l i v e (PŘEPIS!)

•21•

Měla jsem v plánu rychle dočistit koně a někam se schovat, abych nemusela potkávat kluky. Jenže jsem ani neměla namazané kopyta, když jsem v dálce uslyšela hlasy.
Hazel zrovna vycházela s Francis ven.
"Ahoj!" zamávala na ně a vyšla jim naproti. Chvíli jsem přemýšlela, jestli, když zůstanu skrčená mezi vraníky, projdou bez povšimnutí, ale nakonec jsem se zvedla a taky je pozdravila.

Hned jak se naše pohledy s Markem střetly, jsem ztuhla. Přišlo mi to celý trochu trapný. Nebyla jsem holka, která by se líbala s každým na potkání, takže pro mě bylo docela zvláštní, že jsme se už po tom všem nebavili. Jediný, co mě uklidňovalo bylo, že on byl přesný opak a pravděpodobně si na to už ani nevzpomínal. Proto jsem se to snažila uhrát, jakože to pro mě taky nic nebylo.

"Jo, Rose, nechalas u mě bundu, tak jsem ti jí donesl." vtáhl mě zpátky do reality Willův hlas. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, co říkal. Natáhla jsem se pro bundu a tiše poděkovala.

"Jdeme?" zeptala se Hazel, která mezitím stihla nasednout. Kluci přikývli a vydali se společně za ní na jízdárnu.

Já jsem odložila bundu, na kterou mimochodem někdo musel něco vylít, protože smrděla alkoholem a vrátila se zpátky do práce.
Domazala jsem kopyta a mezitím, co se venku koníci nahřívali, jsem si poklidila všechny věci.

Zrovna jsem si rovnala čištění do skříňky, když za mnou bouchly dveře.
"Teď už vážně, proč máš ve zvyku pořád utíkat?" ozval se, mně moc známý, hlas.
"Co-cože?" otočila jsem se. Za mnou stál Mark. Odhrnul si neposedné vlasy z čela a usmál se.
"Ani jsi mi neřekla ahoj, když jsi odcházela."
Teď jsem musela zrudnout jako rajče.
"Já jsem ráno pospíchala a nechtěla jsem tě budit." hájila jsem se a dodala; "A taky jsem ti zapomněla poděkovat, takže děkuju."
Nastalo trapné ticho, kdy jsme se koukali jeden na druhého.

"Dělám si srandu, Rose." zasmál se, když zpozoroval, jak jsem najednou nervózní. "A nemáš vůbec za co." mrkl a mně se málem podlomila kolena.
"Díky tobě jsem si to tam aspoň užil."
"Díky mně?" nadzvedla jsem obočí.
"Jo. Byla jsi snad jediná, která tam taky nepila a mluvila srozumitelně." pokrčil rameny a udělal krok ke mně.
"Vlastně to já bych ti měl děkovat." zašeptal mi do ucha a potom se mi podíval do očí. Stála jsem jako zmrazená. Jemně se otřel svými rty o mé a znovu se mi kouknul do očí, jakoby v nich hledal svolení. Moje oči spadly k jeho rtům, což mu jako odpověď stačilo a políbil mě. Ani na moment jsem neváhala a začala spolupracovat.

Nechápala jsem, jak mi mohlo něco, co jsem sama ochutnala jednou, tak moc chybět, ale jak se jednou naše rty spojily, nechtěla jsem se už odtrhnout.

Až když nám docházel kyslík, se naše rty rozdělily. Mark mě pořád držel v objetí a zabodl do mě své krásné oči.
"Vlastně jsem tě chtěl pozvat večer k nám. Tentokrát to nebude žádná párty, jen takový přátelský posezení s pár lidmi." uchechtl se nad svými posledními slovy.
"Přijdu ráda." usmála jsem se. Úsměv mi oplatil a věnoval mi poslední pusu na čelo.
"Tak jo, budu se těšit." řekl a zmizel. Já jsem na tom samém místě stála celá omámená ještě další dvě minuty a potom se vrátila zpátky za koňmi.

•

Byla jsem ráda, že Hazel s Willem šli taky. Ve stáji, kde jsem na to kývla, jsem vůbec nepromyslela to, že tam nikoho, když nepůjde má kamarádka, neznala a zbytečně bych celý večer proseděla na telefonu.

Oblíkla jsem si černé obyčejné úzké tričko a roztrhané modré džíny. Na nohy si obula klasicky černé tenisky.
K tomu jsem si udělala jen lehký make-up, abych zakryla nedokonalosti a vlasy si nechala rozpuštěné.
Před domem jsem počkala na Hazel a společně jsme se vydaly k Markovi.

Popravdě jsem mu nevěřila, když říkal, že pořádá jen malé posezení, takže jsem byla mile překvapena, jakmile jsem uviděla, že je tady opravdu jen pár lidí.
Mark nás zavedl na zahradu, kde pod pergolou seděli čtyři kluci, z nichž jsem poznávala jen Willa a toho malýho kluka z párty a nějaký dvě holky, které jsem vídala ve škole.

Hazel se ihned pověsila na Willa, kterému to očividně nevadilo a já se posadila na dlouhou lavičku vedle těch holek.

Mark nám donesl víno, které jsem si po chvilce přemlouvání vzala a všichni jsme si začali povídat.

Celý večer probíhal úplně v klidu. Díky dvěma skleničkám vína jsem byla uvolněná a dokázala si to mezi cizími užít.
Když se čas schyloval k půlnoci, začala mi být zima. I když byla krásná letní noc, kvůli únavě mi začínala naskakovat husí kůže.
Mark si toho okamžitě všimnul a vstal. Vzal mě za ruku, a aniž by si toho někdo všimnul, zmizeli jsme vevnitř.
"Pojď, dám ti něco teplýho." táhnul mě do svého pokoje. Bez námitek jsem se nechala.
Opět jsem se ocitla v jeho pokoji a čekala, až něco vyloví ze své skříně.
Po chvilce mi podal černou mikinu, kterou jsem si pohotově oblíkla. Do nosu mě hned praštila jeho vůně. Zachumlala jsem se do mikiny ještě víc.
"Už je ti teplo?" zeptal se a rukama mi přejel po pažích nahoru a dolů. Spokojeně jsem přikývla.

Mezi námi znovu nastalo ticho. Mark mi přejel prsty po tváři. Znovu mi po celém těle naskočila husí kůže, ale tentokrát ze vzrušení.
Olízl si rty a já už to nemohla vydržet a přitáhla si ho do polibku. Vůbec nechápu, co to do mě vjelo, asi ten alkohol, ale najednou jsem ho chtěla víc, než kdy jindy.
Mark byl z toho lehce zaskočený, ale pusu nepřerušil ba naopak, prohloubil. Rukama mi sjel na zadek a zmáčknul ho. Usmála jsem se a zajela mu prsty do jeho hebkých vlasů.

"Měli bychom jít." poznamenal, když to vypadalo, že se od sebe už nikdy neodtrhneme. Přikývla jsem. Ačkoliv se mi nechtělo, museli jsme se vrátit dřív, než by nás někdo začal shánět.
Dal mi poslední pusu a potom jsme se oba vydali zpátky ven.
Tentokrát jsem si sedla vedle Marka, který si mě přivinul do objetí.
Hazel se na mě ušklíbla a já na ní jen vyplázla jazyk a ještě víc se schovala do Markovi mikiny.