Tlustý deníček ✓

Zprávy a jiné závislosti

Dneska Sofie nebyla ve škole. A ani Jura nebyl ve škole. Neměla jsem se tedy s kým bavit a na koho zírat.

Probírali jsme tenhle den samé nezáživné věci a já netušila, k čemu mi v životě bude třeba nějaký dělení mnohočlenu mnohočlenem. Spíš by se mi hodilo vědět, jak rychleji zhubnout.

Dosáhla jsem své rádoby cílové váhy - šedesáti kil. Ale neměla jsem z toho ten radostný pocit, jaký jsem si představovala, že budu mít. Furt mi připadalo, že mám velký břicho a tlustý nohy.

Sice to už nebylo tak mega jako na začátku, ale pořad je co vylepšovat. Po škole jsem jela busem domů a když jsem vystupovala, uklouzla jsem a spadla. Těžko jsem se zvedala a doma jsem zjistila, že se mi udělala obrovská modřina.

No nic, noha mě bolela jako čert a tak jsem si lehla do postele a vytáhla počítač. Rozhodla jsem se, že napíšu Jurovi. Nemůžu přece čekat věcně!

Tak jsem mu napsala. Dlouho mi trvalo, než jsem zprávu odeslala, snad dvacetkrát jsem si ji po sobě četla a přemýšlela, jestli to nezní moc hloupě.

Já: Ahoj, jak je? (Ano, fakt jsem napsala jenom tohle)

Jura: co myslis 😂

Já: Nebyl jsi ve škole... Bylo ti něco?

Jura: Nee, jenom se mi nechtelo.

Teď jsem fakt nevěděla, jak by mohl náš rozhovor pokračovat. Ale nechtěla jsem, aby skončil takhle a tak jsem se rozhodla, že napíšu to nejzoufalejší, co mě napadlo, protože mě fakt nic jinýho nenapadlo...

Já: Chceš donýst úkoly?

Jura: ne

No, tak to se mi moc nepovedlo. Zkusila jsem tedy druhou variantu. Chvíli jsem si s ním psala o Sofii, o tom že je v nemocnici a prý na oddělení poruchy přijmu potravy.

Neměla jsem vůbec v plánu mu to psát, doopravdy, ale nechtěla jsem tuto konverzaci jen tak ukončit... A jiné téma mě prostě nanapadlo.

Potom jsem to znovu stočila na otázku "chceš donýst úkoly?", protože ta odvaha ve mně mohla každou chvíli vypršet a já ho chtěla tak vidět. Zobrazil zprávu, ale nic neodpověděl. Za čtvrt hodiny přece jen něco napsal.

Tenhle tyden vubec ne budu ve skole, tak jestli touzis potom mi dat ukoli, stav se v patek 👍🏻

Bylo to to nejdelší, co mi kdy poslal. Četla jsem si to pořád dokola a hlavně tu konečnou část, kde píše, abych se stavila v pátek.

Bylo to tak boží! Naše první rande? On to tak asi nebere... Ale já mám z toho nervy v kýblu už teď.

Až na ty děsný chyby to byla vážně hezká zpráva. Možná bych se mohla s Jurou domluvit a dávat mu lekce češtiny. Čeština mi fakt jde a je to jediný předmět, na který se nemusím učit a přesto z něj mám jedničky.

Chvíli (asi hodinu) jsem si tu naší konverzaci pročítala. Některé jeho zprávy mi přišly trochu lhostejné, ale kdyby o mě neměl ani trochu zájem, přece by mi nepsal, že se mám v pátek stavit...

Bože! Jsem tak zmatená! A nehorázně se těším na pátek. Snad do té doby ještě trochu zhubnu, takový božský kluk si nezaslouží schůzku s tlustou šeredou!