Minulý Zítřek

Začátek konce

John

Byl to teplý letní den a začalo se smrákat. Dobře si na to pomatuji, je to jakoby se to stalo včera. Rozfoukal se vítr a máma nás hnala domu. Náš ranč zahalil oblak prachu, krávy začali lítostně bučet a prasata kvičet jakoby byli na jatkách. Z ořechu co pomalu byl vyšší o 10 metrů než náš dům spadly snad všechny ty nedozrálé ořechy. Slyšel jsem ten tlukot, myslel jsem si že přišlo tornádo a v tu chvíli na nás máma ječí : "Pojďte do sklepa!!" Já a moje mladší sestřička jsme hned seběhli ze schodů, proběhli dveřmy do kuchně, kolem sporáku který mamka zapoměla vypnout a už jen po žebříku dolů ... "Jsme v bezpečí ??" Myslel jsem si že ano, ale... začaly se dít věci. Najednou se ze všech stran rozezněly zvuky jakoby na našem dvorku byl koncert Skrillexe. Nechápal jsem to. Podíval jsem se na strop sklepa jak se tam houpala žárovka z jedné strany nadruhou. Spadl mi do tváře prach. Otřel jsem si ho a to poslední co jsem zahlédl bylo to jak se odtrh strop a na mě spadl kus suti.

"Kde to Jsem?"'Neměl jsem ani ponětí, jdeniná věc čím jsem si byl jistý byla ta že mám na hlavě bouli jako roh jednorožce. Zatím jsem měl všechno rozmazané ale pomalu jsem začínal vnímat okolní svět.

Byl sem uprostřed zelené krajiny, nalevo odemě byl les a vedle něho malý háj. Na druhé straně byla vyschlá louka, která vypadala jako by už pár let postrádala vodu. A pak.......jsem zbystřil viděl jsem něco opravdu strašneho. Ucítil jsem strach, bolest, vztek, ztrátu a to co jsem viděl byl náš ranč srovnaný se zemí, byla to jen vysušená rovina s popelem na vrchu. Na dvorku se díky té pláni dělali víry popela a prachu. Pohled na to mě doslova rozbrečel. Navíc jsem věděl, že sesta a moje máma budou asi mrtvé. Nechtělo se mi to věřit, ale při tom pohledu to bylo zřejmě jasné.
To všechno se stalo během chvilky. Pak jsem si teprve všiml. Byla to nějaká osoba, která se blížila od háje ke mně. Zafoukal vítr, všechno se přiklonilo k zemi a osobě v dáli zavlály vlasy. Asi to byla holka. Nikdy už sem ji pak neviděl. Ze zadadu někdo zakřičel: Vypadněte sráči!! Kničemu mu to nebylo, ze vzduchu se zas začaly ozývat zvuku, který bych znova přiřadil ke Skrilexovi. Hned na to se z oblohy snesl strášlivou rychlostí na zem jasně bilý kruh za kterým se valil kouř. Po dotyku se zemi se ihned rozplynul a vše co prošlo jeho obsahem ztratilo vodu a ožehlo se. Pak už bylo ticho a zamnou byl slyšet brek. Nechtěl jsem se otáčet díval jsem se jen na rozpadajcí se černou dívčí postavu v dalce. Kolem ní doutnala tráva a za pár sekund se nakonec ta vysušená holka úplně rozpadla. Pak už jsem se otočil.