Minulý Zítřek

Bez rozhodnutí

John

Vrtule se pořád točila a všichni už spali, až na mě a Bellu. Z okénka jsem viděl jen mraky a temnotu. Chystal jsem se taky už pomalu usnout, ale vtom na mě začala mluvit Bella.
Věříš jim?
Komu?.....Netušil jsem co se děje.
Jo myslíš holkám..... jo věřim.
A věříš mně? Zeptala se Bella.
Bez váhání jsem odpověděl. Samozřejmě. A vůbec jsem netušil, proč se na to zeptala, ale nějakým zvláštním způsobem mě to ani moc nezajímalo. Při tom nemyšlení jsem uplně vypl a usnul.
Vstávej!! Dělej!! Johne!!
Letadlo se řítilo k zemi. Holky ..... teda jen Nela křičela. Ostatní měli prostřelenou hlavu. A Bella rvala knipl až k podlaze.
Proč to děláš.... Bel..... Letadlo havarovalo.
S leknutím jsem se probudil. Bylo už ráno, ta obzorem svítalo. Byl jsem přesvědčen, že tohle co se teď zdálo byla budoucnost. Muselo to být na 100% pravdivé. Musím jednat rychle, jestliže je to opravdu tak. Co mám dělat?? Vždyť by tohle Bella nikdy neudělala a to se mě včera ptala, jestli jí věřím. Budu ji muset zastavit.
No.... musim říct, že jsem se při tom moc nerozmýšlel a ani sem nic neřekl. Prostě jsem se nahnul přes Bellu, pravou rukou jsem obratně otevřel dveře a levou ji odepnul pás, ten se jí zachytil za rameno a já ji vykopl. Přitom jsem se pořádně bouchl o nějakou páčku. Letadlo cuklo a zrychlilo, Bella vypadla z letadla a to začalo klesat hned jak pustila knipl. Zachytil jsem ho a táhnul letadlo vzhůru, ale nevšiml si, že Bella pořád visí za rameno u trupu a snaží se dostat zpátky. Holky se začaly probouzet. Slyšel jsem hodně hlasů, křik i pískání nebo tlukot srdce, ale jednu věc jsem nepřeslechl...... Pořád tam je!! A tak jsem neváhal, vytáhl jsem svůj nožík. Čepel se ve měsíčním svitu leskla a s tímto zábleskem skončil Bellin život. Jedním seknutím se pás rozdělil na dva.