Elli," ozval se ještě předtím než jsem stihla zajít za roh do chodby. Otočila jsem se a usmála se na něj.

„Dobrou, Wille." Willovi se zvedl jeden koutek úst a pokračoval v utírání nádobí. Zamířila jsem chodbou ke schodům, které jsem vyšla a mířila k pokoji, kde Thea spala. V žádném případě jsem neměla v plánu ji nechat samotnou v pokoji, abych já mohla spát v jiném.

Opatrně jsem otevřela dveře a proklouzla dovnitř za Theou. Ležela na posteli a hrudník jí pravidelně klesal. Přešla jsem ke svojí tašce a z jejího dna vytáhla svoji zbraň. Dala jsem si ji za kalhoty a schovala ji pod černou mikinu, kterou jsem si oblékla, protože mi byla zima. Opatrně, abych Theu nevzbudila jsem přešla na druhý konec pokoje k oknu, které bylo zatažené závěsy a stoupla si tak, abych dobře viděla ven, ale mě už tolik vidět nebylo. Opřela jsem se o zeď u okna a pozorovala okolí. Věřila jsem tomu, že i kdyby nás našli tak ne tak rychle, ale něco jako šestý smysl mi říkalo, že musím zůstat v pozoru.

Nevěděla jsem jak dlouho jsem tam stála, ale dveře od Theina pokoje se otevřely. Instinktivně jsem položila ruku na zbraň a otočila se ke dveřím, z kterých dovnitř vstoupila vysoká postava. Obtočila jsem prsty okolo rukojetě pistole a otočila se k osobě.

„Co tu děláš?" ozval se pokojem tichý hlas patřící Willovi. Pustila jsem rukojeť zbraně a uvolnila se. Je to jen Will, ale co tu k čertu dělá?

„Já? Spíš co tady děláš ty?"

„Hledal jsem tě." Ještěže byla tma a nevyděl, jak na něj nevěřícně zírám. On mě hledal? Proč?

„Proč jsi mě hledal a jak to souvisí s tím, že tu jsi?" Teď jsem litovala toho, že je tma a nevidím mu do tváře.

„Fajn nehledal jsem tě. Já prostě..."

„Ty prostě co? A ztiš to, spí tu moje sestra," opomenula jsem ho, když Thea něco zamumlala a přetočila se.

„Hele je to složitý a na dlouhé vyprávění."

„No já mám času dost." Založila jsem si ruce na prsou.

„Hele víš co? Jsem unavený, půjdu si lehnout a ty bys měla taky." Tak na tohle, ať zapomene. Z tohohle se nevyvlíkne. Předběhla jsem ho a zatarasila mu cestu ke dveřím.