Za sklíčky brýlí ✔

#12

Snad nikdy jsem nebyla tak ráda, že jsem byla v bezpečí svého pokoje. Už když jsem otevírala dveře, tak jsem si představovala, jak tašku hodím na zem a lehnu si do té poměrně nepohodlné postele. Teď na tom ale nezáleželo, hlavní bylo, že bych zabořila obličej do polštáře, zhluboka si vydechla a nechala všechno za sebou. Tak tohle byla ta nádherná představa, která se mi rozplynula už ve chvíli, kdy jsem vešla do toho bezpečí mého pokoje a uviděla narušitele, který okupoval mou postel.

Hnusný pohled nedokázal popsat můj výraz ve tváři. Propichovala jsem Spencera tak nepříjemným pohledem, že mě překvapilo, že se na mě usmál. Diana na druhé strašně pokoje se na mě zamyšleně podívala a Killiana více zaujímalo něco v jeho telefonu než aby si všiml, že jsem vešla do pokoje.

Z mého plánu se tedy vyplnila jenom ta část, kdy jsem pohodila tašku na zem a místo do nepohodlné postele jsem si sedla ještě na nepohodlnější židli. Až když na mě Diana promluvila, tak jsem přestala vraždit Spencera pohledem a otočila se na ni. Požádala jsem ji o zopakování otázky a tentokrát se snažila vnímat všechna její slova.

„Říkali jsme si, že půjdeme do kina a tak jsme se chtěli zeptat, jestli půjdeš s námi,“ s nadějí se mě zeptala, ale pouhým zakroucením hlavy jsem jí dala najevo, že opravdu nemám chuť trávit další dvě hodiny ve společnosti spousty lidí. Chápavě kývla hlavou a začala se zvedat. Killian, který si všiml pohybu po své levé straně, odtrhl pohled od mobilu a vyšvihl se do stoje. Jediný Spencer zůstal ležet na mé posteli a nevypadal, že by ji chtěl opustit.

„Přece ji tady nenecháme samotnou,“ protestoval. Já však v tu chvíli netoužila po ničem jiném, než tu zůstat sama. Jemu to ale nejspíš nedocházelo a tak se neustále snažil přemluvit Dianu, aby se pokusila mě přemluvit. Jako by si nemohl ušetřit tu práci přemlouvat Dianu, když by stačilo zeptat se mě. Hned bych mu to jeho zbytečné snažení zatrhla.

Diana chytře podotkla, že nevypadám, že bych chtěla s nimi jít a já v tu chvíli nedokázala popsat, jak moc jsem ji začala za tento její výrok milovat. Ještě víc jsem se ale těšila na ten pohled, až uvidím jejich záda vycházející ze dveří.

„Tak já tady zůstanu s ní, přece ji tady nenecháme se nudit,“ prohlásil a já zničehonic získala strašnou chuť mu zakroutit krkem. Nevím, kde se tady tahle moje agresivní stránka vzala. 
„To opravdu není nutné,“ dostala jsem skrz zatnuté zuby,  snažíce se zahnat představu, jak mu jednu ruku pokládám na hrdlo a stínám ji v pěst. Opravdu jsem nějak moc agresivní…

„Já tady rád zůstanu,“ usmál se na mě a položil si ruce za hlavou. Taky jsem se na něj usmála, ale takové nadšení jako z jeho úsměvu ze mě nesršelo. Diana moc neprotestovala a i s Killianem opustili pokoj. Povzdychla jsem si a otočila jsem hlavou na toho vetřelce.
„Podíváme se na film?“ zeptal se mě a já protočila oči.
„Určitě jsem zavrhla jít s nimi do kina jenom kvůli tomu, abych si pak s tebou pustila film,“ můj ironický podtón ho nijak nerozhodil, spíše naopak. Posadil se a přehodil nohy dolů z postele, takže se mu dotýkaly země a lokty si opřel o kolena.
„Nevidím jiný důvod, proč bys s nimi nechtěla jít,“ mrkl na mě.
„Třeba proto, že mám dnes už všech lidí plné zuby a představa, že bych strávila v něčí společnosti ještě tak pět minut, tak bych někoho zabila,“ pokračovala jsem a on to pořád nebral na vědomí.
„Ale já ti nevadím,“ naklonil hlavu trochu na pravou stranu.
„Tak moc bych si nefandila. Pomalu ti odtikává čas,“ opřela jsem si nohy o postel, hned vedle jeho nohou.

Rukou mi objal lýtka a přitáhl si mě k sobě i se židlí. Nohy mi natáhl, takže jsem je měla natažené šikmo přes jeho stehna. Nekomentoval jsem to, jenom jsem se na něj podívala a zakroutila hlavou. Jako malý, pomyslela jsem si.

„Víš, že toho o tobě vlastně ani moc nevím? Co třeba, kdybychom náš společný čas využili k tomu, abychom se poznali?“ zeptal se mě, ale zrak ke mně nezvedl. Svým pohledem propichoval mou pravou nohu, po které svou dlaní přejel od kolene až ke kotníku. Pokusila jsem se mu sundat mé nohy z jeho klína, ale on mi to nedovolil a tak mi nezbývalo, než je nechat položené tam, kde jsou.

„Vypadám, že mám zájem o to, abych se tady s tebou kamarádíčkovala? Dneska už mám po krk všech lidí, nevím, co se to děje, ale vypadalo to, jako bych byla obětí dnešních drbů. Všichni na mě koukali, připadala jsem si jako na střední, ale ne na střední, kam jsem chodila já, na takovou tu typickou střední z amerických filmů,“ zaklonila jsem se a projela si rukama vlasy. Čekala jsem na nějakou vtipnou narážku ze strany Spencera, ale žádné jsem se nedočkala a tak jsem se na něj podívala a jeho provinilý pohled mě překvapil.
„Co jsi provedl?“ zeptala jsem se ho.
„Já nic, to Hanna,“ promnul si čelo a odmítal se na mě podívat.