Redhead

5. Neoblíbený učitel a plány

Ve sklepení byla strašná zima a podivně to tam páchlo. Usadili jsme se do lavic, vyndali si pomůcky na stůl a čekali. Tuhle hodinu jsme měli se Zmijozelem.

,,Hej, Amy," zašeptala Sarah. "Teď budeme mít Snapea. Mě sice lektvary baví, ale musím uznat, že je dost přísný, takže si dávej pozor."

Než jsem stihla odpovědět, rozletěly se dveře dokořán a do místnosti vešel kouzelník s mastnými, černými vlasy po ramena a s naštvaným výrazem.

,,Takže, letos vás čekají zkoušky NKÚ. Nepočítám, že v šestém ročníku vás bude lektvary studovat víc jak čtyři nebo pět, když si vzpomenu na výsledky, které jste podávali doposud." Když tohle říkal, spaloval pohledem dvojčata.  ,,Ale stejně podotýkám, že byste se letos měli obzvláště snažit," zakončil svoji řeč.

Tak tahle řeč mě opravdu moc nenamotivovala. Na Ilvermorny mi lektvary moc nešly a obavám se, že jestli to takhle bude vypadat i na Snapeových hodinách, můžu říct i P z lektvarů sbohem, natož třeba N nebo dokonce V.

,,Tak se dáme do práce," řekl Snape. "Otevřte si učebnici na straně 174 a namíchejte příslušný lektvar. Na konci hodiny mi každý odevzdá vzorek a podle toho destanete známky."

Uběhlo přibližně 40 minut. Můj lektvar teď měl být čirý a měl sladce vonět, ale místo toho byl růžový jako žvýkačka a příšerně smrděl. Mam pocit, že mi i propaloval dno kotlíku. Když Snape procházel třídu, zastavil se u mě.

,,Co to má znamenat?" zeptal se a pokrčil nos. ,,Měla jste tam dát kopřivu, ne mátu, slečno Farleyová. Doufal jsem, že vás v Americe naučili alespoň číst. Ke všemu nemáte dost silný oheň a špatně mícháte. Tohle mi ani neodevzdávejte, máte H. A ukliďte třídu. Vy ostatní si sbalte, dejte mi lahvičky se vzorky na stůl a můžete jít." 

Zůstala jsem tam stát s otevřenou pusou. Skvělá úvodní hodina. Snape se oficiálně posouvá na mém seznamu osob, kterým bych tenhle lektvar (který dno kotlíku už doopravdy propálil a stékal pomalu na zem), dala s radostí vypít, na první místo. Dala jsem se tedy do úklidu, když v tom mi někdo zaklepal na rameno. Byla to dvojčata.

,,Pomůžeme ti," řekl Fred a usmál se na mě.

,,Tuhle buzeraci jsme zažívali 4 roky, takže moc dobře víme, jak se cítíš, " pokračoval George. ,, A jelikož jsme gentlemani, tak v tom takovou křehkou dívku, jako jsi ty, nenecháme samotnou," zazubil se.

,,Tak křehkou?!" zamračila jsem se. ,,Vzpomeňte si, co jsem ráno udělala Angelině."

,,Přijměte prosím naši nejupřímnější omluvu, slečno," řekli oba naráz a uklonili se. ,,Nechceme být zmáčeni."

,,Dobrá tedy," zasmála jsem se.

Za 5 minut byla třída uklizená a my se vydali na hodinu bylinkářství.

,,Hele, co kdybysme se zkusili o víkendu vloupat to těch Prasinek?" napadlo v půlce cesty George.

,,Skvělej nápad!" souhlasil Fred.

,,Pak mi nezapomeňte říct, jestli se vám to povedlo," řekla jsem.

,,Nic ti říkat nebudeme," odpověděl George.

,,Proč?"

,,Protože ty půjdeš s námi, samozřejmě. Můžeš to brát jako rituál pro přijetí do naší party těch nejlepších výtržníků v Bradavicích."

,,Páni, vážně můžu?"

,,To je jasný," zasmáli se.

,,To bude skvělý! Hned mám po té otřesné hodině lektvarů lepší náladu."

,,A teď si představ ty obchody. U Taškáře nakoupíme spoustu věcí na žertíky, v Medovém ráji zase sladkosti a nakonec si si dáme máslový ležák U Tří košťat."

,,Tak na to se těším," odpověděla jsem.