Redhead

1. Nová škola, noví přátelé

Tak jsem tady, na nádraží King's Cross a nemám ponětí, co dělat. Podle dopisu z Bradavic bude vlak odjíždět v 11 hodin z nástupiště 9 a tři čtvrtě, ale já tu nic takového nevidím. Otec nás na to opět nechal se sestrou samotné. Očima hypnotizuji přepážku mezi nástupišti s čísly 9 a 10, asi tajně doufám, že se tam objeví nějaký portál nebo něco takového. Kdyby tu tak byla matka. Chodila do Bradavic, než se přestěhovala s rodinou do New Yorku, věděla by, co mám dělat. Otočím se tedy na svojí mladší sestru.

,,Hele Chloe, nepamatuješ si, jestli v tom dopise psali jak se dostat na to nástupiště? Já fakt nemám páru kudy se tam jde."

,,Nepsali," špitla sestra. 

No co, za pokus to stálo. Budu se muset někoho zeptat. Vlak má odjíždět za 15 minut. Najednou před sebou vidím dredatého chlapce, který za sebou táhne obří kufr, v ruce má klec se sovou a ze zadní kapsy kalhot mu trčí hůlka. Na sto procent také kouzelník. Rychle běžím za ním.

,,Ahoj, omlouvám se, že tě takhle otravuju, ale letos jedu poprvé do Bradavic a nevím, jak se dostat na nástupiště," řeknu trochu zadýchaně.

,,To je dobrý, vůbec neotravuješ," zazubí se. ,,Musíš proběhnout tou přepážkou mezi nástupišti 9 a 10."

,,To jako fakt?" vykulím na něj oči. ,,To by mě snad v životě nenapadlo."

,,Neboj, je to úplně v pohodě. Půjdu první."

,,Tak dobře, díky moc. Chloe pojď sem, už vím jak se tam dostaneme. Chyť se mě za ruku,"řeknu svojí mladší sestře.

Pak už jen vidím toho dredatého kluka, jak se úplně v klidu rozbíhá proti zdi a najednou v ní mizí. Stoupnu si tedy se sestrou před přepážku.

,,Na tři se rozběhneme. Raz, dva, tři!" zavřu oči a vyběhnu proti zdi, tak jako to udělal on.

Když oči zase otevřu, vidím úplně nové nástupiště plné kouzelníků. Všude samé sovy, kočky a plačící rodiče, kteří se loučí se svými dětmi. Kéž by tu byla i moje rodina. Najednou si všimnu toho kluka, který mi ukázal, kudy se sem dostat, jak na mě a na Chloe opodál mává. Jdeme tedy za ním.

,,Pojďte, honem, za chvíli vlak odjíždí," řekl a gesty nás popoháněl k vagónu. 

Najednou jsme všichni tři stáli v uličce a hledali jsme volné kupé. Jelikož nás chlapec táhl za sebou, ani jsem se neptala, jestli můžeme sedět s ním. Vypadal, že to bere jako samozřejmost. Nakonec jsme našli jedno skoro na konci vagónu. Posadili jsme se a v tu chvíli mi došlo, že jsem se ani nepředstavila.

,,Jmenuji se Amy Farleyová a tohle je moje sestra Chloe. Já budu nastupovat do pátého ročníku a ona do prváku. Nedávno jsme se přestěhovali s otcem do Londýna," představila jsem nás a podala chlapci ruku.

,,Já jsem Lee Jordan, Nebelvír. Rád vás poznávám. Také jdu letos do pátého ročníku," řekl a zasmál se. ,,Každou chvíli by sem měli dorazit dva moji nejlepší kamarádi."

Jen co to dořekl, do kupé se vřítili dva naprosto identičtí zrzci. Tak výrazně zrzavé vlasy jsem snad v životě neviděla.

,,Lee, nevěřil bys, co jsme právě udělali," řekl jeden.

,,Co jste zase provedli?" zeptal se Lee.

,,Hodili jsme několik bomb hnojůvek do zmijozelského kupé," odpověděl druhý.

,,Děláte si srandu? Ježiši, tak to mě mrzí, že jsem u toho nebyl," řekl Lee a dostal záchvat smíchu.

Zrzci si sedli vedle něj a udiveně na mě a na sestru koukli.

,,Kdo to je?" zeptali se oba najednou a ukázali na nás.

Jelikož se můj nový dredatý přítel nemohl přestat smát, odpověděla jsem za něj.

,,Já jsem Amy, Amy Farleyová a tohle je Chloe, moje mladší sestra. Jsme tu letos poprvé, i když já už půjdu do páťáku. Předtím jsem chodila do školy v Americe."

,,Já jsem George Weasley a ten ošklivější je Fred," představil sebe a svého bratra ten, který seděl blíž u okna.

,,Tak to teda ne! Všichni v tomhle kupé a nejspíš i v celém kouzelnickém světě vědí, že já jsem ten hezčí," rozkřikl se po bratrovi Fred.

,,Klid kluci, jste oba úplně stejní," přidal se Lee. ,,A stejně jsem tu ten nejhezčí já."

,,Cože!" zařvali zrzci. ,,Máš nějak vysoké sebevědomí, nemyslíš? 

Všichni tři se začali smát a já se k nim také přidala. 

Po chvíli se mě Fred zeptal: ,,Takže když jsi tu nová, nepatříš ještě do žádné koleje, že ne?"

,,Ne. Ráda bych skončila v Nebelvíru, ale obávám se, že na to nemám dost odvahy."

,,Co ty víš, tohle dokáže posoudit pouze Moudrý klobouk. A my ti budeme držet pěsti, všichni jsme taky v Nebelvíru a rádi tam přivítáme takovou fajn holku, jako jsi ty, že jo kluci?"

,,To je jasný," odpověděli George a Lee a usmáli se na mě.

,,Děkuji vám za podporu pánové," odpověděla jsem a zazubila jsem se na ně. ,,A co jsou vlastně ty bomby hnojůvky? Já nic takového neznám."

,,Takové malé kuličky, kterými v pohodě zasmradíš i celou chodbu," řekl George. ,,Naše oblíbená hračka."

,,Tak s vámi si budu rozumět kluci," usmála jsem se. ,,U nás ve škole jsem ráda házela po chodbách takové barevné balónky, které když praskly, rozstříkla se barva všude okolo. Málem mě kvůli tomu vyloučili, ale stálo to za to."

,,Páni," řekli sborově všichni tři a otevřeli pusy dokořán. ,,Vypadáš jako nevinné děvče, ale v duši jsi ďábel." řekl Lee.

,,Tak jako my," doplnil ho George s Fredem a začali se smát tak nahlas, že to muselo být slyšet i na druhém konci vlaku.

,,Myslím, že z nás čtyř budou opravdu dobří přátelé," řekla jsem jim a začala se smát s nimi.