Redhead

7. Osudová chyba

,,Do háje, jak se mám do středy naučit létat na koštěti?" zanadávala jsem.

,,Těžko," odpověděli kluci. ,,Ledaže bys teď opravdu každý den tvrdě trénovala."

,,Co mi zbývá, v týmu bych fakt ráda byla," povzdechla jsem si.

,,Dobrá, začneme zítra hned po snídani," řekl Fred.

,,Vy mě budete učit?"

,,Si piš, bylo by skvělý, kdyby ses dostala do týmu."

,,Ježiš, díky moc!"

,,Za nic," zazubil se a jeho dvojče ho napodobilo.

,,Tak zatím, uvidíme se zítra na mém historicky prvním tréninku," řekla jsem a pomalu jsem odcházela do pokoje.

,,Ahoj a dobrou noc," zavolali za mnou kluci.

Po tom dnešním dobrodružství jsem byla tak moc unavená, že jsem ani nekoukala, kolik je hodin, jen jsem do sebe naházela pár sladkostí z Medového ráje místo večeře a šla jsem hned spát. Usnula jsem prakticky okamžitě. Ráno mě probudila Sarah tím, že po mně hodila učebnici. Vlastně jich hodila asi pět, i když už jsem byla vzhůru.

,,Dělej, vstávej, za deset minut je snídaně," řekla a už se chystala hodit další knihu, jenže já jsem byla rychlejší a vzala jsem z nočního stolku hůlku.

,,Levicorpus!" pronesla jsem zaklínadlo. V tu ránu Sarah visela ve vzduchu hlavou dolu. ,,Ještě pět minut," řekla jsem a zachumlala se znovu do peřiny.

,,Co to je za pitomý zaklínadlo?" křičela. ,,Okamžitě mě sundej dolů, Farleyová!"

,,Nejdřív mi slib, že už mě nikdy takhle drze neprobudíš," poručila jsem jí na oko naštvaně.

,,Já to udělala pro tvoje dobro, vždyť máš trénink létání na koštěti, nebo ne?"

,,U Merlinových vousů, já málem zapomněla, díky." vystřelila jsem z postele a už jsem byla skoro u dveří do koupelny, když jsem si uvědomila, že jsem zapomněla ještě na něco. Hodila jsem pod Sarah polštář.

,,Liberacorpus."

Sarah se najednou válela po zemi.

,,Kde jsi se tohle prosím tě naučila?" křikla za mnou.

,,Mamčin deník," zazubila jsem se na ní a vyběhla jsem z pokoje.

Vyčistila jsem si zuby, učesala vlasy, naházela na sebe první sportovnější oblečení, co mi přišlo pod ruku a pospíchala jsem na snídani.

,,Nový módní trend?" ukázal Lee na moje nohy, když jsem doběhla do Velké síně. Podívala jsem se dolů a zjistila jsem, že mam každou ponožku jinou. Jednu bílou a druhou modrou s puntíkama.

,,To je jasný, všichni byste to tak taky měli nosit," zasmála jsem se.

Snídani jsem do sebe rychle naházela, protože jsem nechtěla, aby na mě Fred s Georgem museli čekat. Poté jsme se společně vydali pro koště. Musela jsem mít školní, takže  jsem ani nepočítala, že by to byla nějaká hitparáda. Když jsem ale vlezla do kumbálu s košťaty, zděsila jsem se. Většina z nich byla poškrábaná a chyběla jim spousta větviček.

,,Nejsem si jistá, jestli se mi na tomhle chce létat," ukázala jsem prstem do kumbálu.

,,To mi připomíná, že tu pro tebe máme papír, který budeš muset podepsat. Něco o tom, že kdybys spadla, není to naše zodpovědnost a tak," řekl George.

,,Cože?!"

,,Dělám si srandu, neboj," zakřenil se na mě.

,,Nemusíš se bát, nevypadají zrovna spolehlivě, ale opak je pravdou," pokračoval Fred. ,,A kdybys je náhodou zničila, nic moc se nestane. Sice bychom ti mohli půjčit naše miláčky, ale už taky něco pamatují a opravdu nechceme, aby se jim něco stalo," řekl a začal hladit své koště po násadě.