Minulý Zítřek

Bez přítomnosti

John

Byla to další holka zhroucená na zemi měla lískově oříškové vlasy svázané do culíku. Jedno oko jí zakrývala ofina, to druhé oko měla jasně zelené měla ostré a přitom ladné rysy v obličeji. Vzrůstově nebyla největší, na nejvýš mi musela být tak do půlky těla, ale asi už si taky něčím prošla a věděla co se teď děje. Brečela do země,kapky padaly ještě na zelenou luční trávu. Přišlo mi jakoby se ty uschlé kusý trávy chtěly dotknou slz ale musel to být jen vítr. No nechtělo se mi na ni dlouho koukat. Bylo mi jí líto. Zvedl jsem se a šel za ní, byla blízko, ale strašně mě to vyčerpalo. Bylo to jen pár metrů a já si přišel jak po nejtežší zátěži svého života. Nechtělo se mi jí říkat "Je mi to líto", protože jak to znám ze všech filmů, tak by mi asi odpověděla, že nemá co. Stejně sem to, ale řekl.
Nemá proč, vůbec jsi ji neznal.
Jak se jmenuješ, zeptal jsem se.
Nela. Neváhavě odpověděla.
Jak jsem se sem dostal ??
Viděli jsme jak spadl ten barák a pak jsme se běželi se Zitou kouknou jestl...
Ta holka co se teď tamhle rozpadla, to je ona nebo je tu ještě někdo? Na mou otázku se Nela rozbrečela.
Promiň nechtěl jsem.... pak jsem odmlčel, nakonec po nějaké chvíly jsem ze sebe dostal: Pudem? Nela se zvedla přestala brečet a začala na mě řvát jesli vím kam pudem a že už to asi vypadá, že mam plán.
Ne jen sem se chtěl někam hnout.
Prosim tě nestuj tam jako tvrdé Y a poď vezmu tě do tábora.
Nevěděl jsem co na to říc a tak jsem šel prostě za ní.

Cestou jsme se bavili o tom co jsme dělali předtím, že jsem závodně plaval za Jihoafrickou republiku a pak se s mámou a ségrou přestěhovali sem do Texasu a zbudovali tu Le Closuv ranč. Pak že Nela cestovala přes celý USA kvůli aerobiku za týden jí mělo čekat mistrovství světa v Amstrdamu, ale tam už se za těhle okolností asi nedostane. Bylo to hezký tu být s někym. Sice jsem z normálniho života vykolejil asi před dvěma nebo ... kolik hodin sem byl vůbec v bezvědomí?
Nela se na mě podívala a ze svraštělím čelem mi odpověděla: Přitáhli jsme tě asi před třema hodinama, nevim jak dlouho si byl v těch sutinach, ale když jsme tě vytahly tak jsi byl při vědomý, no pak na tebe spadl kus větve z toho ořešáku lekla jsem se, že jsi mrtvej když už jsme tě teda našli. Víc mě ale vyděsilo to že ta větev neni suchá. Odtáhla jsme tě na tu louku a pak když Zita odešla pro vodu strom se v prach obrátil.