l i v e (PŘEPIS!)

•25•

"Co tady děláš?" vyjekla jsem překvapeně. Prohrábl si svoje blonďaté vlasy a usmál se.
"Přišel jsem si pro pusu." zazubil se a já mu bez váhání jednu dala. "A taky pro vysvětlení." dodal a já se zarazila. Až teď mi došlo, že jsem mu to včera slíbila.

Sedla jsem si na lavičku, která stála u kruhovky a zády se opřela o její dřevěnou stěnu.
Mark mě následoval a posadil se vedle mě. Upřeně se mi zadíval do očí a já začala vyprávět.
Řekla jsem mu o mém pobytu v Německu a jak to s tou nabídkou vlastně celé vzniklo. Nezapomněla jsem zmínit taky to, že jsem nad tím několik dní v kuse přemýšlela, ale nakonec jsem se do toho stejně rozhodla jít.

"A proč jsi mi to hned neřekla?" zeptal se na mojí nejobávanější otázku a pořád na mně visel pohledem.
"Já-" hledala jsem ta správná slova. "Neřekla jsem to hodně kamarádům."
"Kamarádům?" pozvedl obočí a já se už teď proklínala za to, že jsem to řekla.
"No, já jsem si myslela, že tohle celý nebereš nijak vážně a-" začala jsem, ale když jsem si všimla jeho zamračeného obličeje, zeptala jsem se na něco, na co jsem vlastně ani nechtěla znát odpověď. "Ty se zlobíš?"

Mark semknul rty do úzké linky a potom jen pokrčil rameny. "Ne, vždyť to není nic vážnýho."
Potom se zvednul, s nečitelným výrazem se semnou rozloučil a rychle zmizel pryč.

Až teď mi došlo, co jsem to vlastně řekla a v duchu jsem se za to profackovala. Jestli tohle hodně rychle nenapravím, může to skončit probrečenými noci.

•

Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem na celou tu záležitost s Markem nemyslela každou volnou minutu. Pořád dokola jsem si kladla otázky, jestli to se mnou myslel vážně a snažila se vysvětlit si jeho divné chování. Nemohla jsem zapomenout na jeho výraz, když jsem ho nazvala kamarádem. Jakoby byl naštvaný, smutný a překvapený zároveň, snažící se to všechno schovat pod jakousi masku.

"Ještě vezmi sedlo a bude to všechno." vytrhla mě z přemýšlení Hazel. Stála ve dveřích a v ruce držela krabici s čištěním. Přikývla jsem a vzala její sedlo.

Byla asi šestá hodina ranní, ale já už byla ve stáji, protože jsem Hazel slíbila, že jí pomůžu dobalit poslední věci.

"Dobré ráno vespolek!" zvolal Will, když vešel do stáje. Hazel se rozzářila a dala mu pusu, já na něj jen s úsměvem kývla a radši odnesla to sedlo do přívěsu.
Bylo mi smutno, kdykoliv jsem viděla nějaký šťastný pár.

"Řekni Hazel, že můžeme nakládat." zaúkoloval mě u přepraváku menší chlápek středního věku. Nevím, kdo to byl, ale přikývla jsem a vrátila se do stáje.
Ty dvě hrdličky se tam pořád okusovaly, takže jsem nakonec Francis nakládala já.

"Hazel, musíme jet!" křikl ten muž a sám nasedl do auta. Will se konečně od ní odlepil, naposledy se objali a Hazel konečně poklidila ten box, který držela dobrých deset minut v ruce, do auta.
Potom se rozloučila se mnou, nasedla do auta a za doprovodu našeho mávání, odjela.

Najednou nastalo ticho. Ve stáji byli zatím jen stájníci a my dva s Willem.
Chtěla jsem se proste otočit a jít dělat svoje věci, když v tom Will promluvil.
"Mimochodem, ve středu pořádám menší párty a ty jsi zvaná." mrknul. Protočila jsem očima.
"Menší párty nebo to bude zase jako minule?"
"Minule to bylo klidný."
"Tak to si nechám asi ujít." zasmála jsem se. Neměla jsem chuť, si ten večer zopakovat. Beztak bych tam zase skončila sama v kuchyni, protože Hazel je pryč,  Mark je na mě asi naštvaný a Rachel tam bude někde  pít s ostatními.
"Jak myslíš." pokrčil rameny a chtěl se dát na odchod, když v tom se přihnala Rachel. A to doslova.
Zastavila se před námi a rukama se opřela o kolena.

"Rachel?" zeptala jsem se, ale ona mě zastavila zdvihnutým ukazováčkem. S Willem jsme se na sebe pobaveně podívali a čekali, až kamarádka popadne dech.

"Hazel už odjela?" zeptala se, když se vydýchala. Oba jsme přikývli.
"Sakra!" zanadávala Rachel. "Běžím sem tyvole celou cestu."
"A to úplně zbytečně." rýpla jsem si. Rachel mě zpražila pohledem.
"Né tak úplně. Aspoň vám můžu říct, co jsem se dozvěděla." Zmínila jsem se někdy o tom, že je Rachel největší drbna, kterou znám?
"No?" vybídl jí Will.
"Sophie se vrátila." řekla s kamennou tváří a Will vykulil oči. Neměla jsem tušení, o koho šlo.
"Kdo je Sophie?" zeptala jsem se. Podle jejich výrazů jsem asi ale odpověď znát nechtěla.

"Eeh-" Will se poškrábal na zátylku.
"Je to bejvalka Marka. Rozešli se spolu před rokem, protože se její rodiče odstěhovali do Ameriky za prací, ale je zpátky." ujala se slova Rachel a mě bodlo u srdce.

Věděla jsem, že Mark měl v minulosti hodně vztahů a byl s hodně holkama, ale nikdy jsem nad tím nijak zvlášť nepřemýšlela. Jenže teď, když to poprvé řekl někdo nahlas, mi to došlo. Mark nebude čekat, až se rozmyslím nad naším vztahem. On pravděpodobně půjde dál. A to mojí vinou.