Christmas magic

11. kapitola

Obešly jsem snad všechny možné obchody s plesovými šaty, co tady byly, ale pořád jsem nemohly nic vybrat. Ano pro mě to bylo normální, protože jsem hrozně náročná. Chtěla jsem nějaké hezké vánoční šaty, aby se hodily do tématu plesu, které mělo být Sněhová pohádka.

Moje představa byla asi trochu naivní, ale doufala jsem, že je přeci jen najdu. 

Už jsem to chtěla vzdát, když Laura našla nepatrnou půjčovnu plesových a svatebních šatů, která na první pohled nešla vůbec vidět. Nesla jméno: Šaty pro váš pohádkový den.

Znělo to moc hezky. "Tak jo pokud tady nic nenajdeme, tak už asi nikde. Tohle je poslední obchod, co tady je." prohlásila moje kamarádka a já jsem s ním nemohla jinak než souhlasit. 

Vešly jsem a přivítala nás usměvavá paní, "máte nějaké přání?"

Rozhlédla jsem se po ateliéru a zalapala jsem po dechu. Na to jak z venku vypadal malý byl moc hezky uspořádaný a prostor byl obrovský, aspoň to tak vypadalo. Všude kolem nás byly stojany se svatebními šaty a všechno bylo slazené do bílé. Až na jeden stojan. V koutku krámku byly plesové pohádkové šaty. Všechny byly nádherné, poznala jsem šaty od Sněhurky, Růženky a jiných princezen. 

"Nemáte tady náhodu bílé plesové šaty se sněhovými vločkami?" zkusila jsem.

Paní se na chvíli zamyslela a pak zamířila k pohádkovému stojanu. Chvíli se v něm přehrabovala, než vytáhla naprosto dokonalé bílé šaty s stříbrnými vločkami. Šaty byly vypasované a bez ramínek. Všimla jsem si, že na věšáku jsou k nim pověšeny zrobené průsvitné rukavičky, které působily kouzelně, jako šaty samotné. 

"Ty jsou dokonalé," vydechla jsem svůj zadržený dech a spadl mi kámen ze srdce. Právě jsem našla svoje šaty na ples. 

"Chcete si je vyzkoušet?" s úsměvem jsem nadšeně přikývla. 

Dovedla mě do kabinky a společně s Laurou jsme šaty zapnuly. Vypadaly skvěle. Orámovaly mi pasy tak, že krásně vynikl a od něj začínala bohatá suknice, na které nechyběly sněhové vločky. Vypadala jsem skvěle. Úplně jsem se do těch šatů zamilovala. 

"Vypadáte jako princezna," podotkla paní a Laura se znalecky usmála.

"Jsou kouzelné," nemohla jsem se přestat smát. Podařilo se mi to. Mám úžasné šaty na ples. Teď ještě vymyslet s kým půjdu a můžu se začít zabývat dokupováním vánočních dárků.

Domluvily jsme se s prodavačkou, že den před plesem si je vyzvedneme a zaplatily jsme zálohu. 

Laura už se nemohla dočkat až do sebe dostane nějaký ten kofein, tak jsem skončily v nejbližší kavárně, co jsme našly.

"Jsem tak ráda, že máme obě dvě šaty. Nemůžu se dočkat až na ten ples půjdu," zasnila se, "úplně se vidím v těch svých šatech, jak jdu po schodech dolů a všichni se na mě dívají jako na princeznu." 

Sledovala jsem její pohled někam do prázdna a taky jsem si trochu dovolila představit sebe, jak scházím v těch nádherných šatech a všichni mě sledují, jako bych byla ta nejhezčí žena v sálu. Nejspíš bych se svou šikovností zakopla a udělala si nějaký lehký úraz, nebo bych ty šaty nějak zničila, tak doufám, že mě nikdo moc sledovat nebude.

"S kým vůbec půjdeš ty?" zeptala jsem se Laury. Podívala se na mě odměřeným pohledem, "ty to nevíš?" Vůbec jsme netušila o čem to mluví. Co nevím?

Když viděla můj nechápavý výraz dokončila větu, "půjdu s Jackem, pozval mě asi před týdnem" usmála se, ale mě zamrazilo v celém těle. Jack ji pozval? Není to tak dlouho, co jsme od sebe, ale pro něho to očividně moc neznamenalo. Nechtěla jsem na něho myslet, nechtěla jsem si jím kazit náladu a tak jsem to nechala být. Jenže i když jsem se snažila myšlenku na Jacka vymazat, tak se mi to nedařilo. Byl tam pořád. Někde hluboko v mé mysli a vyčkával, aby se mohl vynořit v tu nejhorší možnou chvíli a znepříjemnit mi den.