Byla jsem v temné ulici Paříže. Jdu rovně bez přemýšlení. Dívám se na okna, květináče a záclony. Někdo se hádá někdo pro změnu brečí a někdo spí. Kapky vody dopadají na střechu a pomalu stékají po okapu na zem. Rychle se tvoří louže, ale mně je to jedno. Po dlouhé chůze a době začne pršet. Nemám deštník a nic jiného čím bych se mohla zakrýt. Po chvilce zaslechnu kroky. "Halo..?" Povím do temné uličky. Nikdo neodpovídá. Otočím se zpět a do někoho vrazím. Spadnu na zem a podívám se do koho jsem to vlastně narazila. Nic nevidím. "To jsem tak slepá?" Povím trochu naštvaně a rozhlédnu se líp. Zase nic. Vykašlala jsem se na to a pokračovala dál. Zase do někoho vrazím. "Auuu!" Naštvu se a povídám se do temné ulice. " Nech mě být sakra už!" Chvilku se nic nedělo. Najednou mi někdo sundal sako. "Hele! To není pěkné! Vrať mi to.Mrznu!" Povím do uličky jako bych věděla, že tam někdo se mnou je. Vydechnu a začne se mi kouřit od pusy. Ovanul mě studený vítr. Přidám do kroku a neohlížím se. "Cože?!" To není možný. Slepá ulice. "Skvělí." Řeknu ironicky a otočím se na druhou stranu. Někoho zahlédnu. Blíží se ke mně. Nevím kdo to je a tak se schovám do stínu. "Ššššš." "Co?" Řeknu vyděšeně. "Šššššš." Někdo se mě dotkne a otočí mě směrem k sobě.
Něco zaslechnu a probudím se. Podívám se na hodiny. Skvělí je 3 ráno. Zívnu a protáhnu se. To byl hnusný sen."Šššššš." COŽE! To není sranda. O tomhle se mě zdálo. "Je tu někdo?" Chtělo se mi brečet. "Ššššš." Zase. Ukápne mi slza. "Nech mě." Vzlyknu.
Kocour/Adrien
Nevím co mě to popadlo, ale vydal jsem se ráno za Marrinette. Cítil jsem něco a taky mě to k ní táhlo. Doufám, že jí nic není. Doskočil jsem na balkón. Otevírám poklop a slyším Marinette jak vzlyká. Skočím za ní a ona začne ječet. Dal jsem jí ruku na pusu. Ona brečí? "Mari? Princezno? To jsem já Kocour." "Kocoure?" "Šššš.. To bude dobré." Přitáhl jsem si ji k tělu. "Co se stalo?" Chvíli mlčela. "S-sen. Hnusný sen." "Šššš." Marinette sebou škubla. "Slyšíš?" "Jo, proč?" "Zdál se mi podobný sen." "A řekneš co se ti zdálo?" "Dobře." Vše mi řekla. Bylo mi to nějaké známé, ale nevěděl jsem od kud. Pro jistotu jsem tam přespal. "Tak já si jdu lehnout." Ležel jsem na pohovce. "Dobrou." Zhasla a šla si lehnout. Najednou jsem něco zaslechl. "Kocoure?" "Hmmm." Řekl jsem ospale. "Nemůžu usnout." Ušklíbl jsem se. "Půjdeš za mnou?" Rozzářil se mi úsměv. "A co za to?" "Nevím, co chceš?" Hmmm. No pusu by mi asi nedala. Něco mě napadlo. "No teď zrovna nic, ale pak budu něco chtít." Ušklíbl jsem se mnohem víc. "Tak jo." Překvapivě neprotestovala. Lehl jsem si k ní a usnul.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
