Za sklíčky brýlí ✔

#20

O pár týdnů později:

„Vezmi si to modré tričko. Ne, to zelené. Možná to černé?" právě teď mi došlo, jak špatný nápad bylo zeptat se Diany na její názor. Stála jsem před ní v černých riflích a bílém tílku, které jsem měla v plánu vyměnit za jedno z triček, ale nebyla jsem si jistá za které, proto jsem se zeptala Diany a ta jak vidím, sama nevěděla.

„Černé, vezmi si černé," odkývala svou volbu a já se zadívala na jednoduché černé tričko, které bylo přehozené přes židli.
„Budu vypadat jako smrtka," zakroutila jsem hlavou.
„Proč bys měla?" nechápala. Stačilo pouze ukázat na své černé rifle a přiložit k nim tričko, které vybrala a pokojem se rozeznělo její souhlasně aha. Pokrčila jsem rameny a znovu hodila tričko přes židli.

Posadila jsem se na kraj postele a ruce si chtěla dát do vlasů, kdyby mě Diana nezastavila.
„Ne, nedělej to. Víš, jak dlouho mi to trvalo," vykřikla na mě a já si ruce oddálila od hlavy.

Ve chvíli, kdy se Diana dozvěděla, že jdu znovu se Spencerem ven, tak začala vyvádět a rozhodla se, že si zahraje na kadeřnici a z mých obvykle neposlušných vlasů dokázala vytvořit krásný rybí cop. Překvapovalo mě, jak si dokázala udržet takové nadšení pokaždé, když jsem s ním někam šla.

Většinou začala vyvádět, pištět, radostí skákat po posteli a ihned se mě vyptávat na otázky na které jsem snad ani neznala odpověď. Její oblíbená, kam tě bere, mě začínala pomalu štvát, jak jsem to mohla tak asi vědět?

Hned ten den, co jsme se vrátili z chaty, mi Spencer zavolal a pozval mě na kafe nebo tak to prezentoval v mobilu. Skončili jsme u něho na gauči a koukali na seriál, ale i tak z toho byla Diana více než nadšená. Někdy jsem si připadala, jako by mě a Spencerovi dělala roztleskávačku, byla jen otázka času, než nám vytvoří jméno a začne nás shippovat.

Radši si ani nechci vzpomenout, jak byla nadšená minulý týden, když jsem jí popisovala naši večeři.

„Prosím, řekni mi to ještě jednou," prosila mě. Já se jenom zasmála a opřela si hlavu o stěnu. Každá z nás seděla na své posteli, opřená zády a já Dianě popisovala, co se dneska stalo.
„Už ne," smála jsem se a doufala, že toho přemlouvání nechá.
„Prosím," pokračovala a tak jsem si povzdechla.
„Naposledy," řekla jsem a ona zakývala hlavou. Poposedla si na posteli, polštář si dala na břicho a objala ho, jako malá holka, která poslouchá pohádku.

„Vyšli jsme z restaurace a Spencer si zahrál na velikého gentlemana a přidržel mi bundu, abych si ji mohla obléct. Chtěla jsem jít už k autu, když mě zastavil a otočil mě k sobě. Nevěděla jsem, co po mě chce, ale on se ke mně naklonil a však víš, dal mi pusu. Páni, tohle se tak blbě popisuje," zasmála jsem se nervozitou, sice jsem tuto příhodu vyprávěla už asi potřetí, ale i tak mi to bylo docela nepříjemné.

„Pak mi řekl, že už ví, co chce za opravu toho počítače. Byla jsem docela zmatená, co by po mě tak mohl chtít. Dal mi ruku okolo pasu, tohle si moc dobře pamatuji, protože jsem byla strašně nervózní. Pak se mě zeptal, jestli nechci být jeho přítelkyně. To mě rozesmálo, protože jsem opravdu nečekala, že se mě na to zeptá, vždyť předtím jsem to plácla jenom tak, to že se mě na to musí zeptat," slabě jsem se zasmála.

„Tohle je ode dneška moje nejoblíbenější příhoda," radostně si povzdechla Diana a já se jenom zasmála.

„Asi by ses měla obléct, máš už jenom deset minut," řekla mi po chvíli a já zvedla hlavu, kterou jsem měla položenou v dlaních.
„Cože?" zděsila jsem se a natáhla se pro mobil, který jsem měla položený na stole, abych se ujistila, že to co říká Diana je pravda. Byla.

Ani jsem pořádně nezjišťovala, co si oblékám a přes hlavu jsem si přetáhla první tričko, co mi přišlo pod ruku. Začala jsem si balit i věci do kabelky, jako například peněženku nebo mobil. Připravit jsem se stihla včas, protože ve chvíli, kdy se ozvalo klepání na dveře, tak jsem zapínala zip.

Ani jsem se nestačila otočit a Diana už otevírala dveře.
„Můžeme jít," řekla jsem hned, jak jsem se otočila a uviděla jsem Spencera, který se v kostkované košili opíral o futra dveří. Ruce měl překřížené na hrudi, brýle trochu spadlé do obličeje a jenom se na mě usmíval.
„Až po tobě," ustoupil do uličky a počkal, až vyjdu z pokoje.
„Ahoj," rozloučili jsme se s Dianou a vydali se ke schodům.

„Užijte si to," volala na nás ještě ze dveří Diana.