Redhead

6. První zakázaný výlet

Zbytek týdne, až na pár výjimek (to se týká hlavně Snapea), proběhl celkem v pohodě. Jediná chyba byla, že se táhl jako šnek. V důchodu. Ráno jsem se probrala asi o hodinu dřív, než je u mě obvyklé. Dnes byl totiž den D, a já se vážně nemohla dočkat. Co člověku přinese větší radost, než dělání věcí, které se dělat nemají? Odpovím si sama. Nic. To že mám tu čest tohle dobrodružství podniknout se dvěma zrzky, kteří jsou mistry žertů a výtržností, stejně jako já, je jen třešnička na dortu. Vyběhla jsem z postele, oblékla si černé džíny a šedý svetr, obula jsem si svoje milované Vansky a zamířila jsem do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a zapletla vlasy co copu na stranu. Do snídaně stále zbývala spousta času a jelikož moje kamarádky stále chrápaly, jako by byla půlnoc, rozhodla jsem se zajít do společenské místnost a udělat si úkol z bylinkářství. Popsala jsem asi půlku pergamau, když jsem uslyšela někoho přicházet z klučičích ložnic. Hned jsem ty hlasy poznala.

,,Wingardium leviosa," šeptla jsem a do vzduchu se vznesly tři knihy.

,,Hele Lee, probereme to na snídani s Amy, my jsme určitě pro, ale musí souhla..."

Ve vhodnou chvíli přestalo kouzlo působit a knihy přistály na Fredově, Georgeově a Leeově hlavě.

,,Farleyovááá!" ozvalo se sborově.

,,Ano?" odpověděla jsem a zamrkala jsem jako neviňátko.

,,Tak tohle ti dáme pěkně sežrat, jen počkej," řekl Fred.

,,Alespoň jste se pořádně probrali."

,,Fakt díky moc."

Chvíli jsme tam jen stáli a naštvaně na sebe koukali. Asi po minutě jsme všichni vybuchli smíchy.

,,Co že jste to se mnou chtěli probrat?" změnila jsem téma.

,,Lee by rád šel do Prasinek s námi, pokud ti to nebude vadit, samozřejmě."

,,Ani v nejmenším," usmála jsem se. ,,Sejdeme se teda tady v 1 hodinu?"

,,Jasný," odpověděl George. ,,Teď si ale musíme udělat ten úkol na bylinkářství, tak bychom ti byli opravdu vděční, kdybys po nás neházela knihy, ani nic podobného."

,,Vynasnažím se."

Asi za deset minut jsem úkol měla hotový. Jako na zavolanou zrovna v tu chvíli vyšly holky z ložnice, takže jsme se společně vydaly na snídani. Zbytek dopoledne jsem se urputně učila na lektvary. No dobrá, možná jsem hodinu (nebo hodinu a půl) strávila opětovným prohlížením mámina starého deníku. Našla jsem v něm kouzlo, kterého jsem si nikdy dřív nevšimla. Jmenovalo se Ševelisimo. Mělo by všem nežádoucím osobám zabránit, aby mě slyšeli. To se bude určitě hodit. Za tři minuty jedna jsem si oblékla džínovou bundu a vyrazila jsem do společenské místnosti. Kluci už tam čekali.

,,Máte pobertův plánek?"

,,To je jasný," odpověděla dvojčata nastejno a Lee přikývl.

,,Tak můžeme vyrazit."

Po chvíli bloudění hradem se nám podařilo najít jednookou, hrbatou sochu čarodějnice.

,,Jak se dostaneme dovnitř?" zeptala jsem se.

,,Na to jsme nepomysleli," odpověděl George.

,,Musíte poklepat hůlkou na hrb a říct Dissendium," ozvalo se najednou nad námi. Koukla jsem se ke stropu a uviděla ducha.

,,Díky moc, Protivo," řekl Lee a přesně jak duch řekl, tak udělal.

Hrb se začal otvírat.

,,Díky bohu že nás má Protiva rád," oddechl si George. ,,A to asi jako jediné na škole, jsme mu přeci jen nejvíce podobní."

,,Dámy první," zazubil se Fred.

Protočila jsem oči, ale jinak jsem neprotestovala. Hned jak jsem vlezla dovnitř, začala jsem klouzat dolů. Byla to ta nejlepší klouzačka v mém životě. Hned po mém přistání do mě narazil George, po něm Fred a nakonec Lee. Zvedli jsme se a vydali se na pospas zdánlivě nekonečné chodbě. Po deseti minutách za podlaha začala zvedat. Objevili jsme se pod poklopem.

,,Tohle nech na mně," řekl hrdinsky George. ,,Musím zkontrolovat, jestli tam není madam Rosmerta.

Pomalu otevřel poklop a rozhlížel se. Po chvíli nám gestem naznačil, že je vzduch čistý a my se vydali dovnitř. U Tří košťat to vonělo máslovým ležákem. Rychle jsme vyběhli ven na ulici, aby nás nikdo neviděl. Nejdřív jsme totiž měli namířeno k Taškářovi a do Medového ráje. U Taškáře jsme strávili asi hodinu a odcházeli jsem s kapsami plnými bomb hnojůvek, prskavek, dávivých dortíčků a dalších věcí. V Medovém ráji jsme se tak dlouho nezdrželi, ale stejně jsme všechny ty sladkosti nemohli ani pobrat. Nakonec jsme zamířili zpět ke Třem košťatům. Usadili jsme se a objednali si každý jeden ležák.

,,Tak co, jak se ti tady líbí, Amy?" zeptal se Lee.

,,Je to tady úžasný. Tolik skvělých žertovných předmětů, jako u Taškáře, jsem nikde neviděla. A ty sladkosti z Medového ráje!" rozplývala jsem se.

,,Co teprve, až ochutnáš Rosmertin máslový ležák," řekl George.

Usrkla jsem ze sklenice. Byl opravdu skvělý. Kluci se najednou začali smát, div se neváleli po zemi.

,,Co je?" podivila jsem se.

,,Koukni se na sebe," ukázali na zrcadlo v rohu hostince.

Byla jsem celá modrá se zelenými puntíky a vlasy mi zrůžověly. Tak tohle jim nedaruju.

,,Náš vlastní výmysl. Duhový cukr. Trochu jsme ti nasypali do ležáku, když jsi se nedívala. Je to jedna jedna, Farleyová," zakřenil se George. ,,Zmizí to do dvaceti minut. A mimochodem, ta barva ti jde k očím," zamrkal.

,,Já vás zabiju," snažilla jsem se znít naštvaně, ale musela jsem se smát. Bylo to geniální.

Poté, co jsme dopili, vydali jsme se na na procházku ke Chroptící chýši. Prý tam straší, ale já na tohle nevěřím. Po cestě jsme si povídali o famfrpálu, o škole, zanadávali jsme na Snapea, dokonce se téma přesunulo i na takové věci, jako je hudba nebo jaký je smysl života. K té hudbě, zjistila jsem, že George poslouchá Red Hot Chili Peppers a to je moje nejoblíbenější kapela. Každopádně jsme se měli pořád o čem bavit. Úplně jsme ztratili pojem o čase. Začalo pomalu zapadat slunce. V tu chvíli nám to došlo a rozběhli jsme se zpět ke Třem košťatům. Ani jsme nekontrolovali, jestli nás někdo vidí nebo ne. Otevřeli jsme poklop, sklouzly do chodby a běželi jsme dál. Za chvíli jsme už byli pod sochou čarodějnice. Dvojčata zkontrolovala plánek, kdyby náhodou někdo slídil kolem a když jsme si byli jisti, že na chodbě nikdo není, vyskákali jsme ven a vydali se směrem k Nebelvírské věži. Po cestě jsme potkali Angelinu.

,,Kde jste byli? Neviděla jsem vás ani na večeři."

,,Noo... víš...my byli v knihovně," improvizoval Fred.

,,Vy a v knihovně? Celý den?"

,,To víš, rozhodli jsme se změnit náš postoj ke škole, když už nás čekají ty zkoušky."

,,Je mi to jasný," odpověděla Angelina, ale stejně se tvářila podezřívavě. ,,Na nástěnce je něco, co by tě mohlo zajímat, Amy," otočila se na mě a usmála se.

Když jsme k nástěnce došli, uviděla jsem obrovský nápis: NÁBOR DO NEBELVÍRSKÉHO FAMFRPÁLOVÉHO DRUŽSTVA PŘÍŠTÍ STŘEDU.