l i v e (PŘEPIS!)

•24•

Nadcházející dny vypadaly úplně stejně, takže jsem byla ráda, když mě pozval Mark ven a vytrhl mě tak z toho stereotypu, kdy jsem nemyslela na nic jinýho, než koně, koně, koně.

Lehce jsem se namalovala a vyžehlila si vlasy, které jsem nechala spadat volně dolů. Ze šatny jsem vytáhla černé tílko se špagetovými ramínky a černé úzké džíny. Na to jsem si ještě oblíkla džísku a seběhla jsem schody dolů. Nechtěla jsem riskovat, že by Mark stihnul dojít až k našim dveřím a setkal se tak s mými rodiči, takže jsem se co nejrychleji rozloučila a vydala se ven.

Venku se už stmívalo, ale poslední paprsky, které se ještě držely nízko na obloze, mě šimraly na tvářích a zpříjemňovaly mi tak cestu.
Vydala jsem se prázdnou ulicí a čekala, kde tentokrát na Marka narazím.
Vždycky, když jsme šli ven, jsme se potkali na půli cesty od jeho domu k mému, ale dneska jsem musela skoro klepat na jeho dveře.

Jen co jsem uviděla v dálce jeho siluetu, pitomě jsem se usmála. Nedokázala jsem vůbec popsat ten pocit, ale kdykoliv jsem byla s ním, nemohla jsem se přestat smát.
"Ahoj." pozdravil mě a přivinul si mě do objetí, kde mi dal malou pusu na čelo. Moje koutky úst mi nekontrolovatelně vyletěly ještě výš a do břicha se mi rozletělo několik set motýlků. Co to se mnou sakra je?

Propletla jsem si s ním prsty a společně jsme vyšli do parku, který byl kousek od nás.
Sedli jsme si na jednu z laviček s výhledem na malý zarostlý rybníček.
Pokaždé, co jsme seděli na téhle lavičce a pozorovali západ slunce, se mi zdálo, jakoby se kolem nás zastavil čas. Někdy jsme si něco tiše povídali nebo jsme jen mlčky seděli a čekali, dokud slunce nezmizí za obzorem. Byl to jeden z nejkrásnějších okamžiků, které jsem kdy v životě zažila.

Všechno se zdálo být krásný a nějakým způsobem intimní, dokud nás nevyrušily přibližující se hlasy.
Oba jsme se otočili a já si povzdechla, když jsem uviděla, jak se zpoza stromů vynořilo asi deset lidí od nás ze školy, mezi nimiž byla i Hazel a Will.
Jakmile si nás všimli, rychlým krokem k nám zamířili a já si tak mohla všimnout dvou flašek, které mezi nimi kolovaly.
"Dobrý večer!" zakřičel na nás jeden kluk, i když stál dva metry od lavičky. "Máme se?" zazubil se na Marka a poplácal ho po rameni. Mark jen zakýval hlavou a protočil očima, nad čímž jsem se musela zasmát.

Vedle mě se najednou svalila Hazel a zasmála se. Myslím, že ta toho dneska vypila ze všech nejvíc. Taky jsem se zasmála. "Co slavíte?" zeptala jsem se všech, ale odpovědi se mi dostalo jen od Willa, který držel Hazel, aby nespadla z lavičky.
"Že je dneska krásná noc." zazubil se a já lehce zakroutila hlavou. Přišlo mi, že poslední dobou nedělali nic jiného, než že slavili úplně cokoliv, co je napadlo. A to si nedělám srandu, včera třeba šli oslavit narozeniny Ariany Grande.

"A taky, že.." ozvala se najednou Hazel. "Že jedu.. No, tam, eeh-" snažila se něco smysluplného říct.
"Že jedeš do Francie?" pomohla jsem jí, protože jsem přesně věděla, co chce říct.
"Jo!" vykřikla mi do ucha. Au.
"To je pravda!" potvrdil jeden vyšší kluk.
"A taky slavíme tebe!" vyhrkl zase Will. Motala se mi už trochu hlava z toho, jak se navzájem překřikovali.
"Mě?" nechápala jsem. Narozeniny mám přece až příští měsíc.
"No.. Tebe a tu tvojí stáž v Německu nebo kam to jedeš." objasnil to Will a já hlasitě polkla. Uvědomila jsem si totiž, že jsem se o tom ještě Markovi vůbec nezmínila, protože jsem nevěděla, jestli něco jsme nebo nejsme a nechtěla jsem zbytečně něco komplikovat, ale když jsem uviděla Markův výraz, pochopila jsem, že jsem mu to říct měla.

"Cože?" zamračil se. Rty jsem mu naznačila, že mu to potom vysvětlím, což mu kupodivu stačilo a jemně se usmála. Přikývnul a taky se usmál. V tom momentu mi spadl kámen ze srdce.

"A na to se napijem!" vykřikl ten vysoký kluk a následně se napil z flašky. Will mi podal tu jeho.
Čuchla jsem si k láhvi a nakrčila nos. Toho se ani nedotknu.
"Děléj!" vybídl mě Will a já se s nechutí napila. Už jsem říkala, jak se nechám rychle přemluvit?

Jakmile jsem ucítila na jazyku tu hořkou chuť, zašklebila jsem se a za doprovodu smíchu ostatních, jsem flašku vrátila.

•

Ráno jsem se probudila s lehkou bolestí hlavy.
Včera jsme v parku byli totiž až do půlnoci a vážně dobře jsme se bavili.
Hodně k tomu přispíval alkohol, kterého nebylo nakonec pomálu, protože ty dvě flašky, které jsem viděla, když přišli, byly jen na rozjezd. Někdo, už nevím přesně kdo, měl batoh s dalšími láhvemi, takže bylo o zábavu postaráno.
Mark mě potom doprovodil domů a já mu slíbila, že mu všechno vysvětlím. K mému překvapení nebyl vůbec naštvaný.
Nejhůř však z toho večera dopadla Hazel, která se druhý den ani neobjevila ve stáji a jen mě přes zprávy poprosila, abych jí vylonžovala Francis.

Dneska jsem měla však v plánu ještě tréninky, takže jsem si šla prvně nachystat svoje koně.
Tohle jsou poslední dny, kdy je ještě klid. Pozítří totiž už odjíždí Hazel a mně přijíždí Monica.

Nasedlala jsem Gastona a vyjela na jízdárnu, kde už čekala Zara.
Mezitím, co jsem si opracovala, postavila mi několik samostatných skoků. Ty jsme ovšem jen obyčejně neskákali, ale snažila jsem se, aby mi Gaston slepě neutíkal na skoky, ale vnímal mě. Prakticky jsem teda trénovala to, co normálně dělám sama, akorát se skoky. K přechodům a zastavovaním mezi nimi, jsme ale ještě přidaly kroužky, který jsem před každou překážkou udělala. Gaston potom tedy hned nevěděl, jestli jedeme na skok nebo na kruh a nechal se ke konci tréninku už hezky vést.

S Bonittou jsme to měly v plánu cvičit taky, ale ta s tím neměla žádný problém, takže mi Zara postavila řadu a postupně ji zvyšovala.
Když jsem se dostala na nějakých 130 cm, což byl jeden z mých dosavadních rekordů, jsme kobylku nechaly být a skončily jsme.

Po těchto dvou trénincích jsem ještě vzala na dvacet minut na lonž Francis. Tahle holštýnka byla jedna z nejhezčích kobyl, co jsem kdy viděla. Měla mohutný krk, nasvalený záda a úžasně lehký chody. Vypadala skoro, jakoby se vznášela.

Byla jsem z ní tak unešená, že jsem si nevšimla, že mě od dveří kruhovky někdo celou dobu sleduje.