Chvíli jsme tam seděli a hleděli na sebe. Bylo naprosté ticho. Vnímala jsem jen tlukot srdce a pravidelné nadzdvihávání mé a jeho hrudi. "Mari?" Zeptal se neslyšně Kocour. "Ano?" "Chci se tě na něco zeptat." Dala jsem hlavou náznak ať pokračuje. "Co cítíš k Adrienovi?" Tahle otázka mě zaskočila. Chvíli jsem neodpovídala. "Naštval mě, ale na něho se zlobit věčně nemůžu." Sklopila jsem hlavu. "Ale jeho to mrzí, věř mi." "Jak to můžeš vědět?" Zašeptala jsem. "Mari doopravdy mě to mrzí, já to tak nechtěl. Nechtěl jsem ti nijak ublížit, ale v tu dobu bylo pozdě." Podívala jsem se na něj. "Počkat, co?" Zeptala jsem se. "Pořád nechápeš jak vidím, ale co už." Uchechtl se. "Když si za mnou přiběhla vůbec jsem nevěděl co dělat a tak jsem zazmatkoval." Začínalo mně to docházet. Ale to je blbost! Okřikla jsem sama sebe. "Mari, prosím." Chytl mě za loket. "Nekřič, neutíkej, prostě nic nedělej." Dořekl a posunul se, blíž ke mně. Mozek mi říkal ať se zvednu, ale nohy ať nic nedělám. Rychle jsem se zvedla. Kocour ke mně ihned přiskočil. "Prosím." Pohladil mě po vlasech a po tváři. Nevím proč, ale začala jsem couvat. Narazila jsem do skříňky. "Slyšíš to?" Zeptal se mě. "A co?" "Tlukot mého srdce. Tohle je kvůli tobě. Co se mnou děláš? Jenom ty to s ním umíš." Dal vedle mé hlavy ruce. Hluboce jsem se zadívala do jeho očí. Třpytili se mu. "Neuteč mi pak." Uchechtl se a políbil mě. Automaticky jsem zavřela oči a spolupracovala. Najednou se objevila zelená záře. Ale já nepřestávala. Nechtěla jsem se podívat kdo to je. Stačí mi že ho znám takhle. Pořád mě líbal, ale nevím proč mě tak silně držel. Nedalo mi to a pootevřela jsem jedno víčko. Spanykařila jsem. To nemůže být pravda. Chtěla jsem ho od sebe dát pryč. Proč je to tak složité? Rychle jsem mu dala na hruď ruce a začala jsem tlačit aby ode-mne byl aspoň 1 metr. Když jsem tak udělala tak jsem se zeptala. " Proč?" Začala jsem brečet. "Proč, je to tak těžký!?" Začala jsem brečet víc. "Mari prosím." Když jsem se na něj podívala onbrečí? Proletělo mi hlavou. "Strašně tě miluji, nechci o tebe přijít, jsi moje vše. A budu se nenávidět za to co jsem ti způsobil. To že jsem ti 'zlomil srdce' mě každý den štve víc a víc, protože s tebou nemůžu být každou hodinu, minutu a sekundu." Sklopil hlavu a po jeho tváři sklouzla slza. "Prosím, moc tě prosím, odpusť mi." Zdvihl hlavu a podíval se na mě. Nevím co s ním mám dělat. Strašně ho miluji, ale to co mi provedl nejde jen tak zapomenout. "Bude to chvíli trvat." Řekla jsem neslyšně. "Moc tě miluji prosím." Sklopil hlavu. Zase mu ukápla slza. Nevím co mě to napadlo, ale co už s tím. Přiběhla jsem k němu a objala ho. "Miluji tě." Řekla jsem. "Já tebe taky zlatíčko moje." Nadzdvihl mi bradu. Políbil mě. Vyskočila jsem na něj a nohama se zachytila o jeho pas. Svoje ruce mi dál na mé boky. Nevím jak se to stalo, ale už jsme leželi v posteli a já měla na jeho hrudi hlavu. Mezi tím co jsem okukovala jeho hruď tak on si hrál s mými vlasy. Bylo to příjemné. "Mmmm...." " Líbí?" Zeptal se mě a já přikývla na souhlas.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahooj Nebojte tohle ještě není konec :P I když... Ne dělám si srandu. Půlku jsem psala na PC a konec na mobilu, takže jestli tam jsou chyby tak sry XD
