Minulý Zítřek

Vlastní smrt

John

Ten den jsem se už s nikým nechtěl bavit a uvažoval o tom co se bude dít zítra. Celej den sem ňák přetrpěl, ktomě té chvíle u oběda, když Kristyn uvařila palačinky z pytlíku. Nebylo to to nejlepší, ale jíst se to dalo. Pak už jsem jen čekal než slunce zaleze za smrky. Zem se najednou ochladila. Zatáhlo se a začalo pršet. Tohle je spací počasí. Půjdu zjistit co se bude dít zítra. Šel jsem za Nelou jesli mi pučí deku. Pučila, už jsem po dnešku nechtěl spát ani v jednom stanu. Deku jsem si položil do toho přístřešku co holky postavily. Sice jím protejkal proud vody, ale to mi nevadilo. Mávl jsem nad tím rukou: Ježiš, tak se zítra zbudim v blátě. Lehl jsem si, dal si ruce v týl. Kapky co protekly padaly těsně kolem mě nebo přímo na nos kde se rozprskly na dalších milion kapiček. No jako těžce jsem usnul, ale nějak jsem to dal. Usnul jsem...
Vstal jsem s východem slunce, které se snažilo prosvítit mraky. Furt pršelo. Holky nebyly ještě ani ze stanů. Kdo by taky v tomhle počasí chtěl? Koukal jsem nahoru k nebi, přicházela bouřka. V dálce jsem už slyšel hromy. Nebo už přišla až sem? Né tohle je něco jinýho. Ze shora se totiž začaly ozývat ty podivný zvuky. Nedá se to popsat museli by jste to slyšet. A pak už jsem jen pocítil vzduchovou a tlakovou vlnu. Mraky roztrhaly tři ty bílý kouřící kruhy a další a další. Mohlo jich být tak dvacet. Z toho tepla už ve vzduchu, tam kde jednotlivý kruh proletěl, mizely kapky deště. Mnoho jich trefilo jenom trávu. Další letěly někam dopryč do lesa a jeden zasáhl úplně přesně levý stan. Já jsem s tim nemohl nic dělat. Jenom jsem se koukal, nemohl jsem se z toho šoku hnout. Podíval se nad sebe a všiml se, že už mi sem dovnitř neprší. Pak už se do střechy udělala díra a já pocítil žár. Nestihl jsem ani heknou.
Ehhhhh.... zbudil jsem se. Ležel jsem v kaluži. Slunce ještě nevyšlo. Mohly být tak tři ráno. Takže máme ještě čas.
Vstaňte musíme rychle pryč! Zařval jsem z plných plic.
Všichni vyběhli na déšť.
Zabalte co můžete. Už se sem nevrátíme. Nebude kam. Máme tak dvě možná tři hodiny.... Pak budem všichni mrtví!