Za sklíčky brýlí ✔

#19

Zastavili jsme se u dveří od mého pokoje. Otočila jsem se k nim, ale zády a pravou ruku nechala na klice. Specncer si upravil brýle na nose a mohla jsem na něm vidět i nervozitu.

Slabě jsem se usmála a snažila se rychle vymyslet, jak vyplnit tohle prázdné ticho.
„Tak tady bydlím," řekla jsem, ale ihned, co jsem to dořekla, mi došlo, co jsem to plácla. Stiskla jsem zuby k sobě a zavřela oči. Blbá, nadávala jsem si v hlavě.

„Všiml jsem si," zasmál se Spencer, kterého jsem alespoň pobavila.
„Jo," zašeptala jsem a podívala se na své špinavé boty od bláta. Ucítila jsem tlak pod bradou, jak se Spencer snažil svým prstem mi zvednout hlavu. S očekáváním jsem se na něj tedy podívala.
„Stál ten včerejšek tedy za to?" zeptal se mě a já v prvních sekundách nevěděla, co tím myslí. Zamračila jsem se a v hlavě mi to začalo šrotovat.

Můj zamračený pohled se mu nejspíše líbil, protože se mi ani nepokusil pomoct. Až po pár sekundách mi to došlo a slabě jsem se rozesmála.
„Musím si to nechat ještě projít hlavou, ale myslím, že jsem časem moc neplýtvala. Ty jsi ale nedodržel, co jsi říkal," pokusila jsem se ho taky zmást a podle toho, jak zareagoval, mi došlo, že se mi to povedlo.
„Cože?" zeptal se. Uvažovala jsem, jestli ho nemám nechat trápit, jako on trápil mě, ale než jsem se stačila rozhodnout, tak se klika, kterou jsem držela, pohnula a dveře před, kterými jsme stáli, se otevřely.

Z našeho pokoje vykoukla s úsměvem Diana a chytla mě za loket.
„Spencere, ráda tě vidím, ale musím zkrátit tohle vaše loučení," mrkla na něj, potáhla mě dovnitř a než stačil chudák něco namítnout, tak mu zavřela dveře před nosem. Uslyšela jsem pak jenom tlumené: „Zavolám ti!"

Tašku jsem si položila vedle postele a sedla si na židli. Diana zůstala stát uprostřed místnosti a celou dobu mě pozorovala, až mi to přišlo děsivé.
„Dobře, co chceš?" zeptala jsem se jí hned, jak jsem dosedla a všimla si jejího děsivého pohledu.
„Jaké to bylo?" vyzvídala a přesunula se na svou postel.
„Ty jsi mi ale zvědavá," zakroutila jsem hlavou a Diana jenom přikývla hlavou a dál vyčkávala.
„Bylo to," odmlčela jsem se a snažila se najít to správné slovo „Zajímavé," nebyla jsem s ním spokojena, ale bylo to nejlepší slovo, co mě teď napadlo, jak popsat dnešní večer.

Dianu tato odpověď, ale docela překvapila, protože se zamračila.
„Zajímavé?" zopakovala po mně a já jí přikývla.
„Možná potřebuji často zpracovat," začala jsem a těžce hledala slova abych mohla říct, to co chci.
Postavila jsem se a začala jsem přecházet po pokoji, abych si urovnala myšlenky.

„Nevím, co si mám právě teď myslet. Choval se jinak ale dobře jinak. Poslouchal mě, neprovokoval mě, nehrál si na někoho. Na něco takového nejsem zvyklá. Většinou když jsem s někým šla ven, skončilo to kinem, možná večeří. On mě ale překvapil. Jak mám teď vědět, co od něj dál očekávat. Na tyhle věci si dávám od určité doby pozor. Nemám ráda překvapení, co když se zítra probudí a nebude se mnou nikam jít, zjistí, že se mu dnešek vlastně nelíbil, že to za jeho snahu nestálo, ale to já nechci. Já s ním chci zase někam jít," zastavila jsem se uprostřed kroku a věty.

Zadívala jsem se na bílou stěnu a došlo mi, co jsem právě teď řekla.
„Páni," zašeptala jsem si pro sebe. Opravdu jsem to řekla nahlas?

Diana mi nedala čas se vzpamatovat. Vyskočila z postele a rukama mě obejmula okolo krku. Ruce jsem nechala zpuštěné podél těla.
„O tomhle jsem vždycky snila, že má kamarádka bude chodit třeba s nejlepším kamarádem mého kluka. Teď spolu můžeme chodit na dvojité rande, do kina, třeba se můžeme i přestěhovat dohromady. Budeme spolu jezdit na dovolenou a," odstoupila jsem od ní a mávnutí rukou jsem ji zastavila.
„Tak tady tě zastavím. Jenom jsem si přiznala, že mi na něm záleží, možná ho mám ráda, ale žádné stěhování ani rodinná dovolená se zatím nekoná, takže si nechej zajít chuť," utnula jsem to doufám dřív, než v hlavě začala plánovat, jak naše děti budou nejlepší přátelé.

„Ale bylo by to fajn," pípla a já protočila oči.

„Ještě s tebou chci ale vyřešit to, jak jste se na mě domluvili," vzpomněla jsem si na to, jak se včera Spencer prořekl. Diana naklonila hlavu trochu na stranu a zmateně spojila obočí.
„Neboj se, hezky vás včera práskl, jak jste se na mě domluvili. Tehdy na té chatě," pomalu jsem začala couvat k mé posteli ,a když jsem ucítila, jak se má lýtka dotkly jejího kraje, sklonila jsem se a vzala si polštář, kterým jsem následně bouchla Dianu do hlavy.
„Au," zvolala a já se rozesmála.
„Pomsta je sladká," mrkla jsem na ní a znovu jsem se napřáhla.